Ano, v nadpisu je ošklivá gramatická hrubka. Záměrně. Jde o osvědčený, byť prostý trik jak připoutat pozornost těkavých čtenářů. Navíc se kolem gramatiky točí téma dnešního blogu.

České noviny také mají osvědčené metody jak zaujmout čtenáře a prodat tak co největší náklad. Vytrhnout něčí názor či výrok z kontextu a jako na senzaci na to chytat již tak hodně naštvané a dobou zhnusené čtenáře. Úplně nejlepší je takovou uměle stvořenou senzaci dostat přímo do titulku článku. U nás běžná praxe.

Pondělní MF Dnes věnovala celé dvě stránky tématu českého školství pod mucholapkovým titulkem "České děti hloupnou...". Má jít o dlouhodobější seriál na téma toho, jak by se mělo (mohlo) v budoucnu rozvíjet školství, aby se zastavil pokles úrovně vzdělanosti českých žáků. MF Dnes pro první díl oslovila řadu lidí, kteří mají k tématu co říci. Otázka zněla: Co se podle vás musí udělat, aby se zastavil úpadek kvality českého školství? Byl jsem mezi oslovenými a záměr jsem přivítal. Jsem totiž přesvědčen, že české školství se nepohne kupředu dokud se o něj nezačne zajímat širší veřejnost a dokud tato veřejnost nebude složitým věcem kolem školství a vzdělávání lépe rozumět.

Má odpověď na položenou otázku byla, ...že toho je v českém školství potřeba udělat spoustu, musí se to udělat dobře, s rozmyslem a jen málo potřebných kroků lze udělat rychle a s okamžitým výsledkem. Jinými slovy, nedočkavostí hnané představy, že situaci lze změnit nějakým rychle zavedeným parciálním řešením budou další české slepé uličky. Před rokem a půl jsem s týmem lidí sepsal 3. kapitolu s názvem Vzdělanost zprávy NERV Rámec konkurenceschopnost. Doporučení pro české školství, která jsme tam uvedli, jsou stále velice relevantní. Vlastně k nim dnes nemám moc co dodat. Po téměř 2 letech zjišťování jsem navíc pouze lépe seznal existenci zásadnějších nedostatků v systému řízení škol, které se odvíjejí od dřívějšího přenesení zřizovatelských pravomocí na obce a kraje a od zcela zásadní proměny v roli ředitelů škol.

Jenže takový výrok asi nezní dostatečně senzačně. A tak mi byla vložena do úst tato moudrost: "Ve výuce českého jazyka upustit od důrazu na gramatická pravidla." Tohle určitě zvedne mnoho čtenářů ze židle, pomyslel si někdo v redakci. Přemýšlel jsem, kde na mě takovou blbost vyhrabali. Dobral jsem se toho, že jde o interpretaci jednoho z dlouhé řady doporučení pro české školství z oné zprávy NERVu, kterou jsem novinářům v dobré víře doporučil k přečtení. Ve zprávě však toto doporučení zní jinak: Ve výuce českého jazyka a cizích jazyků přenést váhu od přílišného důrazu na formální gramatická pravidla na důležité prvky jazykové gramotnosti (práce s komplexnějšími texty, písemné a ústní vyjadřování složitějších souvislostí v běžných životních a profesních situacích atp.). To už smysl dává, tedy pokud někdo vládne čtenářskou gramotností.

Pointa tohoto doporučení spočívá v tom, že málokterý absolvent vysoké, střední, natož základní školy je dnes schopen napsat smysluplný text a nemnohý je schopen se srozumitelně a strukturovaně ústně vyjádřit k nějakému problému. To víme z každodenní praxe. Že u absolventů našich základních škol klesá i schopnost chápat obsah čtených textů (čtenářská gramotnost) dokazuje klesající čtenářská gramotnost v mezinárodních výzkumech PISA a PIRLS. Naopak většina našich žáků je stále schopna i překomplikovaně složitý text rozložit na věty, slova, předpony, přípony, kořeny (větný a slovní rozbor), mnohdy s odborností jazykozpytce. Za této situace má myslím smysl ve školách věnovat více času a pozornosti pěstování v životě praktičtějších jazykových dovedností. A protože se na to už ve školách nedostává času, i v důsledku větší intenzity výuky cizích jazyků, potom třeba i na úkor větných a slovních rozborů a biflování formálních slohových pravidel.

V úvodu jsem zmínil mé přesvědčení, že se naše školství nepodaří posunout kupředu, dokud se o něj nezačne širší veřejnost více zajímat. Dodávám, že se navíc budou muset snažit i novináři a více krotit své odvěké pudy lovců senzací. Jenže novináři senzace vytvářejí, protože po nich příliš mnoho lidí touží. Kdyby je nevytvářeli, neprodali by noviny. Tedy začarovaný kruh. Kde se dá rozseknout? Právě ve školství, které může lidi vést k méně parciálnímu uvažování a k větší touze po vědění než po senzacích. Ale školství nezměníme, dokud se nezvýší společenský zájem o něj. Takže další uzavřený kruh. Co s tím? Nečekat a nevěřit na zázračná a okamžitá řešení a trpělivě, věcně a neparciálně o věcech diskutovat. Přesně to jsem chtěl v mé nesenzační odpovědi novinářům sdělit. Zatím mi to neprošlo.