Evropský sen selhal a nebyl to jen špatně provedený dobrý nápad, nýbrž nápad hloupý od samého začátku. Ujišťuje nás britský konzervativní europoslanec a novinář Daniel Hannan v drobné, ale truchlivými fakty napěchované knížečce A Doomed Marriage: Britain and Europe (Manželství odsouzené k zániku – Británie a Evropa). Evropská unie jako „jednotící síla, záruka míru, svobody a demokracie“ existuje jen jako virtuální realita v tiskové propagaci Evropské komise, Rady a Parlamentu. Ve skutečnosti má „komplikovaný vztah s liberálními hodnotami“, když ignoruje výsledky „nepodařených“ referend, netoleruje disent, beztrestně defrauduje rozpočet a persekvuje ty, kdo na to upozorňují. „Euronacionalismus“ nahradil nacionalismy národní a stal se novou ideologií. Nadšení prvních generací tvůrců Evropského společenství vyprchalo a nahradil je cynismus vládců vědoucích, že nemohou být svrženi. Z někdejších svěžích idejí se staly prázdné slogany opakované do nekonečna v propagačních materiálech chrlených Evropskou unií za peníze evropských daňových poplatníků. V zájmu těsnější integrace se odhazují „unikátní evropské příspěvky ke štěstí lidstva: osobní svoboda, právní stát, reprezentativní vláda“.
Z čeho v lidech pramení krutost a laskavost? Táže se britský psycholog a psychiatr, cambridgeský profesor Simon Baron-Cohen. A ve studii, kterou označuje za „novou teorii lidské krutosti a laskavosti“ odpovídá jednoduchým pojmem „empatie“. To je schopnost vcítit se (to přesně ono řecké slovo znamená) do psychického stavu druhých, vnímat, jak na ně působí naše jednání a tomu je pak přizpůsobovat. Krutost je výsledkem nízké empatie, laskavost výsledkem vysoké empatie. Profesor Baron-Cohen v knížce i sestavuje tabulku různých citů, názorů a myšlenek, podle níž si můžeme stupeň empatie sami měřit a podle ní své chování upravovat – jestli nám na tom záleží.
Že chatrný zdravotní stav Papeže Benedikta XVI není jediný a možná ani ne hlavní důvod jeho rezignace, je přirozený námět dohadů a pravý důvod se možná nikdy nepotvrdí.