Do této chvíle pomáhala Evropská unie (její čistí plátci) nám, formou dotací ze strukturálních a dalších fondů, které současná vláda ani nedokázala v plném rozsahu využít (připravte se, letošní výsledky čerpání Nečasovy vlády budou mimořádně tristní). Teď je náš klub v ohrožení a sbírají se peníze na „bazuku“ proti zničujícím nájezdům spekulantů. Krize jsou totiž dvě, tou první je dlužnická, která začala v Řecku a několika menších státech, a tou druhou je nákaza šířená finančními trhy, kterou to začalo a která silně ohrožuje i velké země.

Bazuka má zahnat spekulanty od kořisti, aby se vytvořil prostor pro věcné řešení problému. Kdyby se to nepodařilo, finanční trhy vyšroubují úrokové náklady dluhů tak vysoko, že se dluhy stanou nesplatitelnými. Evropa by se tak dostala do paradoxní situace, kdy je ohrožena státními bankroty, přestože má třetinové zadlužení ve srovnání s Japonskem – kde je ale úrok blízko nuly.

Nyní se tedy má Česká republika do týdne rozhodnout, zda podpoří svým podílem zvláštní účet Mezinárodního měnového fondu, který má usnadnit, aby se do záchranných operací zapojily i neevropské zdroje. Žádá se od nás garance/půjčka 3,5 miliardy eur z prostředků České národní banky, to je teď asi 89 miliard korun, zhruba dvojnásobek toho, co jindy z evropských zdrojů ročně využíváme. Například v roce 2010 odvedla Česká republika do rozpočtu EU 37 miliard korun a získala z něj roční dotaci 84 miliard korun. Čistý rozdíl ve prospěch naší země tak byl 47 miliard korun na naše zemědělství, výzkum, silnice, čističky, zateplené školy a školky nebo školní pomůcky. Od roku 2004, kdy jsme do EU vstoupili, jsme získali z rozpočtu EU čistou dotaci 162 miliard korun. Stojí za to poznamenat, že na tuto dotaci pro naši zemi se každý rok skládají zejména daňoví poplatníci Německa, Francie, Holandska, Dánska, Švédska a dalších čistých plátců z EU. Nejméně přispívá Velká Británie, která má výjimku z odvodů do společného rozpočtu. Paradoxně postoje právě UK ale kopíruje naše vláda v posledním roce nejčastěji… Stojí zato poznamenat, že čistým příjemcem z rozpočtu EU bude naše země i v letech 2013-2020.

V nouzi poznáš přátele, říká stará moudrost. My jsme dostávali příležitost urychlit dohánění ztráty, kterou jsme nasbírali ve východním bloku. To bylo mimořádně přátelské gesto. Teď je řada na nás.
Když jsme o tom hovořili v České televizi v Otázkách Václava Moravce s předsedou TOP Karlem Schwarzenbergem, potěšilo mne, že to vidí podobně. Byla by strategická chyba, kdybychom se ocitli mimo jádro evropské integrace, kde jsou naši hlavní obchodní a političtí partneři. Možná na nich závisíme víc, než je zdrávo, ale tento klub je nejlepší základnou i pro rozšiřování našeho obzoru. Pokud by se o tom rozhodovalo ve sněmovně, ČSSD návrh na poskytnutí českých garancí podpoří. V zájmu toho, aby Česká republika nesměřovala do izolace, která nás může ekonomicky vrhnout o řadu let zpátky.

Věc je však v tuto chvíli v rukou premiéra Petra Nečase a jeho ODS. Určitou vlnu neklidu vnesl už v pátek ráno, když se po prvním dnu vrcholné schůzky EU objevil po boku britského premiéra Davida Camerona, který odmítl návrh pro smluvní zajištění fiskální disciplíny, za který se postavilo 24 členských zemí. Později se situace ujasnila, Británie odmítá, ale eurozóna připraví vlastní řešení a zbylých 9 zemí se může přidat.
Petr Nečas informoval, že svůj postup na summitu koordinoval s britským premiérem Davidem Cameronem. Tomu se nelze divit. Britští konzervativci jsou totiž jeho koaliční spojenci v Evropském parlamentu. Veřejnost u nás zatím nevěnovala příliš pozornosti euroskeptické frakci Evropských konzervativců a reformistů (ECR), která vznikla potom, co tyto dvě strany spolu s nemnoha dalšími odešly z nejsilnější Evropské strany lidové (EPP)
Co horšího, současným předsedou ECR je europoslanec ODS Jan Zahradil, spojka z Hradu. Odchod ODS z EPP provedl ještě Mirek Topolánek, ale jak z toho ven? Mají se urazit britští konzervativci, když se předtím odchod z EPP dotkl pro změnu německé a francouzské vládní strany? To už by ODS zbyl opravdu jen Putin, což je na argument důsledné obhajoby národní suverenity opravdu málo.
Ovšem tandem s Cameronem (a Maďary) v této situaci?? ODS zatím v zahraniční politice dost hazardovala, ale teď možná přišla chvíle, kdy by měla v zájmu státu přehodnotit své priority.

David Cameron zakládal frakci v době, kdy byl ještě v opozici a hledal nějaké viditelnější postavení v Evropském parlamentu. Ne že by ho to k Topolánkovi nebo Kaczynskému táhlo, ale v Evropském parlamentu je podmínkou, aby frakci tvořili zástupci více zemí a výběr nebyl veskrze žádný. Frakce nakonec vznikla až po volbách 2009 a musela značně ustoupit od původních představ, že dá dohromady třetí nejsilnější seskupení se stovkou europoslanců. Nakonec jich sehnali jen 56, z toho všechny europoslance za ODS.
Stojí za to se podívat do britského tisku z roku 2009, jak tuto událost komentoval. Byla to směsice znechucení a hrůzy. List Financial Times viděl v odchodu britských konzervativců z frakce Evropské lidové strany oslabení britského hlasu v mnoha směrech. Měl to za dokonalou „neutralizaci toryů“ a ohrožení britského vlivu ve věcech mezinárodního významu: „Pokud se Británie stane okrajovým hráčem v EU, ztratí vliv nejen v Bruselu, ale také ve Washingtonu, protože tyto „zvláštní vztahy“ jsou založeny na britském vlivu na kontinentu. Bezvýznamnost UK v Evropě tak znamená bezvýznamnost všude.“

The Economist byl ještě drsnější, takže i Topolánek si možná pod peřinou šeptal: „Kam jsem to vlez…“ Redakční komentář v prestižní rubrice se jménem zakladatele Bagehot píše doslova: „Území mezi Baltem a Černým mořem prožilo ve 20. století téměř nepředstavitelný horor – války, genocidu, hlad, invazi, okupaci, fašismus, komunismus, ekonomické zmatky a korupci. Touto minulostí jsou přímo či nepřímo poznamenáni i politici a strany, které se tam vynořily. Skutečně nemohou být posuzováni podle standardů zavedených demokracií. To však neznamená - dalo by se odvodit z postoje britských konzervativců, - že nemohou být posuzováni vůbec.“
A The Economist pokračuje: „Toryové odešli od stran Nicolase Sarkozyho a Angely Merkelové (oba jsou v EPP) ve prospěch marginálního, slabého a nesourodého uskupení.“

Proč to udělali? Redakce nabízí vysvětlení, které prý koluje v užším kroužku. Cameron chtěl odchodem z EPP poblouznit zaryté euroskeptiky, kteří vidí v EU pouhou německo-francouzskou konspiraci. To mu mělo zajistit nejen vedení Konzervativní strany, ale také takovou míru stranické loajality, kterou potřeboval pro prosazení svých reforem.
Jestliže však tato „hnusná, ostudná aliance“, píše The Economist, byla cenou, kterou měla strana zaplatit za to, aby přistoupila na modernější program, co bude potřeba příště?

Otázka z konce října 2009 se zdá být zodpovězena. A ODS stojí před reparátem. Měla by využít příležitost a poohlédnout se po přátelích, kteří ji vidí v lepším světle.