Školství nabízí záplavu zajímavých témat. Jen k některým se vždy zaručeně rozhoří plamenná diskuse. Jedním z takových je otázka další existence víceletých gymnázií. Mají se více otevřít, přiškrtit nebo rovnou zadusit?

Ne náhodou toto téma minulý týden zvolily Lidové noviny jako otevírák (přepis viz. níže). Argumentů pro a proti se vždy sejde přehršel. V plamenných diskusích se však často úplně zapomíná, že víceletá gymnázia nestojí na počátku příčinného řetězce problémů. Až moc často jsou totiž únikovou cestou z nekvalitního druhého stupně základní školy v naději, že to na gymplu bude lepší. A to už překvapivě nikdo moc řešit nechce.

Tato možnost se však nabízí jen malému procentu dětí a navíc zpravidla jen těch, které se štěstím osudu narodily do dobré rodiny a dobrého bydliště. To co formovalo vlastní úsilí a píli žáka bylo opět nejbližší okolí, tedy rodiče, příbuzní a místní komunita.

Místo nikam nevedoucích sporů o to zda dveře víceletých gymnázií zavřít nebo alespoň přivřít by bylo smysluplnější přemýšlet o tom jak zařídit, aby základní školy na druhém stupni fungovaly natolik dobře, aby z něj tolik rodičů jako dnes nemělo potřebu vytrhávat děti na víceleté gymnázium. Nejde o nic jiného než o dosažení výrazně lepší kvality vzdělávání na druhém stupni základních škol. Zde je příznačné, že o kvalitu vzdělávání se zákon, stát a zřizovatelé škol donedávna systematicky nezajímali vůbec a v souhrnu toho vlastně ani moc nevíme. Tedy kromě bezpočtu konkrétních osobních zkušeností jednotlivých rodičů a dětí a propadajících se výsledků našich žáků v mezinárodních šetřeních jako jsou PISA a TIMSS.

A kvalita školy na druhém stupni je především o kvalitě učitelů (a úrovni jejich platů), o obsahu a přístupu k výuce, o způsobu řízení škol a například i o monitorování výsledků. Je to také o vhodném uspořádání ve škole, které by v jedné základní škole dobře vyhovělo potřebám a schopnostem dětí více i méně nadaných, dětí které doma mají a nemají silné zázemí.

Zavírání víceletých gymnázií by bylo gestem ignorantské neschopnosti problém řešit tam kde se má, tedy na základních školách.


------
Stres a dřina pro děti a rodiče, Lidové noviny 26. 11. 2012
PRAHA Řeší to téměř každý žák páté třídy: zůstat na základní škole, nebo přejít na osmileté gymnázium? Každé desáté dítě v unikátním průzkumu pak přiznává, že na gymnázium nechtělo, že šlo o přání rodičů. Dostat se na něj nebyla navíc žádná samozřejmost. Většina školáků se musela na přijímačky doučovat, 45 procent dětí uvedlo, že se přípravě věnovaly téměř každý den.

„Překvapilo mě, jak moc se žáci na přijímací zkoušky připravují a jak velkou úlohu v přípravě hraje rodina,“ řekla LN Jana Straková, která se na výzkumu podílela v týmu Pedagogické fakulty UK. Ukázalo se, že rodiče vlastně vůbec nepočítají s tím, že by dítě mohlo složit přijímací zkoušku pouze se znalostmi ze základní školy.

Unikátní výzkum mezi 4438 dětmi pátých tříd ze 163 škol, jehož první výsledek mají LN k dispozici, se zaměřuje na situaci, v níž děti odcházejí na osmiletá gymnázia. Ta mají nadaným dětem nabídnout efektivnější vzdělání. V celé republice studuje na víceletých gymnáziích 11 procent populačního ročníku. Ale třeba v Praze je to celá čtvrtina žáků.

Základním školám vadí, že jim berou jedničkáře, kteří jsou hnacím motorem pro slabší spolužáky. Někdy až vyhrocené debaty na toto téma dosud nešlo podložit ucelenou analýzou. To se nyní změní. V Česku letos odstartoval výzkum CLoSe.

Výzkumníci z Národohospodářského ústavu AV, Pedagogické fakulty UK a Národního vzdělávacího fondu se na jaře zaměřili na žáky 5. ročníků. Zajímalo je, proč se hlásili na gymnázium, jak se připravovali na přijímačky a jak reagovali, když neuspěli.

Ukázalo se, že přijímací řízení na víceleté gymnázium je přelomovou událostí v životě rodiny. A také to, že jeho výsledek má velký vliv na způsob, jakým dítě vnímá samo sebe. „Nejsem na to dostatečně chytrá, abych se tam dostala, nemám schopnosti se učit,“ odpověděla jedna žákyně v dotazníku. To samé si myslí 15 % dětí, které u přijímaček neuspěly.

Z dotazníků také vyplynulo, že děti věří, že se na gymnáziu víc naučí (92 %) a snáze se dostanou na vysokou školu (91 %). Třetina dětí pak uvedla, že důvodem podání přihlášky na gymnázium je i přesvědčení, že se jim tam nebudou ostatní děti posmívat.

Většina dětí také přiznává, že na tom, aby se na gymnázium dostaly, záleželo jejich rodičům. „Uvažovali o tom rodiče, chtěla jsem mít lepší budoucnost a chtěla bych ukázat taky trochu, že je ve mně něco dobrýho,“ zněla odpověď další žákyně.

Tím ale výzkum nekončí. V následujících letech se experti zaměří na to, jak se daří dětem, které se na gymnázium nedostaly, i těm, které na ně šly.

Přestup na novou školu bývá většinou náročný. „Je to ostrý předěl mezi dětstvím a odpovědností, srovnáváním, testováním a podáváním výkonů,“ upozorňuje dětský psychiatr Peter Pöthe.

Jsou přísní, musí se učit „Náš syn na gymnázium chtěl. Samozřejmě jsme řešili, jestli mu to nezkracuje dětství. Dobře se ale učil a učitelka na základní škole nám řekla, že kdyby tam zůstal, tak na tom bude tratit,“ popisuje Jiří, otec patnáctiletého syna, který chodí na pražské Gymnázium Nad Alejí.

„Přesto to bylo náročné. Jsou na ně přísní a musí se víc učit. Navíc teď na vyšším stupni ještě přitvrdili. Syn také hrál fotbal, ale dvě věci naplno dělat nešlo, tak teď sportuje jen rekreačně,“ dodává Jiří.

Základní školy zase těžce nesou, že přichází o dobré žáky. „Když ze třídy odejde třeba až pět jedničkářů, má to fatální dopad. Dvojkaři jejich roli nepřeberou,“ upozorňuje ředitel děčínské Základní školy Na Stráni Vít Průša.

Podle něj by osmiletých gymnázií mělo být mnohem méně a dostávali by se na ně jen ti nejlepší z nejlepších. Třeba na jihlavském gymnáziu ještě před několika lety otvírali jednu třídu, kam se hlásilo 200 žáků, pak měli dvě třídy a 150 zájemců. Nyní mají opět jednu třídu a 70 uchazečů. „Děti se dostanou do prostředí, kde je dobré vzdělávání. Proč jim to neumožnit?“ ptá se ředitel Gymnázia Jihlava Miroslav Paulus.

Výzkum potrvá 7 let Děti, které se výzkumu účastní, mají jedno společné: ve čtvrté třídě psaly testy ve dvou mezinárodních šetřeních (TIMSS a PIRLS), a to z matematiky a čtenářské gramotnosti. Výzkumníci mají totiž v plánu během sedmiletého projektu sledovat i to, jak jsou na tom se znalostmi, a to i po přechodu na střední školu.

„Uvidíme, jak probíhá rozhodování o vzdělávací dráze u žáků s různým rodinným zázemím. Také budeme mít lepší představu o studijním pokroku žáků v různých typech škol,“ vysvětlila Straková.

Projekt ale necílí jen na problematiku osmiletých gymnázií. „Zahrnuje sběr dat nejen u žáků základních a středních škol, ale také u předškoláků a jejich rodičů a také u dospělé populace 16–65 let,“ doplnil David Greger, vedoucí týmu Pedagogické fakulty UK.

Výzkumníci zároveň doufají, že se výsledky jejich šetření stanou vodítkem pro ministerstvo školství či další resorty.

„Vzdělávací politika se v Česku dělá spíše na základě osobních přesvědčení než na základě faktických údajů. Často také proto, že faktické údaje nejsou k dispozici. Chceme přispět k tomu, aby se tento stav změnil,“ dodala Straková.