Myslím, že Mirek Topolánek je nyní příkladný kladný hrdina naší politiky. Za pomoci přátel z Toskánska, Ivana Langera, svého politického objevu Aleše Řebíčka, poradce pro justici Pavla Němce (dříve US) a dalších věrných se pustil do odvážného boje s mafií regionálních kmotrů, ovládajících ODS. Skeptik by možná řekl, že je to boj prohnilých proti prohnilým. Já říkám: držme mu palce, privatizace politiky podnikatelskými skupinami je skutečně nebezpečná věc. Mirek Topolánek o tom jistě ví své.
Není to ovšem jediný zápas dobra proti zlu, kterého se předseda ODS účastní.
V minulých týdnech se pan Topolánek snažil vykreslit v hrdinských barvách svůj údajný pokus o nastolení pořádku v oblasti regulace hazardu. Ve stejnou chvíli, kdy ve všech médiích hrdinně útočil na společnost Sazka, hlasovali poslanci ODS v Poslanecké sněmovně proti mému opakovanému návrhu na projednání novely loterijního zákona, který chce zpřísnit podmínky pro sázky a loterie. Zcela jasně to potvrzuje, jak nevěrohodná je argumentace předsedy ODS v této oblasti. Rovněž v době, kdy byla ODS v opozici, blokovala projednávání zásadní novely loterijního zákona, který jsem ještě jako ministr financí předkládal v letech 2005-2006.
Mirek Topolánek byl tři roky předsedou vlády. Během těch tří let mohl předložit novelu zákona o loteriích či zcela nový zákon, jenž by nejkřiklavější problémy v oblasti nedostatečné regulace hazardu odstranil. Nestalo se tak. Naopak, za jeho vlády přestalo ministerstvo financí zcela respektovat námitky obcí vůči umisťování hracích videoterminálů. Topolánkův ministr financí Kalousek povolil za podivných okolností sázky na internetu. Firmy z oblasti hazardu vesele financovaly několika miliony korun CEVRO, založené Topolánkovým ministrem vnitra Langerem a sloužící jako školící centrum pro funkcionáře ODS. Nevzpomínám si ani na jediný veřejný výrok Mirka Topolánka z let 2006-2009, kterým by deklaroval svou vůli s prostředím hazardních her cokoliv udělat.
Topolánek útočil na Sazku a Sazka se bránila nevkusnými celoplošnými inzeráty. Podstata problému je přitom úplně jinde. Sazka je jen jedním z hráčů na trhu. Nikdo z těchto hráčů nechce být ze strany státu více regulován. Řešením není úkolování BIS ani výzvy NKU ke kontrole Sazky. Problém nedostatečné regulace hazardu vyřeší důsledná změna zákona, prosazená politiky navzdory některým zájmům hazardního průmyslu. S takovým návrhem ovšem ani Topolánek, ani ODS nepřišli. Mimochodem, člověk, který působil tři roky ve funkci předsedy vlády by mohl vědět, že NKU nemá ke kontrole soukromé akciové společnosti Sazka žádné pravomoci.
Navíc současné finanční problémy Sazky se stavem regulace nesouvisí. Tyto problémy si způsobili akcionáři Sazky sami, když v letech 2001-2002 souhlasili s tím, aby výstavba nové hokejové haly odčerpala na dvacet let velkou část disponibilních zdrojů, které by mohly jinak pomáhat při financování sportu. K tomuto rozhodnutí je ale nikdo nenutil, věděli dobře, co činí.
Je ovšem otázka, zda Topolánkův intenzivní zájem o firmu Sazka nebyl inspirován spíše zájmy některé z finančních skupin Sazku pohltit a sebrat ji sportovním svazům, které stále tuto loterijní společnost z plných 100% vlastní. To by ovšem obraz boje dobra se zlem neregulovaného hazardu poněkud rozostřilo.
Sociální demokracie se rozhodla ukázat cestu jak omezit hazard v obcích a městech a nastavit kontrolní principy tak, aby Česká republika nebyla Las Vegas východu Evropy. Skupina poslanců ČSSD předložila zákonnou iniciativu, která startuje správným směrem regulaci loterijních a sázkových her. Od roku 1990 se oblast provozování loterií a sázek výrazně liberalizovala. S liberalizací přišel i rozvoj těchto her a jen pro dokreslení lze uvést raketový vzestup objemu sázek, který v roce 1992 byl v celé České republice za všechny loterie a sázkové hry celkem 9,5 mld. Kč, v roce 1997 asi 48 mld. Kč a v roce 2008 již téměř 130 mld. Kč. V polovině devadesátých let si obce začaly uvědomovat nebezpečnost patologických závislostí hráčů a s tím spojených nepříznivých sociálních dopadů. V roce 1998 se projevila snaha vliv výherních hracích přístrojů potlačit a zákon o loteriích byl novelizován. Obcím tak bylo umožněno, aby obecně závaznou vyhláškou mohly výherní hrací přístroje na svém území regulovat a určením nevhodných lokalit jejich provoz prakticky zakázat. I když se platná právní úprava po několika novelizacích v praxi částečně osvědčila, vyžaduje provedení určitých korekcí. Některé právní instituty jsou pro tuto oblast podnikání totiž "nastaveny" příliš liberálně, což vede v praxi k neustálému a nežádoucímu nárůstu počtu heren a kasin. Je zřejmé, že systematické změny v oblasti regulace hazardních her lze řešit pouze přijetím koncepčně zcela nové právní normy, ale do doby přijetí takové normy jsou však minimálně dílčí novelizace naprostou nutností. Navrhovaná novela si neklade za cíl vyřešit všechny stávající problémy, ale je důležitým a správným krokem potřebným k tomu, aby byl zprůhledněn režim odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely a aby tento výtěžek byl pod větší veřejnou kontrolu a nemohl být zneužíván. Současně je zde dána větší pravomoc obcím omezit vyhláškou nejen provozování výherních hracích přístrojů, ale též elektromechanických rulet, videoloterních terminálů a sázkových her v kasinech. Konkrétním cílem je zprůhlednit peněžní toky od provozovatelů loterií a jiných podobných her ke konečným příjemcům a zajistit použití těchto prostředků skutečně na veřejně prospěšné účely pod kontrolou široké veřejnosti. Dále doplňuje stávající zmocnění pro obce k vydávání obecně závazných vyhlášek, kterými lze regulovat provozování výherních hracích přístrojů na veřejně přístupných místech, o zmocnění vztahující se na všechny druhy hazardních her, tedy i na tolik diskutované videoloterijní terminály, které doposud nesystémově povolovalo Ministerstvo financí ČR, bez ohledu na názory měst a obcí. V neposlední řadě dává tento návrh obcím právo být účastníkem řízení o povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry a mít tak informace o stavu hazardních her na svém území. Předložený návrh je v uvedených směrech inspirován sociálnědemokratickým vládním návrhem zákona z roku 2005, který však tehdejší Poslanecká sněmovna neprojednala, neboť byl opakovaně ( celkem 6 krát) vyřazen z pořadu jejích schůzí. Změny loterijního zákona dlouhodobě blokují v Poslanecké sněmovně zejména poslanci ODS. Stejná situace se opakuje v současném volebním období, kdy se danou problematiku snaží řešit i Senát prostřednictvím svého návrhu novely tohoto zákona. I přes aktivní podporu sociálnědemokratických poslanců se nedaří však tento návrh projednat. Pokud jde o vládu, nepřispěla ke zlepšení stávajícího stavu ani vláda Mirka Topolánka a zatím ani vláda současná, která zpracovává teprve věcný záměr zákona. Návrh paragrafovaného znění však předložit k projednání poslancům do konce svého funkčního období zřejmě nestihne! Z těchto důvodů přichází ČSSD s vlastní iniciativou a předkládá dílčí novelizaci a věřím, že návrh protne společné zájmy a najde podporu u všech parlamentních stran napříč politickým spektrem k posílení transparentnosti a regulaci v této oblasti. Zákon by tak mohl být účinný již od 1.čevence 2010.