Trávím teď hodně času objížděním republiky a diskusemi (pod názvem „Mluvte nám do toho“) nad návrhy nového programu ČSSD, který má odpovědět na dvě klíčové otázky. První - jak z krize. Druhá - jak napravit nespravedlnosti a chyby, které se tu nashromáždily za poslední roky pravicového vládnutí. Ne, že bychom nepředkládali návrhy už teď, ale je výhodou opozice, že může využít volebního mezidobí a hledět dál dopředu. Může uvažovat koncepčněji. Může si vzpomenout, kdy dosáhla největšího ohlasu, když měla sama vládní odpovědnost. Může se poučit z chyb vládních stran, a pochopitelně nejen z nich, i z těch vlastních.

Největší ohlas měla naše obrana veřejných služeb, které byly budovány po generace a jsou důležitou složkou životní úrovně – spolehlivé zdravotnictví, kvalitní školství, záruky pracovní kariéry, dostupné bydlení a slušné zabezpečení seniorů. Jsou to cíle, ke kterým je mnohdy daleko, ale musíme jít směrem k nim, nikoliv zpátky. Platy jsou často mizerné, ale když má člověk naději, že v nemoci se bude rozhodovat podle toho, co mu pomůže, ne podle toho, kolik má, je i ten skromný život přijatelnější. Proto jsme tak rozhodně vystupovali proti zdravotnickým poplatkům, protože jsme je považovali za nácvik komercionalizace zdravotnictví, věci pro nás naprosto nepřijatelné. A měli jsme pravdu. Julínkovy poplatky dnes následuje Hegerova už plně pacientem hrazená „ekonomicky náročnější“ péče a snaha řídit zdravotnictví jen na základě rozpočtů pojišťoven.

A proto ČSSD tak rozbouřil konflikt kolem pronájmu zadlužené nemocnice v Novém Jičíně. Všichni vědí, že jsem se to snažil moravskoslezskému hejtmanu Jaroslavu Palasovi rozmluvit, ale víc jsem udělat nemohl, než upozornit na jednoznačně formulovaný program strany, za kterou kandidoval. Předseda demokratické strany není všemocný, a ani není o co stát. Když jsme si to pak ve vedení ČSSD rozebírali, bylo jasné, že musíme zasáhnout už na začátku mechanismu, který pak vede k podobným koncům, třeba i neodvratně. Každá veřejná nemocnice, která se ocitne v hledáčku soukromého investora, je totiž připravována na privatizaci v předstihu řady let. Nejprve se pronajmou všechny lukrativní obory a zařízení, které nemocnici vydělávají. Pak se nemocnice zbaví prádelny, lékárny a kuchyně. Postupně začne hospodařit se ztrátou a kumulovat dluhy. Situace pro zachránce, v podobě soukromého podnikatele ve zdravotnictví, který kraj či obec „zbaví“ starostí, je tak připravena. Přesně tak to bylo i v Novém Jičíně. Natrávení nemocnice privatizací proběhlo ještě před rokem 2008, za vlády ODS, ale nové vedení kraje, které přišlo po minulých krajských volbách, už na to nenašlo adekvátní reakci. Jsem rád, že jak předsednictvo ČSSD, tak nedávné jednání ÚVV jednoznačně odmítlo snahy privatizoval páteřní krajská a státní lůžková zdravotnická zařízení a doufám, že podobná situace jako v NJ se již nebude v krajích, vedených ČSSD opakovat.
Záleží ale na tom, jestli ČSSD udrží a posílí svůj vliv. Stínový ministr zdravotnictví David Rath to popsal při vystoupení v Poslanecké sněmovně: Proč vyvíjí Marek Šnajdr z ODS takový tlak, aby z českého právního řádu zmizel zákon umožňující zřizování neziskových nemocnic? Mají plán někdy v budoucnu tyto nemocnice privatizovat.
Nebo vznikají dluhy v nemocnicích opravdu jen proto, že je ve zdravotnictví málo peněz? V České republice zdravotnictví dostává o třetinu méně než v Rakousku a Německu, tam je to 10,5 procenta HDP, u nás 7 procent HDP. To, že přesto poskytuje slušné služby, je vykoupeno tím, že čeští zdravotníci mají zhruba třetinový plat ve srovnání se západními kolegy, budovy jsou zastaralé, často chybí i potřebný personál a nahrazuje se to nekonečnými přesčasy. Peněz je třeba přidat, minimálním cílem sociální demokracie je zvýšit podíl zdravotnictví na 8 procent HDP a potom v horizontu několika let tento podíl ještě mírně zvýšit. Detaily probíráme v programových tezích k reformě zdravotnictví, kterou najdete na adrese www.reformycssd.cz. Takže – přidat peníze, ale taky zrušit tunely.

Na téma zdravotnických tunelů se velice poutavě mluvilo na středočeské konferenci ODS. Zpozorněl jsem, když nový předseda Petr Bendl charakterizoval skupinu svého soupeře Petra Tluchoře jako IZIP-koalici. I Bendlovi je jasné, že IZIP není dobrá visačka a že mu pomůže položit soupeře na lopatky. Na druhou stranu, je to visačka celé ODS.
IZIP, tato průměrná internetová aplikace pro zaznamenávání zdravotnických údajů, kterou používá jen minimum lékařů, už stála Všeobecnou zdravotnickou pojišťovnu miliardu korun. Vznikla takříkajíc incestem, protože VZP ji vnutili dva členové zdravotního výboru sněmovny, Milan Cabrnoch a Miroslav Ouzký, oba za ODS, tedy ti, kdo mají jménem lidu na správnou činnost VZP dohlížet. O co méně se systému dařilo, o to lepší to byl penězovod. Podle informací Mladé fronty Dnes, v roce 2009 si rozdělilo devět zaměstnanců firmy IZIP odměny ve výši 59 milionů korun. Každý si průměrně vydělal 546.000 korun hrubého měsíčně. Kam se hrabou ombudsman Českých drah a guvernér ČNB dohromady. Pracovat pro IZIP, to je jiná kariéra…
Na tuto monopolní rentu pro partičku internetových kutilů si VZP zadělala hned na začátku, když do tendru na elektronickou zdravotní knížku vyzvala jediného uchazeče – IZIP. Úřad pro kontrolu hospodářské soutěže to označil za nezákonné a roku 2006 za to VZP vyměřil astronomickou pokutu 800 milionů korun. Zdálo se, že IZIP je na zrušení, ale teď se vynořila návnada na další miliardy, které by mohly být odsáty formou arbitráží, protože majitelé, teď už europoslanci za ODS, do toho na poslední chvíli zatáhli i zahraniční partnery.

Podívejme se, koho „spravedlivý“ Petr Bendl (jinak též aktivní privatizátor středočeských nemocnic) řadí do IZIP-koalice. Vedle Tluchoře je to také Luděk Rubáš, Milan Cabrnoch, Marek Šnajdr. O tvůrci penězovodu IZIP Cabrnochovi jsme se už zmínili. Náměstek ministra zdravotnictví Marek Šnajdr je předsedou správní rady VZP, takže trik s bleskovým prodejem do zahraničí jde i za ním, přinejmenším v rovině politické odpovědnosti. Do stejné skupiny Bendl řadí také někdejšího ministra zdravotnictví Luďka Rubáše. Na toho se snaží shodit také jiný skandál z časů svého hejtmanování, prodej nemocnice v Brandýse nad Labem spekulantům za desetinu ceny. Ti neváhali, odprodali vše cenné, nemocnici ještě víc zadlužili, a pak se jí zbavili. To nejlepší nakonec – peníze skončily u pokladníka brandýské ODS Radka Kundráta, jak informoval Týden. Stalo se to „za mými zády“, stěžuje si Bendl. Tluchoř to Bendlovi jistě vrátí a popíše, jak se za Bendlova hejtmanování privatizovaly jiné nemocnice, třeba ta zcela státem opravená v Hořovicích a v dalších středočeských městech.

Sociolog Jan Keller neváhá srovnávat neoliberální model, kterým se naše pravice řídí, s „mafianizací ekonomiky“. Mafiáni poskytují ochranu za úplatu, ale aby měli dost zakázek, sami nejistotu pečlivě udržují na potřebné úrovni. Neoliberální ekonomika to dělá kromě jiného osekáváním sociální státu. „Nejprve je vyvolán strach o budoucnost, zároveň se vzbudí sen o zajištěném zítřku a nabídne se ochrana v podobě soukromého fondu,“ píše Keller v brilantní úvaze Tunel na konci světla, která vyšla v Právu a dál se spontánně šíří po všech webech. Klienty méně solventní chce přimět, aby se v nich pojistili přímo ze zákona. Nejvyšší úsilí v tomto směru je vyvíjeno v oblasti zabezpečení na stáří a ve zdravotnictví, protože zde protéká zdaleka nejvíce peněz, upřesňuje Keller a pozastavuje se nad paradoxem, že právě ty instituce, které po zhruba sto let kompenzovaly zaměstnancům jejich podřízenou pozici, se mají proměnit v nový zdroj zisku pro majitele velkého finančního kapitálu. Vidí v tom pokus o tunelování budoucnosti.

Jeho názor plně sdílím a zaměřuji připravovaný program ČSSD k tomu, abychom tento trend se vší vážností zvrátili.