Vláda připravuje do Poslanecké sněmovny zprávu o plnění státního rozpočtu za první pololetí. Bude stejně tragická jako loni a předloni, a bylo by to ještě horší, kdyby nezačala v červnu drasticky škrtit výdaje nebo je aspoň odsouvat dále ke konci roku. I tak je souhrn schodků z prvních pololetí posledních tří let o polovinu vyšší, než všechny pololetní schodky dohromady za celých předchozích 16 let, tedy za celé období od vzniku samostatné ČR. Kde se ta strašidelná díra vzala? Máme věřit, že tak velká byla krize, o které původně ministr financí Miroslav Kalousek řekl, že se nás nedotkne?

Nebo je to spíš důsledek třaskavé směsi mičurinského zápalu (vzpomeňme s jistou pietou na daňové kolečko ODS) a finančního neumětelství, která charakterizuje naši rozpočtově odpovědnou vládu? Vzpomeňme si na tu smršť nápadů, zavedení a zrušení superhrubé mzdy. Zrušení daňové progrese a zavedení degrese prostřednictvím stropů na pojištění. Snižování sazeb daní i pojištění. Rozšiřování vratek DPH při pořizování automobilů. Nějak ty rekordní schodky vzniknout musely.
Pravice se přitom nemá se na co vymlouvat, převzala konsolidované finance. Než na to doopravdy sáhla, byly tři roky po sobě, mezi lety 2005 až 2007, pololetní rozpočty vždycky přebytkové. Nyní vláda doufá, že se schodek nevzroste o propad daňových příjmů včetně pojistného na sociální zabezpečení na úrovni 10. až 15. miliard korun. Spoléhá na přízeň nebes, která zajistila nízké úrokové sazby na mezinárodních trzích, takže ušetříme na obsluze státního dluhu.

Ekonom by mluvil o zásahu automatických stabilizátorů. Když je bída, méně se vybere, ale dluh také méně stojí. Jenže tahle země není řízena autopilotem. Do hry vytrvale vstupuje pevná paže “reformních destabilizátorů“. Nevybralo se sociální pojištění? Pak je tedy snížíme a snížíme i penzijní nároky. Tím si zaděláme na situaci, kdy se v budoucnu bude víc osob obracet na státní sociální pomoc. Vázne výběr DPH? Pak ji tedy drasticky zvýšíme sjednocením sazeb na 19 procent. Nebo raději na 20? Ale opravdu pak vybereme víc? Při stagnaci reálných mezd?
Největší „ozdobou“ finančního hospodaření Nečasovy vlády je výběr daně z příjmů fyzických osob od OSVČ, který byl ještě po sedmi měsících letošního roku záporný!!! Nešlo tedy ve skutečnosti o výběr daně z příjmu, ale zasílání daňových dotací finančními úřady.
To se ještě v historii naší země nikdy nestalo. Vracelo se o 1,2 miliardy korun víc, než se vybralo. Jistě, byly to také vratky ze záloh, které byly zaplaceny loni. Zálohy se vypočítávají z výsledků předchozího roku, takže když se někomu jeden rok daří, může mít příští rok starosti, jak vyšší zálohy zvládat. A protože se zálohy vracejí se zpožděním, část pravdy o daňové mizérii fyzických osob s daňovým přiznáním může spočívat v tom, že loni bylo hůř než o rok dříve.

Kdybychom se však řídili oficiálními statistikami o vývoji HDP, měli bychom pocit, že je to opačně. Roku 2009 HDP klesal (tempo bylo zhruba stejně prudké, jak Kalousek předpovídal, snad jen s tím rozdílem, že podle něj měl HDP takhle rychle stoupat). Roku 2010 HDP stoupal (a stoupal ještě víc, když do něj ČSÚ začal zahrnovat i prostituci a korupci, jak nedávno oznámil). Elektrikář nebo instalatér ovšem není elektrárenský gigant nebo velká banka, které oslavily konec krize rekordními zisky. Elektrikář a instalatér, které živí jen jejich dodávka a brašna, museli víc pocítit skutečnost reálné ekonomiky, to že lidem klesaly příjmy a že na stavbu nebo aspoň úpravy bytu pomyslí jen málokdo. Pro ně práce prostě není. Ale tuhle otázku nechme zatím otevřenou.
Stejně jako je otevřená otázka, zda za naprostým rozkladem výběru daně z příjmů fyzických osob není také nějaká nová masově rozšířená forma daňových podvodů (fiktivní slevy na dani či fiktivní bonusy), nebo třeba fakt, že pravicové vlády zrušily minimální vyměřovací základ u této daně (a otevřely tak fakticky daňově bonusový ráj...). Ministr financí dluží vysvětlení, kam zmizela daň z příjmů od OSVČ. Zvláštní je, že kromě ČSSD po něm toto vysvětlení nikdo nepožaduje. V první řadě bych to očekával u těch členů vlády, kterým bude ministr financí hned po novém roce vázat výdaje, protože návrh rozpočtu na rok 2012 je jeden velký „potěmkin“.

Známe už i výsledek za prvních devět měsíců, vybrala se nula. Ale i kdyby se nakonec vybralo těch 5,4 miliardy korun, se kterými státní rozpočet počítá, vychází nám něco přes šest stovek na individuální OSVČ měsíčně. Když to srovnáme se zaměstnanci, platí asi třikrát méně. A ve stejném poměru méně platí OSVČ i zdravotní a sociální pojištění.
Když však OSVČ onemocní, dostane ze zdravotního pojištění plnou péči a čerpá 100 procent nákladů. To není to dobrá rovnice. Podobná rovnice se rýsuje i u penzí za minimální odvody, které budou logicky taky minimální a nejspíš budou muset být doplněny státními příspěvky na bydlení a dalšími. Rád bych viděl, že ti, kdo se ohánějí svou rozpočtovou odpovědností, jsou nad těmito čísly stejně nervózní jako já a sčítají si všechny ty schodky ve veřejných financích, nejen na daních, ale také na zdravotním a sociálním pojištění, na které se tu dnes tak velkoryse zakládá.
V tomto okamžiku se může spustit bouře diskusí, jak je to doopravdy a kdo se v odhadech příjmů a nákladů hluboce mýlí. Pravdu bychom však snadno zjistili i bez diskusí, kdyby byly zavedeny povinné registrační pokladny, jak se o to pokoušely vlády sociální demokracie (opatření zrušeno za pravicové vlády). Mezitím uběhlo pár let a ceny elektroniky klesly, zatímco výkon zařízení se podstatně zvýšil. Registrace a účtování hotovostních toků přitom usnadňují i manažerské rozhodování.

Řekněme si otevřeně, že stát nepomáhá OSVČ, když jim usnadňuje obcházet povinnosti třeba i na hranici podvodu. Žene je tím do většího rizika – například, že přijde kontrola, a možná i ona známá „trestní kontrola“, kterou zařizují různí kmotři, aby upevnili korupční kázeň na svém území. Větší pomoc představuje vytvoření podmínek pro férovou soutěž, aby živnostník nemusel mít jednu nohu v kriminálu jen proto, aby s ostatními držel krok.
Debatu ale začněme prostou otázkou. Pane ministře financí, kam se vypařila daň z příjmů od jednoho milionu OSVČ, kterou stát v minulosti vybíral v ročním rozsahu 6-7 miliard korun?