Vždy, když někdo přijde s nápadem řešit nezaměstnanost odlifrováním starších pracujících do důchodu, se mi vybaví hláška ze základní školy "Jsi starý, pryč s tebou z lebek popelníky", která asi pochází z nějaké drsnější básnické školy (děkuji Ivanu Královi za připomínku, že autorem je Majakovskij v básni 150 milionů).

Na téma pracujících penzistů v Česku jsem napsal článek pro Respekt již v roce 2004. Od té doby byla u nás řada věcí již napravena, včetně rozdílného zdanění. Hláška z titulku se mi opět vybavila teď, když nový ministr práce v rozhovoru v rozhovoru pro iDnes zmínil, že vláda plánuje snížit daňové odečty pracujících penzistů. Zcela konkrétně:

OTÁZKA: dobrý den pane ministře, proč pracující důchodce bere důchod a ještě vydělává? plánujete v této věci udělat nějaké změny? odstraněním této "duplicity" by se snížila nezaměstnanost a ušetřily by se prostředky v důchodovém fondu ...děkuji ps minimálně thp pracovníci by měli odejít. ODPOVĚĎ: Plánujeme snížit slevu na dani u těch, kteří pobírají důchod. iDnes obratem vydolovala i reakci odborářů. Proč se koalice snaží důchodce v práci omezit? "Díky tomu, že mají jistý příjem, tedy důchod, mohou nabídnout nižší cenu práce. Z pohledu liberální logiky je to nefér vůči trhu: ostatní jim nemohou konkurovat." Názor do diskuse přidaly i Věci Veřejné: "Chtěli jsme, aby senioři, kteří pobírají trojnásobek průměrné mzdy, nesměli pobírat důchod po dobu, co pracují."

Připomeňme, že pro daňového poplatníka, důchodce i nedůchodce, dnes činí sleva na dani z příjmů 24 840 Kč ročně. Ta by se tedy nově měla pro pracující penzisty snížit. Zřejmě aby se snížil jejich apetit na práci a nezabírali místa mladším. Jde o zdánlivou drobnost, která však dobře dokládá, že řada lidí u nás zůstává myšlenkově hluboko v minulém století. Návrh na snížení slevy na dani je špatný jak z pohledu ekonomického, tak z pohledu spravedlnosti.

Nejdříve pohled ekonomický
Snaha vyhnat starší lidi z pracovního trhu pramení z falešné představy, že ve společnosti platí fyzikální zákony. Konkrétně že v ekonomice funguje zákon zachování počtu pracovních míst jako obdoba zákona o zachování energie. Tato mylná představa vede k chybnému závěru, že pracovní místa se mezi lidi musí prostě nějak přerozdělit. Jednou to jsou mladí versus staří, podruhé domácí versus cizinci a potřetí lidé versus stroje.

Nikdo však nikdy nedokázal, že by zákon zachování počtu pracovních míst platil (krátkodobě možná). Naopak je mnoho důvodů se domnívat, že existence jednoho pracovního místa a zvýšení ekonomické aktivity pomáhá vzniku pracovních míst jinde. Člověk, jehož práci nahradil stroj může dělat něco užitečnějšího co stávající stroj nedokáže. Jak jinak bychom se asi dobrali vytrvalému růstu životní úrovně? Penzista který si vydělává přeci také více nakupuje, platí státu daně a pojistné atd. Lidé na penzi navíc zpravidla zabírají jiný segment trhu práce než mladí. Mohl bych pokračovat tím, že aktivní život a společenský kontakt udržuje starší lidi v lepší pohodě a zdraví nebo že pro řadu z nich je přivýdělek téměř nutností při směšně nízké úrovni penzí, které řada penzistů pobírá.

Falešná představa o konstantním počtu pracovních míst ovládala hospodářskou politiku Evropy sedmdesátých a osmdesátých let minulého století (a politiku ČR v 90. letech). Problém s nezaměstnaností to nijak nevyřešilo a možná ho ještě zhoršilo. Je smutnou skutečností, že odbory zpravidla návrhy na vytlačování lidí do předčasného důchodu nebo na vytlačování cizinců nadšeně podporovaly a podporují.

Většina nepopulistických vlád však v posledních dvaceti letech začala těmto falešným představám odolávat. Je jen dobře, že jim to neustále opakuje nejen OECD a Světová banka, ale i Evropská komise. Trojhlasem radí dále odstraňovat zbytečné a umělé překážky mobilizace nevyužitých lidských zdrojů, ať už jde o starší populaci nebo ženy od rodin. Jinde totiž další větší zásoby lidských zdrojů nejsou, pokud zapomeneme na přetahování cizinců, což je v podstatě hra s nulovým součtem. Bohatsví národů prostě vzniká prací a nikoliv neprací.

A teď pohled spravedlnosti
Důchod není žádná sociální dávka z milosti (alespoň by to tak nemělo být). Na důchod si každý dobrovolně či nedobrovolně celý život platil vysokými odvody z příjmů. Zjednodušeně řečeno si staří lidé pouze vybírají to, co již dříve zaplatili ("uspořili"). Penze jsou přitom nízké a drží většinu penzistů nevysoko nad hladinou toho, co se statisticky považuje za chudobu. Buďme však rádi i za to. Jsou totiž obdobně vyspělé země jako my, kde se velký podíl penzistů nachází pod hranicí chudoby. Liberální logika kterou argumentují odbory je zcela nelogická. To bychom třeba měli daňově znevýhodňovat staré lidi, co si na stáří šetřili na vkladní knížce nebo že jim jejich hodné děti přispívají k penzi?

Mezi zdaněním práce a příjmem z penze by neměla být žádná vazba. Pracující penzista by měl mít na trhu stejné podmínky (daně a zákoník práce) jako všichni ostatní smrtelníci. Zcela jiná otázka je, zda se u nás dostatečně rychle zvyšuje věk odchodu do důchodu a na jakém věku se má zastavit.

Premiér, který má problematiku trhu práce nastudovánu z let ministrování na ministerstvu práce, naštěstí bez zaváhání uvedl věc velice rychle na pravou míru.