Když si čtu často opakovaná tvrzení o tom, že naše sociální demokracie nemá žádný program a vyžívá se jen v „opoziční destrukci“, vždy dojatě téměř pláču. Jako stranický místopředseda odpovědný za programovou oblast tuto „spravedlivou“ kritiku beru dosti osobně a rád bych z ní vyvodil rozhodným způsobem odpovědnost. Má žena mne sice utěšuje, že není až tak zle, ale bojím se, že není zcela objektivní…

Provedl jsem kdysi s kolegy drobné srovnání programového zázemí ČSSD s jinými levicovými a středolevými stranami, jako je třeba Labour Party, SPD nebo SPÖ. Zjištěním bylo, že máme po roce 1989 více různých programů, více programových jednání a více závěrů než jiné strany. Poprosil jsem i o věcný rozbor, v čem jsou ty naše programy mělčí nebo horší než ty ostatní. Ale ukázalo se, že programy jsou vcelku podobné. Kupodivu ty české jsou často konkrétnější a častěji inovované, než ty zahraniční. Občas jsme i docela progresivní ( a liberální).

Byl jsem nějakou dobu odpovědný za přípravu dlouhodobé vládní hospodářské strategie. Připravoval ji tým mladých lidí, většinou z IES FSV Univerzity Karlovy. Později tento tým přešel do gesce mého vládního kolegy Martina Jahna. Mladí ekonomové z IES byli doplněni o kolegy z právnické fakulty. Strategie se diskutovala dlouho ve stranických komisích ČSSD, na úřadu vlády, s experty, zaměstnavatelskými i zaměstnaneckými organizacemi. Strategii příznivě oponovala OECD.

Tato vládou přijatá Strategie hospodářského růstu byla okamžitě terčem posměšků a v ní prognózovaná tempa růstu byla odmítána jako zhola nemožná. Jenže tempa růstu HDP podle neideologických absolventů IES se stala realitou. Už tři roky se náš hospodářský růst drží na úrovni nad šest procent. Dynamizace růstu měla podle modré opozice přijít po daňovém zvýhodnění vysokopříjmových vrstev. Toto nespravedlivé zvýhodnění nastává až letos, ale všichni analytici naopak prognózují zvolnění růstu. Ekonomiku totiž určuje řada jiných věcných faktorů než zbožná přání našich originálních konzervativních myslitelů typu Římana, Julínka, Nečase či Topolánka.

Strategie hospodářského růstu stále zůstává nejkomplexnějším dlouhodobým hospodářským programem v ČR, který rovněž rámuje všechny ekonomické vize ČSSD. Ukazuje na celou šíři hospodářské problematiky, kterou jistě nelze redukovat na vzorec daňové sazby. Proto zahrnuje témata kvality hospodářských institucí nebo kvality lidských zdrojů. Na Strategii navazoval volební program ČSSD v roce 2006 a v jejím rámci se pohybuje i současná programová vize, která se paralelně diskutuje k podzimním krajským volbám.

Zvykl jsem si na to, že je tady povinností znovu a znovu psát o tom, že ČSSD nikdy neměla žádný program kromě kverulantství vůči všemu, co navrhuje Topolánkova vláda. Nevím, kdo to „nařídil“ a proč se to dodržuje, ale funguje to mediálně velmi spolehlivě. Pravdou také jistě je, že kdo nechce číst, žádný náš program nikdy nepřečte. Skutečně vtipné pak je, když se tím v médiích veřejně chlubí.