Následující příběh ilustruje způsob, jakým Topolánkova vláda dosahuje tzv. „úspěchů“ v Poslanecké sněmovně bez ohledu na pravidla a zákony. Je to myslím vhodná ilustrace nepřijatelných metod, které bohužel opakovaně udržují současnou vládu při životě ( v poslední době spíše politickém živoření), a jež koneckonců byly pro ČSSD dalším důvodem k vyvolání hlasovaní o nedůvěře vládě.

Když Poslanecká sněmovna v úterý večer o jeden hlas zamítla návrh zákona o státním rozpočtu, objevilo se tvrzení ministra financí Kalouska o tom, že se vlastně nic neděje a že projednávání rozpočtu může pokračovat. Pouze budou chybět základní rozpočtové parametry, jako například celková výše příjmů, výdajů a deficitu. ČSSD okamžitě namítla, že je to chybný výklad zákona o jednacím řádu a že vláda nyní musí předložit nový návrh rozpočtu. Po té byla schůze přerušena s tím, že si poslanci vyžádali stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny.

Toto právní stanovisko dalo jasně za pravdu tvrzení ČSSD. Konstatovalo, že v projednávání rozpočtu nelze pokračovat. Tím zcela popřelo médii široce citované tvrzení ministra financí o tom, že se nic neděje a že rozpočtový proces pokračuje. Ministr Kalousek zkrátka v úterý neříkal pravdu. Buď z neznalosti, nebo úmyslně. V nastalé situaci zbyla podle právníků Poslanecké sněmovny jediná legální možnost dalšího postupu. Opakovaně hlasovat o různých variantách doporučení vládě k přepracování návrhu zákona o státním rozpočtu. Podle právníků také nepřicházelo v úvahu hlasovat znovu o již jednou neschváleném návrhu zákona o státním rozpočtu, neboť o stejném návrhu nelze v Poslanecké sněmovně hlasovat opětovně.

V této souvislosti se ještě vrátím k jinému široce opakovanému tvrzení některých médií o tom, že ještě nikdy nebyl návrh zákona o státním rozpočtu v prvním čtení zamítnut. To opět není pravda. Ve středu 14. října 1998 zamítla Poslanecká sněmovna v prvním čtení návrh zákona o státním rozpočtu na rok 1999, který předložila menšinová vláda Miloše Zemana. Jaký byl pak další postup? Poslanecká sněmovna přijala doporučení, aby vláda návrh rozpočtu přepracovala a do 30 dnů ho opět předložila do Poslanecké sněmovny. Tedy sněmovna zvolila v roce 1998 stejný zákonný postup, který i nyní navrhovala ČSSD. Tehdejší předseda vlády Miloš Zeman poslancům poděkoval a slíbil, že vláda předloží nový návrh v souladu s doporučením sněmovny. Miloš Zeman respektoval zákon. Ani na okamžik ho v rozpravě nezpochybnil.

Mirek Topolánek se ovšem rozhodl pro jiný postup. Ve středu ráno sehnal přeběhlíka Michala Pohanku (který při prvním hlasování chyběl) a přesvědčil dalšího bývalého poslance ČSSD Wolfa, aby změnil názor.

Toto přesvědčování Wolfa stojí za samostatnou pozornost. Probíhalo během schůze doslova v přímém přenosu. Když v úterý večer koalice při zamítnutí návrhu rozpočtu zjistila, že Wolf nehlasoval s ODS, rozběhl se předseda poslanců ODS Tluchoř k poslanci Wolfovi přímo mezi překvapené členy poslaneckého klubu ČSSD. Poslanec Wolf totiž stále ještě sedí uprostřed poslanců své bývalé strany. Předseda Tluchoř se postavil nad sedícího Wolfa ( k jeho lavici) a mlčenlivou ale výmluvnou gestikulací ho nutil k tomu, aby změnil své stanovisko. Tento neuvěřitelný výstup trval několik minut, pak se Wolf přece jen zvedl a oznámil, že se při hlasování spletl. Docela hezká ilustrace způsobu, jakým ODS udržuje pořádek a kázeň mezi tzv. přeběhlíky. Bývalý poslanec ODS Morava to popisoval jako „pozitivní a negativní“ motivaci. Nikdy bych nečekal, že budu ve sněmovně svědkem něčeho tak ponižujícího.

Ve středu ráno pak ODS, posilněná těmito dvěma hlasy, navzdory odporu opozice i námitkám zpravodaje, prosadila porušení jednacího řádu a nechala hlasovat znovu o téže věci. O návrhu rozpočtu, který večer před tím neprošel. Tento postup byl zcela v rozporu se stanoviskem právníků Poslanecké sněmovny a všemi dosavadními zvyklostmi. To ovšem koaliční poslance nezajímalo.

Rozpočet tak v opakovaném hlasování ve středu dopoledne těsně prošel do dalšího čtení.

Mirek Topolánek „zvítězil“.