Naše doba vejde do dějin jako „věk zákonů“. V posledních pár desetiletích jich vyšlo víc než za celé předchozí dějiny. Nad tisícovkami evropských regulací se už nikdo nepozastavuje, staly se každodenní samozřejmostí, abychom nevěděli, za co všechno můžeme být trestáni. O to pozoruhodnější je, kolik si jich navíc vytvářejí vlády. Tři tisíce nových trestných činů za deset let vytvořila Blairova. Spočítal to dnešní náměstek premiéra Nick Clegg. Při počtu zasedacích dní parlamentu to vychází na dva trestné činy denně.
Christopher Hitchens dokáže náboženství napadnout ze všech možných úhlů a dekonstruovat s takovou vervou, erudicí, historickými argumenty a logickými závěry, že by málem dokázal udělat atheistu i z papeže. Ne náhodou patří vedle genetika Richarda Dawkinse mezi nejznámější, nejčtivější, nejagresivnější a nejpopulárnější propagátory víry, která si říká „vědecký atheismus“. On sám ji dotahuje ještě trochu dál a označuje se za „antitheistu“. Svůj úhel pohledu jednoznačně sděluje ve své knize „Bůh není velkolepý“ (God Is Not Great) už v podtitulku „Jak náboženství všechno dokáže otrávit“.
Pět zemí EU se potácí na pokraji finančního krachu. Ostatní jsou po uši zadlužené. Státní penze britských nebo italských důchodců (s výjimkou politiků a státních úředníků) nevystačí na zaplacení nájmu jednopokojového bytu. Penzijní systémy mnoha zemí se hroutí. Po celé Evropě krachují nebo “zeštíhlují” firmy a roste počet nezaměstnaných. Rostoucí daně a zároveň ceny stlačují čistý příjem a životní úroveň zaměstnaných Evropanů na dlouho nevídané reálné minimum, z něhož se nedá uspořit na krkolomně vyšponované ceny bytů. Arabské revoluce vyhánějí do rekordní výše ceny energetiky (které se promítnou do cen všeho). Všude se zvyšuje DPH, která kdysi začínala nenápadně na pěti procentech, pak osmi, pak deseti, dnes šplhá na dvacet a někde i pětadvacet. Celá Evropa se smiřuje s tím, že bude muset žít střídmě.
Bývaly doby, kdy se politici dělívali na levicové a pravicové. Ti levicoví se vyznačovali tím, že od občanů vybírali větší daně na posílení chůví role státu a podporu chudých. Výsledkem bývalo chudnutí bohatých, které přestalo bavit podnikat a usilovat o vyšší výdělky jen aby je odevzdávali státu. Ti pravicoví pak daně museli snižovat, aby občanům vrátili chuť k práci. Oba to dělávali v nejupřímnější víře a přesvědčení, že polepšují celému národu.
Tohle naštve milovníky mořských ryb. Jejich počet v Česku zdravě roste a hlásí se k nim v poslední době už i populární učitel esoterických věd, buddhista a donedávna přísný vegetarián Milan Calábek. Pevné lidské zdraví, zjistil nedávno, potřebuje mastné kyseliny Omega-3, které se jinak než z mořských ryb nezískají. Co nás tedy všechny milovníky mořských ryb naštve, je to, že v době, kdy na celé planetě mořských ryb ubývá, se obrovská kvanta ulovených ryb v Evropě pořád házejí mrtvá zpět do moře.
Nauka o smíchu se jmenuje gelotologie (gelos je řecky smích). Pojmenoval ji tak někdy v 80. letech minulého století, už jako vědu (do té doby to byla jen zábava), německý psycholog a psychoterapeut Michael Titze. Nápad a základní poznatky dostal od rakouského psychologa Viktora Frankla, který díky humoru a udržování smyslu života přežil nacistický koncentrák.