Už několik dnů zmítá Českou republikou obrovský skandál. Nic netušící občané byli po nakoupení lihovin v české maloobchodní síti otráveni metylalkoholem. Osm lidí již zemřelo a dvěma desítkám dalších hrozí slepota, případně jiné trvalé následky.

V civilizované evropské zemi s dobře fungující státní správou by se něco takového stávat nemělo. Hrozivě se rozšiřující číslo obětí potvrzuje, že došlo k hrubému selhání státu a to hned v několika oblastech. Selhání je nutno přesně pojmenovat a současně také vyvodit konkrétní personální odpovědnost. Jinak budou lidé zbytečně umírat i v budoucnu.

Za prvé - Ministerstvo financí – není schopno zabránit dovozu a distribuci nezdaněných a zdraví nebezpečných lihovin. Jako ministr financí jsem v době vlády ČSSD prosadil povinné kolkování všech lihovin. Musel jsem nejprve porazit zájmové skupiny, které se tomuto na západě běžnému opatření bránily – zejména obchodníky a také ty, kdo při hlasování v Parlamentu bránili zájmy organizovaného zločinu v této oblasti. Pravice nakonec zavedení kolků nezabránila a ponechala ho i po roce 2006. Kolky totiž nejen omezují daňové úniky, ale slouží také k rychlé identifikaci výrobce a zákazníkovi dávají alespoň elementární jistotu, že lihovina prošla základní evidencí a pochází od legálního výrobce. Problém je v tom, že v uplynulých šesti letech ministerstvo financí nepřijalo žádné další opatření, kterým by na kolkování navázalo a zabránilo distribuci nezdaněného a nekontrolovaného alkoholu mimo systém kolkovaných lahví. Tedy zejména v restauracích, hospodách a na nejrůznějších stáncích. Nebyl omezen rozměr nádob, ve kterých lze lihoviny distribuovat k rozlévání, nebyl omezen počet povolených otevřených lahví, nebyly rozkryty a zlikvidovány zdaleka všechny kriminální skupiny, které v této oblasti okrádají stát a podvádí zákazníky.

Za druhé - Ministerstvo zemědělství – Státní zemědělská a potravinářská inspekce nesleduje dostatečným způsobem původ zboží na českém trhu. Zákazníci nebyli žádným způsobem varováni, škrty v rozpočtu vedly ke snižování počtu kontrolorů i samotných kontrol v terénu.

Za třetí - Ministerstvo zdravotnictví – kontroly na nebezpečný alkohol byly dosud minimální, koncepce hygienické služby, o kterou žádal již skoro před rokem Senát, nebyla předložena. Ruší se zdravotní ústavy a hygienická služba je v hlubokém útlumu a postupném rozkladu. Náměstek ministra za ni zodpovědný byl po skandálu poslán na mnohaměsíční dovolenou a nový stále jmenován nebyl.

Za čtvrté – pomalu jedná policie i vláda. Očekával bych, že na kauzu budou nasazeny všechny policejní dostupné prostředky minimálně v rozsahu „kauzy Buštěhrad“. Umírají tady lidé a riziko dalších úmrtí je vysoké a trvá. Vláda nevyužila včas možnosti varovat celoplošně občany před konzumací určitého typu lihovin. Chybí mi jasná veřejná vystoupení dozorujícího státního zástupce, vedení policie, ministrů, premiéra.

Tato rychlá analýza ukazuje na to, jak špatně funguje státní správa, která by měla občany před podobnými riziky chránit. Jenže to tak není, stát se v posledních letech za pravicové vlády rozpadá. Tímto rozkladem státu se naše země propadla do padesátých let, kdy se takové otravy děly, případně na dnešní úroveň od Moskvy vzdálenějších ruských provincií, kde se takové věci dějí dodnes. Že se něco takového děje v členské zemi EU ve středu Evropy v roce 2012 je ostudou naší země a především však vlády a jejich zodpovědných ministrů. Ministři financí, zemědělství a zdravotnictví by měli za mrtvé a slepé české občany převzít zodpovědnost, omluvit se jejich rodinám a resignovat.

Úkolem vlády pak je zajištění takového systému regulace trhu s alkoholem, aby se český občan pijící alkoholický nápoj nemusel důvodně obávat, že vzápětí zemře anebo oslepne. Doporučuji vládě jednat opravdu rychle. Její obvyklé priority typu církevních restitucí jistě počkají.