Ministr financí Miroslav Kalousek pokračuje v poněkud legračních rozpočtových tricích, jejichž účelem je zřejmě zakrýt bezradnost vlády při řešení současné špatné situace státního rozpočtu. Utrácí přitom i všechny úspory ministerstev z doby vlády ČSSD. Navzdory zapojení starých úspor se ale schodek státního rozpočtu v roce 2009 téměř zdvojnásobí a dosáhne místo plánovaných 38 více než 73 miliard korun. Bez využití rezervních fondů by ale pravděpodobně přesáhl 110 miliard korun.
Do vážných problémů Topolánkova vláda rozpočet dostala sama, když před krajskými volbami na podzim roku 2008 předložila nerealistický a výhradně politicky motivovaný návrh státního rozpočtu na letošní rok, který počítal s růstem ekonomiky o 4,8 % a deficitem 38 miliard korun. ČSSD opakovaně upozorňovala na chybnou konstrukci návrhu rozpočtu a již na počátku října 2008 požadovala jeho celkové přepracování.
Na lepení rozpočtových děr nyní použil ministr financí Miroslav Kalousek jednoduchou metodu. Do příjmů v letošním roce zapojí více než 40 miliard korun z rezervních fondů jednotlivých ministerstev. Jedná se z přitom z velké míry o prostředky, ušetřené již za vlád ČSSD a to od roku 2004, kdy bylo poprvé možné díky změně zákona všechny neutracené prostředky státního rozpočtu převést do tzv. rezervních fondů. V roce 2007 Topolánkova vláda zdědila nejen stabilizované veřejné rozpočty s deficitem 1% HDP, ale i více než 80 miliard korun v rezervních fondech ministerstev. Tyto prostředky svým posledním rozhodnutím téměř zcela utratila.
Myslím, že je to dobrý vtip. Po trvalé kritice údajně špatné rozpočtové politiky vlád vedených ČSSD se nyní premiér Topolánek a ministr Kalousek vůbec neostýchají sáhnout na sociálně demokratické vládní úspory.
Možná by mohli alespoň poděkovat.
Řekli bychom - rádo se stalo, pánové.
No nevyčistilo by to na chvíli dusnou politickou atmosféru?
Problémy, které zažívá světová ekonomika, přinesly prudké snížení světových cen ropy. To se vzápětí projevilo uživatelsky velmi příjemným zlevněním nafty a benzínu. Už to skoro začínalo vypadat, že bychom mohli mít levnější plyn, ale nově eskalované Rusko-Ukrajinské spory naráz udělaly z plynu velmi vzácné zboží. Svým způsobem bychom měli být Rusku a Ukrajině vděční za včasné varování. Díky nim jasně vidíme, jak moc jsme zranitelní. Jasně se ukázalo, že nám hrozí reálná nebezpečí, kterým bychom také nemuseli být schopni v budoucnu účinně čelit.
Je zřejmé, že Rusové budou muset plyn brzy pustit, nejde jen o diplomatický tlak, také jim samotným hrozí velké ekonomické škody. Ale ukázalo se, že během příhodně mrazivé zimy stačí otočit kohoutkem jen na několik dnů a neštěstí ve střední a jihovýchodní Evropě je hotovo.
Skutečným politickým paradoxem je pak fakt, že v rámci plynové krize Rusko potrestalo nejvíce země, které tradičně či trvale usilují o velmi dobré vztahy s Moskvou – Srbsko, Slovensko, Bulharsko. Velmi pěkný komentář k tomu nedávno napsal Peter Weiss do Práva.
V současné situaci vidím naléhavou výzvu pro celou naši politickou scénu. Pojďme společně, bez předsudků a politikaření, urychleně připravit aktualizovanou energetickou koncepci České republiky a tu pak neprodleně realizujme. Na stole dnes máme poměrně kvalitní materiály: Státní energetickou koncepci ČR, schválenou vládou vedenou ČSSD již v roce 2004 a výsledky práce komise vedené Václavem Pačesem. Pokud kdokoli další předloží k diskuzi srovnatelně kvalitní a seriózní materiál, bude to jen dobře.
Ačkoli vláda a opozice na sebe právě intenzívně střílí ve všech směrech ( to ale patří k demokracii), téma energetické bezpečnosti je věc, na níž by se mohly ČSSD a ODS dohodnout.
Vím, že pro velkou část ODS je Lisabonská smlouva nepřijatelným pokrokem ve vývoji evropské integrace, ale právě krize jako tato ukázaly, jak moc potřebuje Evropa lepší systém zastupování navenek a profesionální organizaci diplomacie společně sdílených zájmů.
Naše země si nemůže dovolit, aby její politická reprezentace v této oblasti přešlapovala na místě. Doufám, že vládní strany v sobě najdou dost odpovědnosti a výzvu k jednání přijmou. Je nejvyšší čas přestat o energetické bezpečnosti naší země mluvit a začít s přípravou nových energetických zdrojů ( kompromisu by měli být schopni i Zelení) a alternativních přepravních cest.
Myslím si, že potmě bychom se pak už domlouvali těžko.
ČSSD už od září loňského roku opakovaně vyzývá vládu, aby začala jednat a rychle přijala odpovídající opatření s cílem omezit dopady ekonomické krize na Českou republiku.
Představitelé vlády dlouho tvrdili, že sociální demokracie jen zbytečně straší lidi. Ačkoli vlády všech okolních zemí začaly už na podzim 2008 připravovat a realizovat naprosto konkrétní a cílené protikrizové plány, Topolánkova vláda zůstává až do letošního ledna zoufale pasivní.
Za všechno hovoří výrok ministra financí Miroslava Kalouska ze 7. října 2008 pro deník Právo: „ Některá vyjádření předsedy Jiřího Paroubka , včetně údajné potřeby vytvářet nějaké záchranné plány pro ČR, by se daly spíše nazvat jako šíření poplašné zprávy. Opakuji: krize nám nehrozí.“ A tak se prioritou v činnosti ministerstva financí na konci roku 2008 stalo překvapivě povolování hazardu na internetu ( možná jako návod pro „zlepšení“ finanční situace budoucích nezaměstnaných).
S podobně bohorovnou argumentací pak také ministr financí prosadil na rok 2009 rozpočet, který počítá s růstem české ekonomiky o 4,8%.
Dnes zveřejněné údaje o poklesu průmyslové výroby v listopadu loňského roku naznačují, že se možná v letošním roce naše ekonomika nevyhne recesi. Ke slovu tak přijdou spíše pesimističtější scénáře, na něž však naše země není díky špatnému úsudku Topolánka a Kalouska dostatečně připravena.
3. února začíná schůze Poslanecké sněmovny, na jejím programu není jediný vládní bod, který by se týkal zmírnění dopadů hospodářské krize.
Myslím, že není možné divit se tomu, že takovou vládu nechce ČSSD tolerovat ani v době evropského předsednictví.