Poněvadž pravým historickým a společenským činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyloženo zákony odvozovanými od studia lidské přirozenosti.
T. G. Masaryk
Je pozoruhodné, že i duševně ochablí jedinci nacházející na hranici demence si udržují jistou míru tvořivosti, zvláště pokud mají dost času na povalování se a přemýšlení, jak je tomu v případě našeho prezidenta. A pokud je něco trápí, přemýšlejí usilovně a mohou i něco vymyslet.
V roce 1940 odjela z Brna do Vídně jedna z posledních skupin legálních židovských vystěhovalců. Ve Vídni se k nim přidali rakouští židé a všichni nastoupili na loď, která je po Dunaji odvezla do rumunského přístavu Tulcea. Další loď je přepravila do palestinské Haify. Místní britská správa je však nepřijala, protože se obávala neklidu a narůstajících protižidovských protestů Palestinců. Měli být deportováni na ostrov Mauritius v Indickém oceánu, parníkem, který se ironií osudu jmenoval Patria. Vůdci vystěhovalců se rozhodli odjezd parníku oddálit, aby získali čas na vyjednávání. Chtěli ho poškodit; nechali do podpalubí tajně dopravit nálož, neodhadli však dobře její sílu. Po výbuchu se na boku utvořila trhlina a parník se během patnácti minut potopil. Stovky lidí utonuly.
Když jsem (kdysi) chodil na základní školu, krátce tam působil učitel, který mi v paměti utkvěl víc než většina ostatních. Jmenoval se Slouka a byl to muž impozantního zjevu i chování. Už tehdy jsem pochopil, že je režimu nepohodlný, a proto ho posílá jen na suplování, ze školy na školu.
Sudičky mi daly hodnou a přísnou maminku a stejně hodného, pracovitého tatínka. A prostředí za Červeným mlýnem? Příroda, čistá krása!… Mlýn byl tehdy ještě v provozu a měl dobré jméno. Poctivost práce byla samozřejmostí… Když jsem se narodila, tatínek prý s maminkou měsíc nemluvil. Očekával druhého syna; dcera, to byla zátěž a přízrak věna. Ale jak jsem se na něj poprvé usmála, byla jsem jeho. V životě mě neuhodil… Vystudoval při práci strojní průmyslovku a stal se strojvůdcem… V dílně v přístěnku měl vždy vzorný pořádek, nářadí v bezvadném stavu, vyskládané v policích nebo zavěšené na háčcích na stěně… Pěstoval králíky české strakáče, slepice leghornky a plymutky, kachny, holuby, ovce, kozy, vepře… Naučil mě štípat dříví, brousit nože a spoustu jiných užitečných chlapských věcí… Mamince pomáhala v domácnosti „Maří“. Protože jsem měla světlé vlasy, říkala mi „cikánko bílá“, ráda jsem si totiž vymýšlela. Ale ona si vymýšlela také… Můj bratr Jiří byl o pět let starší a začal mě brát na vědomí, až když jsem začala chodit do školy. Předtím jsem byla jen rozmazlená holka k ničemu… Rád sloužil ‚mši svatou‘ a potřeboval k tomu ministranta. Z kredence udělal oltář, vyložil ho maminčiným svátečním ubrusem, vzal na sebe ornát, který si vystřihl z papíru, pod ním měl tatínkovu noční košili, a na hlavu si nasadil stejně vyrobenou mitru. Vypadal spíš jako Mikuláš. Byl při tom ukrutně vážný a důležitý. Dal mi zvoneček, kterým nás tatínek o vánocích zval ke stromečku. To se mi líbilo a tak jsem zvonila a zvonila…
Otilie Tišnovská
V meziválečné Evropě panovaly neutěšené poměry a nezřídka se mluvilo o krizi demokracie, neboť bylo stále zřejmější, že se snadno může změnit v pseudodemokracii nebo v autokracii. Hlubinný psycholog Carl Gustav Jung viděl hlavní příčinu v mentalitě člověka: „Lidský duch, jenž zdánlivě triumfoval nad démoničností přírody, tuto démoničnost nepozorovaně pohltil a stal se tak loutkou v rukou ďábla. Mohlo k tomu dojít jen proto, že se věřilo, že démony zlikvidujeme, když je vysvětlíme jako pověru. Přitom se přehlédlo, že to jsou v podstatě projekce, tedy produkty určitých faktorů v lidské duši. Když jsme jejich výtvory uznali za nepravé a iluzorní, nezměnili jsme tím jejich zdroje ani jsme se nezbavili jejich účinnosti. Naopak – když už se démoni nemohli usadit ve skalách, v lesích, horách a řekách, využili člověka, a to je mnohem nebezpečnější obydlí.“