Ministr financí Miroslav Kalousek už to zažívá v menším podruhé. Poprvé nedodržel zákon o státním rozpočtu v roce 2009, kdy schodek místo schválených 38 miliard korun činil českých miliard cca 224. Tehdy se mohl vymlouvat na propad ekonomiky o 4%, který opravdu neměl rozpočtován, neboť v září 2008 oficiálně v návrhu zákona o SR počítal se čtyřprocentním růstem!

Podruhé, jak se zdá, nedodrží zákon o státním rozpočtu za rok 2011. Tentokrát uvádí jako důvod pozastavení čerpání prostředků z EU. Schodek prý bude nikoliv 135 miliard, které schválila Poslanecká sněmovna, ale 142. Špatné čerpání peněz z fondů EU ale není světová hospodářská krize, za kterou v roce 2009 Topolánkova vláda a její ministr financí skutečně nemohli. Za kolaps finančních toků z Bruselu jsou pravicové vlády a jejich ministři velmi konkrétně odpovědní, už vládnou pět let a mají nyní vážný důvod zpytovat svědomí.

Shrňme si tři hlavní důvody, proč Nečasova vláda „rozpočtové odpovědnosti“ nebude schopna dodržet zákonný schodek státního rozpočtu na rok 2011:

1. Jsou pozastaveny platby ze čtyř operačních programů. Jde o OP Doprava (Řebíček, ODS, Bárta VV), OP Životní prostředí (Drobil, ODS), ROP Severozápad (Šulc, ODS) a OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost (Dobeš,VV). Pozastavení způsobilo výpadek příjmů v rozsahu 12,8 miliard korun. Situace je vážná, a pokud premiér Nečas neustále hájí ministra školství Dobeše, ukazuje, že vůbec nerozumí tomu, co se kolem fondů EU děje. Nečasův ministr financí Kalousek pro rok 2012 naplánoval zcela nerealistický rekordní příjem dotací z fondů EU, má to být více než 100 miliard korun. Přičemž jen v roce 2011 byly transfery z EU nižší celkově o 42 miliard korun. Pokud jde o peníze z EU, stojí rozpočet 2012 ještě více na vodě, než ten loňský. Vláda by měla zorganizovat krizový management a odvolat Dobeše, který se ve funkci stále viditelněji trápí (po výměně 5 ředitelů odboru, který má na starosti peníze z EU, zdá se rezignoval a hodlá se věnovat klíčovému tématu zkracování školních přestávek). Jinak budeme na konci letošního roku ještě v horší situaci. Nemluvě o tom, že právě urychlení čerpání prostředků z fondů EU je jedním z mála nástrojů, které vláda může reálně použít jako protikrizové opatření.

2. Ministr Kalousek protiústavně zapojil do příjmů rozpočtu 5,5 miliardy korun z tzv. zpětného zdanění úspor ve stavebním spoření. Ústavní soud mu na to přišel a ministerstvo financí muselo tyto prostředky občanům vrátit. ČSSD přitom na toto riziko ministra financí upozorňovala v době, kdy se schvalovala sporná novela zákona o stavebním spoření. Vtipné je, že do této situace by se ministr Kalousek a premiér Nečas nikdy nedostali, kdyby dodrželi své pravicové předvolební sliby o tom, že nebudou zvyšovat přímé daně. Jenže je porušili a v tomto případě to byla dokonce přímá daň zpětná a protiústavní.

3. Vládě se zcela rozpadl výběr daně z příjmů od tzv. OSVČ. Samostatně podnikající osoby zaplatily v roce 2011 na dani z příjmů nejméně v historii novodobé České republiky. MF zatím nezveřejnilo přesná čísla, ale je velmi pravděpodobné, že na této dani vybralo něco mezi 1 a dvěma miliardami korun, což činí v průměru 1000-2000 korun daně z příjmů za rok na jednoho podnikatele-OSVČ. Řada finančních úřadů je dnes v situaci, že u této daně vyplatí více na daňových bonusech, než vybere. Výběr této daně tak získává překvapivě opačný, tedy dotační charakter (uvidíme, jak se s tím vypořádá daňová teorie a MF při rozdělování výnosů této sdílené daně na obce a města). Ačkoliv ČSSD celý rok poukazovala na pravděpodobnost zhroucení výběru daně (v minulosti se vybíralo cca 10 miliard korun ročně), vláda nepřišla s žádným opatřením a spoléhala na to, že daně z příjmů doplatí čtyři miliony zaměstnanců. No, nedoplatily.

Všechny tři důvody nedodržení zákonného schodku státního rozpočtu mají jasné a přímé kořeny ve vládní politice. Ministr financí tak může poukazovat jen na vlastní a vládní chyby. Pokud vláda, která sama sebe pyšně nazvala „vládou rozpočtové odpovědnosti“ není schopna dodržet zákon o státním rozpočtu, bylo by na místě, aby ministr financí alespoň nabídl premiérovi svou demisi. Jinak si budou občané při jarním kole dalších rozpočtových škrtů myslet, že si z nich Nečasova vláda opravdu dělá jen legraci.

Špatný výsledek roku 2011 navíc ještě více odhaluje slabiny vládního rozpočtového cvičení na téma, jaký by byl státní rozpočet v roce 2012, kdyby ekonomika rostla o 2,3 procenta HDP. Údajně 105 miliard korun (při zapojení 16 miliard z dividendy ČEZ). Vážně tomu číslu teď ještě někdo věří?

A poznámka na závěr. Premiér Nečas před několika dny definoval jako svůj hlavní politický cíl pro rok 2012 prosazení tzv. finanční ústavy, tedy ústavních pravidel, krotících veřejný dluh či roční schodky. Vzhledem k tomu, že jeho vláda není schopna dodržet ani běžný (nikoliv ústavní) zákon o státním rozpočtu, to působí opravdu komicky. Při pohledu na 600 miliard korun, o které pravicové vlády od roku 2006 do roku 2011 zvýšily veřejný dluh, nás všechny ale smích rychle přejde.