Koncem června předložila vláda svůj návrh změny Ústavy zavádějící přímou volbu prezidenta republiky. Pokud se má již nástupce Václava Klause v roce 2013 volit přímo, přichází vláda se svou iniciativou poněkud pozdě. Pomalé tempo, v němž vláda připravila tuto ústavní novelu, dává tušit, že si strany vládní koalice zavedení přímé volby hlavy státu ve skutečnosti nepřejí. Jak jinak si vysvětlit jejich počínání, když hlasy svých poslanců v prosinci 2010 zamítly návrh ČSSD na zakotvení přímé volby prezidenta, předložený vzápětí po loňských volbách do Poslanecké sněmovny? Kontury současného vládního návrhu se přitom v podstatných rysech od předlohy ČSSD neliší.

O postojích a činech ČSSD ve vztahu k přímé volbě hlavy státu nemůže být pochyb. Tento způsob volby byl již v roce 1992 obsažen v návrhu Ústavy ČR, předloženém poslanci ČSSD tehdejší České národní radě. Od té doby pak ČSSD prostřednictvím svých poslanců znovu opakovaně předkládala ústavní návrhy obsahující přímou volbu prezidenta – v letech 2001, 2002, 2007 i 2010. Takový návrh předložila i koaliční vláda Vladimíra Špidly. Žádný z našich návrhů však nebyl úspěšný, neboť vždy ztroskotal na odporu pravicových stran, zejména ODS. Vrcholem licoměrnosti byl přístup druhé Topolánkovy vlády, která si přímou volbu prezidenta vložila pod tlakem Zelených do svého programového prohlášení, aby se za necelý rok po vzniku této vlády její předseda v Senátu veřejně vyslovil proti ní.

ČSSD o přímou volbu prezidenta dlouhodobě usiluje a nikdy to nebyly hlasy sociálních demokratů, které v Parlamentu přijetí této změny Ústavy zmařily. ČSSD reflektuje, že prezidenta si trvale většina našich občanů přeje volit přímo. Nemáme důvod pochybovat o tom, že občané po více než dvaceti letech demokratického vývoje dokážou sami nejlépe vybrat vrcholného reprezentanta státu, když dokáží odpovědně zvolit poslance a senátory, nebo krajské i obecní zastupitele. Snahou ČSSD je vnést do jednání o takto závažné změně Ústavy fundované návrhy, opřené o stanoviska ústavních odborníků, které budou odpovídat jak logice našeho ústavního systému, tak osvědčeným zahraničním vzorům, zejména evropských parlamentních republik. S demokratickým ústavním systémem totiž nelze experimentovat.

Zavedení přímé volby hlavy státu nemá a nesmí znamenat opuštění systému parlamentní republiky. Nejsme tedy pro takové změny našeho ústavního systému, které by představovaly jeho příklon k tzv. prezidentské republice, kde je prezident současně hlavou exekutivy a „jeho“ vláda neodpovídá parlamentu, jak je tomu v USA. Nejsme ani pro změny vedoucí k obdobě poloprezidentského systému, jak jej upravuje ústava Francie. Inspirujeme se vzory evropských parlamentních republik, které zavedly přímou volbu hlavy státu, jako je Rakousko, Irsko, Portugalsko, Polsko, Slovinsko, Litva, Finsko a nejnověji Slovensko.
Z těchto osvědčených a fungujících vzorů se odvíjí i naše návrhy úprav pokud jde o rozsah pravomocí prezidenta a jeho imunitu. Je totiž samozřejmé, že přímo volený prezident má silnější demokratickou legitimitu než prezident volený parlamentem a že ji bude uplatňovat ve své politické praxi. Příklady států s parlamentní formou vlády, které zavedly přímou volbu prezidenta, ukazují, že soužití přímo volené hlavy státu s parlamentní politickou většinou je možné, avšak jen za podmínky zřetelných ústavních limitů prezidentových pravomocí. Po zkušenostech těchto států nesdílí ČSSD zjednodušující představy, že otázku vzájemných vztahů ústavních orgánů není třeba v souvislosti s přímou volbou prezidenta vůbec řešit. Pro zachování vyváženosti ústavního ústrojí máme naopak za to, že v souvislosti se zavedením přímé volby prezidenta je nutno některé jeho pravomoci vázat na součinnost s vládou nebo s komorami Parlamentu.

Budeme proto navrhovat, aby např. oprávnění prezidenta nařizovat, aby se nezahajovalo trestní řízení nebo aby se v něm nepokračovalo, bylo podmíněno spolupodpisem předsedy vlády nebo příslušného ministra. Podobně pravomoc jmenovat členy Bankovní rady České národní banky by neměl prezident vykonávat výlučně sám, ale v součinnosti s vládou či Senátem. Prezident by měl být také stejně jako jiný veřejný činitel odpovědný za trestné činy, kterých by se dopustil při výkonu úřadu. Naše platná ústavní úprava, kterou vládní návrh bohužel nijak nemění, je v evropském srovnání výjimečná: neumožňuje postihnout prezidenta za žádný trestný čin, byť by byl sebezávažnější, a to ani po skončení výkonu jeho úřadu. Přitom stačí porovnat ústavy evropských parlamentních republik a zjistíme, že i v těch, v nichž je prezident volen přímo, naprostá většina z nich připouští stíhatelnost hlavy státu nejen za porušení ústavy, ale i běžných zákonů nebo pro spáchání trestného činu. Po vzoru ústav těchto států proto ČSSD navrhne, aby - v případě zakotvení přímé volby - mohl být prezident stíhán na návrh kvalifikované většiny členů obou komor Parlamentu před Ústavním soudem, a to s důsledkem ztráty úřadu v případě odsouzení. Chybou vládního návrhu je, že nezavádí ani odpovědnost prezidenta za trestné činy, ani odvolatelnost prezidenta. Přitom možnost odvolat přímo voleného prezidenta parlamentem nebo z jeho iniciativy lidovým hlasováním je opět upravena řadě států, včetně sousedního Rakouska a Slovenska.

Přes všechna ústavní „ale“ však mohu ujistit naše občany, že ČSSD bude, tak jako i v minulosti, prosazení přímé volby prezidenta hlasy svých zákonodárců podporovat. Uvidíme, zda naše hlasy budou stačit.