Vláda Mirka Topolánka navrhla v rozpočtu na rok 2008 "zvýšení" platů pracovníků v regionálním školství ( základní a střední školy) o 1,5 procenta. Všeobecně se již počítá s tím, že inflace v roce 2008 dosáhne v celoročním průměru 5 procent. Reálné platy v regionálním školství tak poprvé po deseti letech poklesnou, a to rovnou o 3,5%. Pro srovnání - v roce 2005 reálné platy ve školství vzrostly o 6,5% a v roce 2006 o 6%. I v letošním roce se předpokládá růst reálných platů ve školství o cca 2-3% ( rozpočet na rok 2007 ale ještě připravovala koaliční vláda vedená ČSSD). Současná vláda také naplánovala obdobný negativní platový vývoj i pro léta 2009 a 2010. I v těchto letech má dojít ke „zvýšení“ platů maximálně o 1,5%. Nedivím se opravdu pracovníkům ve školství, že tváří v tvář takové perspektivě stávkovali. Divím se spíše tomu, že stávka nebyla delší…

Při projednávání státního rozpočtu na rok 2008 v Poslanecké sněmovně předložila poslankyně ČSSD Vlasta Bohdalová pozměňující návrh, který by znamenal zvýšení výdajů v kapitole školství o 2,9 miliardy korun. O tomto pozměňujícím návrhu rozhodla Poslanecká sněmovna v hlasování číslo 175. Pro hlasovalo 95 poslanců ČSSD a KSČM, proti bylo 92 poslanců ODS, KDU a SZ. Návrh byl zamítnut, k přijetí by bylo potřeba 99 hlasů.

Za povšimnutí stojí hlasování čerstvého ministra školství Ondřeje Lišky. Spolu s kolegy Bursíkem, Rabasem a Jacques ze strany Zelených hlasoval proti návrhu poslankyně Bohdalové na zvýšení prostředků v kapitole školství. A aby nebylo opravdu žádných veřejných pochybností o jeho postoji, své hlasování navíc Liška doplnil odpovídající mimikou, vztyčený palec po vzoru římských imperátorů otočil před hlasujícím sálem směrem dolů. Návrh tak v souladu s jeho viditelným přáním spadl pod stůl.

Chápu, že se Ondřej Liška chtěl před Mirkem Topolánkem a Martinem Bursíkem předvést jako dobře metoucí nové koště, jako loajální ministr malé, ale disciplinované koaliční strany. Nechápu pak ale, proč učitelům a ostatním školským pracovníkům před stávkou i osobně na jejich demonstraci sliboval, že se bude snažit jejich neutěšenou situaci řešit. Tady měl přece reálnou příležitost pomoci, chtělo to jen trochu více odvahy. Kvůli přesunu 2,9 miliardy na školství by nikdo z koaličních poslanců státní rozpočet při závěrečném hlasování nezboural a i ministr financí Kalousek by se rozčiloval jenom chvíli (to „hlavní“ už v té době měli koaliční poslanci jisté, 2 miliardy poslaneckých pomníčků byly přece schváleny). Myslím, že Ondřej Liška propásl velkou možnost napravit selhání své předchůdkyně i celé strany Zelených při přípravě školského rozpočtu na rok 2008.

Zelení, možná záměrně, ale daleko spíše díky své nezkušenosti a amatérismu, nechali ministra financí a vládu osekat kapitolu ministerstva školství neslýchaným způsobem. Vzhledem ke svému minulému angažmá si troufám tvrdit, že Petra Buzková by nic takového nepřipustila. Ale Zelení se nijak nebránili, pro rozpočet na jednání vlády hlasovala dokonce i takto rozpočtově na hlavu poražená Dana Kuchtová. Ani tato příkladná ( i pokořující) loajalita však ministryni Danu Kuchtovou před odvoláním z funkce nezachránila. Ondřej Liška by si na to měl vzpomenout, až bude příště sbírat odvahu na to, aby se zastal školství. Třeba to dopadne lépe, než při hlasování číslo 175 pátého prosince 2007. Jako mladý člověk si určitě zaslouží ještě jednu šanci.