Jsou parlamentní obstrukce havárií demokracie? Ano i ne. Demokracie je symbolický boj, ve kterém se konfrontují zájmy různých skupin obyvatel, ale je to boj, ze kterého nemají odejít na jednu stranu triumfální vítězové a na druhou stranu na hlavu a smrtelně poražení. Měl by spíš ujasnit, které zájmy nelze dlouhodobě přehlížet a které požadavky byly přehnané a požadují příliš mnoho ústupků u ostatních. Demokracie je tedy forma hledání dlouhodobě udržitelných dohod. Vyjednávají je politici, ale nesmí jít o diktát politické třídy. Kdykoliv se politika dramaticky vzdálí od reality, nastoupí realita do ulic a politiku dříve či později smete...

Musíme také rozlišovat demokracii a demokratickou skořápku, která si na demokracii jen hraje. Všechny země, kterými se teď prohnalo arabské jaro, měly formálně demokracii, ale ve všech se připravoval převzít vládu diktátorův syn. Charakter české demokracie je nejvýstižněji popsán v nálezu Ústavního soudu k stížnosti na způsob, jakým byly přijímány zákony, které jsou teď ve sněmovně znovu. Potvrzuje bohorovné pošlapávání základních demokratických pravidel ohýbáním práva.
Pokud Nečasova vláda prosadí své nepromyšlené reformy, které sesunou pod hranici bídy více než pětinu obyvatelstva, a pokud urychlí zadlužování země, které už teď překročilo všechny rekordy, poslanci udělají dobře, když budou z oken Sněmovny vyhlížet dění na ulici stále pozorněji.

Skutečně si někdo myslí, že občané jsou ovce? Ovce tupé jak Kalouskovy škrty? Obstrukce sociální demokracie při projednávání asociálních reforem, které byly předtím odmítnuty Senátem, zkoušejí zastavit zbrklou jízdu po zledovatělé vozovce, pár lopat písku má zabránit tomu nejhoršímu. Když zvyšujeme odpor při projednávání těchto zákonů, snažíme se jen symbolicky naznačit, že pro příliš velkou část občanů jsou tyto reformy nepřijatelné.
Víme, že podporu občanů máme. Ukazují to jak průzkumy volebních preferencí, ve kterých sociální demokracie dlouhodobě získává i dvojnásobně vyšší hodnoty než ODS, nemluvě o TOP 09 nebo VV. Hlavně to však ukazují průzkumy veřejného mínění, ve kterých se vyslovují proti vládním reformám čtyři pětiny dotázaných, a taky množící se petice za odstoupení vlády, které se nyní rozhodla podpořit i ČSSD.

Lidé nejsou proti reformám, protože jsou hloupí, navedení, zmanipulovaní, omámení nějakými populistickými hesly nebo jinak na scestí, zatím co Nečasova vláda míří moudře vpřed. Projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2012 ukázalo, jak jsou všechny vládní úvahy o ekonomice na vodě. Otevřeně jsme byli informováni, že rozpočet, který jsme nakonec propustili do druhého čtení, je jen slohové cvičení, které nelze brát zcela vážně, protože skutečná čísla dostaneme někdy na jaře – a kdoví, jestli opět nepřijdou s poznámkou, že ani tato čísla se švestek nedožijí.
Ostatně, stačí se podívat do stávajícího rozpočtu. Výkazy o pokladním plnění například v oblasti daní z příjmu jsou veselým čtením, kde se představa a skutečnost rozlétají i o desítky procent. Tedy legrace by to byla, kdyby nenarůstalo riziko, že z dluhů, které takto nasekají, se nevyhrabou ani příští generace.
Vládní koalice dnes a denně dokazuje, že to neumí. Že jí nelze věřit. Že stejně úspěšně, jak rozvrátila rozpočet, by dokázala rozvrátit i penzijní systém, kdybychom jí dovolili, aby z něj začala vyvádět desítky miliard korun ročně. Vidíme, jak běží se zapálenou svíčkou ke stohu, proto se ji snažíme zastavit.
Vidíme, že neví, a nejen to, ani nechce vědět. Předseda poslaneckého klubu ODS Zbyněk Stanjura po přerušení jednacího maratonu – který on sám navrhl, když nechal schválit, aby se jednalo i v noci a o svátcích – znovu předvedl obnošenou řečnickou figuru a dramaticky prohlásil, že se snaží zachránit zemi před řeckou cestou. A že ji tam hnaly předchozí vlády ČSSD, když při šestiprocentním hospodářském růstu dělaly stomiliardové schodky.

Pan kolega Stanjura není ekonom, ale mohl se předtím někoho zeptat, tak zle na tom ODS zase není. Ten by mu vysvětlil, že vlády vedené ČSSD převzaly po ODS ekonomiku se skóre, který jazyk účetních označil za „náklady transformace“ ve výši asi 550 miliard korun. Jazyk běžných lidí byl stručnější. Výraz, který převzaly i jiné jazyky světa jako české obohacení nové reality, zní tunel. TUNEL.
To však není celý účet. V zemi byla nadlouho zničena možnost financovat rozvoj ekonomiky prodejem akcií na trhu. Znamená to závislost na přímých zahraničních investicích – zisky pak pochopitelně proudí opačným směrem, ze země. Jinou možností je už pak jenom dluh.
Ale držme se hospodaření předchozích vlád a jejich rozpočtových schodků, které tak zaujaly pana Stanjuru. Ano, byly tam stomiliardové schodky, ale bylo tam také přes 150 miliard korun rezerv. Když od 800 miliard korun státního dluhu, které ODS zdědila, odečteme 150 miliard korun rezerv a 550 miliard korun „nákladů transformace“, tedy tunelů Klausových vlád, a také 200 miliard korun přiznaného dluhu, který vláda ČSSD po Klausovi zdědila roku 1998, výsledek je o 100 miliard korun méně. Závazky se o sto miliard korun zmenšily. Proto jsme patřili k nejméně zadluženým zemím v Evropské unii. Nejen k zemím s nejrychlejším růstem HDP. A taky s k zemím s nejrychlejším růstem reálných pracovních příjmů.

Kdo má problémy s představou, co je to sto miliard korun, pak je to částka, který roku 2009 vládě ODS nestačila na dorovnání rozdílů mezi příjmy a výdaji veřejných rozpočtů ani půl roku. Musím mluvit o veřejných rozpočtech, protože Topolánkova vláda začala s praxí, kdy se zatne sekera i do penzijního a zdravotního pojištění. Snad to panu Stanjurovi někdo vysvětlí.