Plošné promíjení úroků studnetských půjček je vždy nápad chytlavý, ale veskrze špatný.

Vláda se ve svém prohlášení zavázala zavést systém půjček pro vysokoškoláky - půjčky na jejich živobytí a na školné. V obou případech má jít o specifickou půjčku, se kterou komerční banky samy od sebe nikdy nepřijdou. Na půjčku má mít za stejných podmínek nárok každý řádný student bez rozdílu, bez ručení a bez ručitele. Půjčku by nebylo nutno splácet v obdobích, kdy absolvent nebude dosahovat dostatečně vysokých příjmů. Tím bude půjčka oproštěna od rizik případné osobní platební neschopnosti, která by nadané lidi od studií a půjček mohla odrazovat. Takto nastavený systém vychází z poznatků ekonomické teorie a ze zahraničních zkušeností. Veledůležitým parametrem celého systému je výše úročení půjček. Ještě není na stole vládní návrh, a už se ozývají hlasy, že by stát měl studentům a absolventům úroky výrazně dotovat nebo dokonce promíjet. Nápad je to chytlavý, ale špatný a pro systém by byl zhoubný.

Sleva by nebyla zadarmo
Na studentské půjčky je třeba někde zapůjčit peníze. Za nejnižší úrok si peníze zpravidla půjčuje stát, tedy pokud nejde o Řecko a jemu podobné. Dlouhému období splácení studentských půjček odpovídá vydání státních dluhopisů s patnácti- nebo spíše třicetiletou dobou splatnosti. Ty v posledních deseti letech v průměru stát stály (vynášely) 4 - 4,5 procenta ročně. Inflace v tom samém období ročně ukousla v průměru 2 - 2,5 procenta, reálný úrok se tedy pohyboval kolem 2 procent (srovnejme s průměrným 3.5 procentním růstem reálných mezd v poslední dekádě). Uvážíme-li, že některé půjčky nebudou splaceny, vzniklé ztráty bude třeba hradit navýšením úročení nebo doplácením ze státního rozpočtu. O co stát úroky plošně sníží, nebo je dokonce odpustí, o to víc bude muset státní rozpočet půjčkový systém dotovat. A to může vyjít opravdu hodně draho, byť se to na první pohled nezdá.

Často se zapomíná, že úroková míra studentských půjček hraje i důležitou roli motivační. Nulový úrok totiž studenty nemotivuje ke svižnému dokončování studia. Studenti následně ani nevytváří tlak na školu, aby studium vhodněji strukturovala a dala se v řádném termínu dostudovat. Ještě horší je, že při nulovém úročení by si půjčku hromadně brala i většina těch studentů, kteří o peníze nemají nouzi. Zapůjčené peníze za nulový úrok by si chytře ukládali na termínované účty, po dokončení školy by půjčený obnos vrátili a výnos z úroků by si ponechali na přilepšenou. Přilepšení by tak dobře zajištěným studentům dotovali daňoví poplatníci, z nichž většina žádnou vysokou školu a odpovídající vyšší příjmy nemá. A chudým studentům, co půjčku opravdu potřebují, by stát musel zvýšit její úročení a snížit dostupnou výši půjček. Ze studentských půjček by se stal další smutný příběh o tom, jak chudí studenti ještě k větší nouzi přišli.

Úročení půjček během studia by tedy určitě nemělo být nulové a mělo by být někde na úrovni úroku, za který si peníze půjčuje stát. To vytvoří velice žádoucí motivace a přitom nebude koulí na noze dlužníků.

Plošné dotování úroků nedává ekonomický smysl ani po dostudování. I absolventy je totiž žádoucí motivovat ke svižnému splácení, samozřejmě když na to mají. V jasně vymezených životních situacích bez příjmů, jako je období mateřství, rodičovství, dlouhodobá nemoc či nezaměstnanost, je ospravedlnitelné úročení snížit, a to třeba až na úroveň pouhé inflace. Reálná výše půjčky by se této poměrně úzké skupině v těchto specifických obdobích nezvyšovala. Toto snížené úročení by samozřejmě musel dotovat stát nebo ti, co půjčky bez problémů splácejí, a to formou vyšších úroků.

Obdobné ekonomické úvahu vedou k tomu, že studentskou půjčku by lidé měli splácet již jako studenti, pokud si začnou dostatečně vydělávat již při studiu. Dobře vydělávající student je totiž buď velmi schopný a zvládá práci a školu zároveň, nebo je studovaná škola málo náročná nebo má student prostě štěstí na výnosnou práci. Ani jeden z těchto případů nezavdává důvod k tomu, aby stát takového studenta finančně podporoval odpouštěním splátek během studia.

Plošné dotování nebo dokonce promíjení úroků a paušální odklady splácení jsou lákavou cestou do pekla dlážděnou dobrými úmysly. U každého "dobrého" nápadu na zvýhodnění studentských půjček dotováním úroků je třeba pečlivě vážit, zda reálné přínosy skutečně převyšují náklady - zda to skutečně pomáhá těm a právě pouze těm, kterým mají půjčky pomáhat.

Článek vyšel v upravené podobě v Lidových novinách 21. 11. 2011