(2x5)x10 kroků ke kvalitnímu školství

06. 02. 2013 | 10:30
Přečteno 6750 krát
Ministr školství za účasti premiéra na společné pondělní tiskové konferenci veřejnost představili záměry 2x5 kroků, který by měl Českou republiku dovést ke kvalitním školám a učitelům. Byť se něco takového mělo odehrát již dávno, je to třeba přivítat, přestože politického času s něčím pohnout kupředu už zbývá málo.

Představené záměry lze přivítat. Představují však asi tak pouhou desetinu toho, co jsme již zkraje roku 2011 doporučili v Rámci Strategie konkurenceschopnosti NERVu v kapitole 3. Vzdělanost (od strany 123). Seznam doporučení NERV je pro připomenutí níže. V pondělních návrzích mi namátkou chybí následující témata:
- Problém nedostatku míst v zařízeních předškolní výchovy a rostoucí počty dětí nedostatečně připravených na školu
- Výrazně podfinancované školství
- Velmi nízké platy učitelů a příprava na učitelskou profesi
- Absence kvalitních analýz, výzkumu, dopadových studií, pilotního ověřování "dobrých nápadů"
- Kvalita výuky jiných předmětů něž technických a přírodovědných
- Monitoring a diagnostika
- Finanční pomoc studentů VŠ a jejich finanční spoluúčast
Ale buďme rádi i za to, že se o těchto věcech začíná ve společnosti pořádně hovořit.


Původní návrhy opatření v Rámci Strategie konkurenceschopnosti NERVu

Předškolní vzdělávání – opatření
5) Změnit dosavadní úhel pohledu a začít vnímat skutečnost, že veřejné investice do kvalitní předškolní výchovy jsou nákladově velice efektivní strategií (i v dobách fiskálního napětí) podpory dlouhodobého ekonomického růstu, snižování dlouhodobých deficitních tlaků a předpokladem úspěchu jednotlivců v jejich dalším životě. Investice do kvalitní výchovy dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí také výrazně snižují budoucí sociální náklady.

6) Vytvořit jednotný přístup k ověřování zralosti dítěte na školní docházku s cílem identifikace oblastí vyžadujících pozitivní intervenci a pomoc a zároveň dbát na to, aby se ověřování nestalo nástrojem selekce.

7) Hledat, ověřovat a implementovat systémová řešení problémů uvedených v předchozí sekci. Ze strany státu v politice daňové a zaměstnanosti podporovat možnosti skloubení aktivního a kvalitního rodičovství s pracovní kariérou a dětem poskytnou kvalitní výchovu a péči v podnětném sociálním prostředí.

8) Podpořit účast v předškolním vzdělávání dětí s kulturním a sociálním znevýhodněním včetně dětí cizinců s využitím i ekonomických stimulů.

Diagnostika a monitoring – opatření
14) Výrazným způsobem posílit monitorování kvality výsledků vzdělávací činnosti. Nečekat až se informací o negativních trendech vzdělanosti dobereme z mezinárodních šetření jako je PISA či TIMSS. Zavést systematický monitoring dosahovaných výsledků vzdělávacího systémů (gramotnosti a kompetencí) formou relativně malých výběrových šetření obdobných šetření PISA na všech úrovních průchodu vzdělávací soustavou (včetně longitudinálních panelů – systematického sledování vzorku studentů v období jejich celého průchodu vzdělávacím systémem). Jde o mnohem levnější, rychlejší, méně konfliktní metodu než představuje plošné testování. Získané informace podrobovat rigoróznímu výzkumu usilujícímu o identifikaci příčinných souvislostí a jdoucímu za rámec obyčejných tabulací. Ucelený systém národního monitoringu kvality by měl poskytovat potřebné informace na úrovni státu, regionů, škol, učitelů i žáka – s určenými cíli hodnocení. Pro vznik nástrojů monitoringu využívat dostatek prostředků operačních programů.

15) Více zaměřit zodpovědnost a pozornost ČŠI na vyhodnocování přesně definovaných výsledků vzdělávání a v případě dočasného nedostatku kapacit ČŠI to udělat na úkor kontroly formálnějších stránek chodu škol. ČŠI si je této potřeby vědoma a proto již vývoj evaluačních nástrojů pro tento typ monitoringu zahájila.

16) Integrací činností ministerstvem přímo řízených institucí zabývajících se mimo jiné sběrem a zpracováním dat ze školství posílit efektivitu (redukce duplicitních činností, nekoordinace a omezená možnost a vůle ke spolupráci), ale při zachování často špičkového informačně datového pokrytí školství zajistit propojitelnost dat a jejich využívání pro analýzy, akademický výzkum a řízení systému na všech úrovních.

17) Zkonstruovat evaluační úlohy na základě vzdělávacích standardů pro jednotlivé obory (předměty), pro vzdělávací oblasti v RVP ZŠ a pro specifické gramotnosti.

18) Vybavit učitele diagnostickými nástroji, které jim umožní sledovat vzdělávací pokroky jednotlivých žáků a přizpůsobovat výuku jejich individuálním potřebám. Vytvořit ročníkové standardy nebo vývojové mapy pro ujasnění toho, co musí být minimálním výsledkem vzdělání. Dobré standardy ovšem není možno vytvořit rychle a musí být výsledkem intenzivní odborné i společenské diskuse a pilotních ověřování. Na základních školách se musí jednat skutečně o základ/minimum a je třeba, aby do něj byly zahrnuty kromě předmětových vědomostí a dovedností rovněž odpovídající klíčové kompetence. Standardy by měly být zavedeny především jako volitelná pomůcka pro ředitele a učitele.

19) Pokračovat s rozvahou a odborností poučenou zahraničními zkušenostmi v přípravě plošného testování, ale nepřeskočit důležité vývojové etapy. Předcházet musí možnost či dokonce povinnost průběžné pedagogické diagnostiky učiteli a řediteli. Plošné testování totiž může mít i nezamýšlené negativní dopady, které mohou zdiskreditovat celou agendu evidence based policies. Primárním cílem plošného testování nesmí být ani žebříčky škol ani finanční či jiné sankce vůči školám, ředitelům či učitelům. Naopak, pokud šetření poskytne věrohodnou informaci o školou přidané hodnotě, testování může pomoci nasměrovat vhodnou formu pozitivní intervence k odstranění příčin slabých výsledků.

20) V regionálním školství nelze financování používat jako cukr a bič. Protože cílem financování škol není zisk škol, ale vzdělávání dětí, navázání financování na výsledky v regionálním školství by jen podporovalo nežádoucí divergenci kvality vzdělávání.

21) Dokončit zavedení státních maturit tak, aby byl minimalizován prostor pro nežádoucí negativní vedlejší efekty, které je třeba pečlivě sledovat a systém případně průběžně upravovat. Přinejmenším pro gymnázia, technická lycea a odborné školy technického a přírodovědného zaměření stanovit jako povinnou státní maturitu z matematiky. V sektoru OVP zavést jednotné prvky hodnocení v profilové části maturitní zkoušky. Zároveň dokončit zavedení nových závěrečných zkoušek v nematuritních oborech SŠ.

22) Pravidelně získávat a vyhodnocovat informace o studijních předpokladech uchazečů o studium na VŠ z různých SŠ včetně jejich projevených preferencí při volbě VŠ a oboru. Toto se významně týká uchazečů o pedagogické obory studia.

23) S využitím diagnostických a monitorovacích nástrojů důkladně analyzovat příčiny špatných výsledků, jak celkových tak lokálních, a z toho vycházet při návrhu vhodně zaměřených opatření. Systematicky využívat pilotní a experimentální techniky ověřování (umožňuje i současný školský zákon) navržených opatření, politik a programů (pokud nemají dopad pouze při celoplošné implementaci) doplněné adekvátními rámci hodnocení dopadů. To samozřejmě bude vyžadovat kvalitně vzdělané odborníky pro státní správu v oborech společenskovědních a v institucionálních oborech, jak je akcentováno v jiných opatřeních.

24) Podpořit vznik instituce, případně pracoviště v rámci stávajících institucí, s mezinárodním akademickým vědeckým týmem, která se bude zabývat aplikovaným výzkumem problematiky školství, vzdělávaní, vzdělanosti a kde bude excelence zajištěna nastavením vysokých mezinárodních publikačních standardů v základním výzkumu (v oblastech pedagogiky, ekonomie vzdělávání a trhu práce, sociologie, psychologie a ekonometrie).

25) Ze strany zodpovědných ministerstev (především MPSV, MŠMT) začít aktivně formovat a následně využívat podporu aplikovaného výzkumu Technologické agentury ČR v rámci připravovaných programů Beta a Omega a jejich adekvátní finanční posílení. Využít programu velkých infrastruktur MŠMT k účasti v dalších mezinárodních projektech systematického sběru dat pro účely společenskovědního výzkumu ve vazbě na vzdělanost.

Obsah a formy výuky – opatření
38) Je nutno okamžitě začít pracovat, tedy zadat projektové práce, na hloubkovém zkoumání a odhalení příčin klesajícího trendu gramotnosti patnáctiletých českých žáků v mezinárodním srovnání gramotnosti PISA.

39) Větší podíl znalostí má vznikat jako vedlejší produkt v procesu osvojování si klíčových kompetencí a kumulace izolovaných znalostí nesmí být hlavním předmětem a cílem vzdělávací činnosti.

40) Zohledňovat existující instituce neformálního vzdělávání a počítat s nimi při tvorbě RVP. Sledovat a analyzovat projevy formy a výsledky neformálního vzdělávání a vhodné podněty promítat do obsahu a způsobu výuky, mj. vzdělávat v té věci učitele, poskytovat jim vhodné materiály, zohlednit to v podobě RVP.

41) Snížit vysoký počet RVP v odborném vzdělání. Vytvořit vzorové ŠVP s možností (ne nutností) převzetí školami, kde napsat kvalitní vlastní ŠVP neumí, nechtějí, či s jejich psaním nemají dostatečné zkušenosti. K tomu je nezbytně nutné vytvořit oporu v metodikách a didaktikách výuky, které v současné době nejsou nikým řešeny. Progresivním a inovativním školám musí být zachována možnost práce podle vlastního ŠVP. Standardy a metodické příručky by měly pomáhat těm slabším, ne omezovat ty úspěšné.

42) Ve výuce českého jazyka a cizích jazyků přenést váhu od přílišného důrazu na formální gramatická pravidla na důležité prvky jazykové gramotnosti (práce s komplexnějšími texty, písemné a ústní vyjadřování složitějších souvislostí v běžných životních a profesních situacích atp.).

43) Ve veřejnoprávní televizi výrazným způsobem rozšířit vysílání atraktivních a nejen čistě vzdělávacích pořadů pro děti a mládež v angličtině bez dabingu. Zároveň skrze školy podněcovat rodiče k tomu, aby své děti pořadům v cizím jazyce vystavovali.

44) Povinnou výuku cizích jazyků soustředit na angličtinu, jejíž praktická znalost bude mít zcela jistě zásadní význam pro život i pracovní kariéru každého jednotlivce. Další cizí jazyky podporovat jako dostupnou individuální volbu, nikoliv jako celoplošnou povinnost. V kurikulu naopak věnovat více času dovednostem, jejichž význam pro úspěšný život výrazně
narostl a poroste i nadále (matematická, ekonomická, finanční a právní gramotnost).

45) Podrobně zmapovat převládající metody výuky matematiky na všech úrovních regionálního školství. Na základě zjištění navrhnout, pilotně ověřit a posléze implementovat adekvátní opatření s cílem nastartovat proces vedoucí nejen k vyšší matematické gramotnosti, ale i ke snižování dnes extrémně vysoké neoblíbenosti matematiky. Je třeba zlepšit motivační
složku ve výuce matematiky a posílit řešení praktických problémových úloh a praktické využívání poznatků žáků získaných v matematice.

46) Vytvořit podmínky a případně centrální tlak na zřizovatele pro vnitroškolní diferenciaci vzdělávacího obsahu v rámci společného vzdělávání, posílit modulární systémy v pozdějších ročnících SŠ škol; rozšířit kurikulární záběr studia na středních odborných školách (růst podílu technických lyceí); využít demografického poklesu k integraci středních odborných škol. Až na malou skupinu není vhodné ještě patnáctileté tlačit do výběru konkrétní profese jejich dalšího života. Užší specializace na odborných školách zavádět až v posledním ročníku pro ty studenty, kteří směřují přímo na trh práce a případně podporovat specializační kurzy po skončení školy v úzké spolupráci (včetně finanční) s konkrétním zaměstnavatelem.

47) V sektoru OVP zavést jasnější postupy a transparentnější kritéria v oblasti vývoje regionálních vzdělávacích plánů (dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy). Tyto plány by měly posilovat zapojení zaměstnavatelů a při plánování nabídky vyššího sekundárního vzdělávání by měly být více zohledňovány volby žáků. V sektoru OVP a především v programech profesní přípravy institucionálně a finančně do přípravy zapojit „staré mistry v profesi“ v programu „mistr a jeho učedník“ a průběžně vyhodnocovat úspěšnost jednotlivých “mistrů“. Jako každý podobný nápad je nutno předem provést pilotní ověření.

48) V sektoru OVP prostřednictvím zavedení národního rámce pro odbornou přípravu na pracovišti systematicky zlepšovat kvantitu i kvalitu přípravy na pracovišti, a to jak v tříletých, tak i ve čtyřletých programech. Součástí rámce by mělo být zavedení cílených pobídek pro školy, zaměstnavatele i žáky a zavedení národních standardů48 pro realizaci odborné přípravy na pracovišti. Vše by mělo být podpořeno účinným systémem zajišťováním kvality.

49) Zkvalitnit výuku a systematicky hodnotit kvalitu všeobecného vzdělávání v programech OVP, zejména v tříletých učebních programech. Směřovat cílenou pomoc žákům se slabšími výsledky.

50) Kombinací uvedených opatření podpořit pozitivní vzdělávací atmosféru ve školách. Škola musí v žácích podporovat zájem po vzdělání, vědomostech, poznání, rozvoji kompetencí, nikoliv vyvolávat odpor k nim a skepsi k jejich užitečnosti.

51) Mělo by dojít k určitému zjednodušení a racionalizaci v zapojování sociálních partnerů do OVP. Odpovědnost a úlohy příslušných orgánů by měly být posíleny a jasně definovány.

52) Na úrovni škol posílit možnosti individuální péče (intenzivnější diagnostika, individuální vzdělávací plány, poradenství, rozvíjející a doplňkové aktivity podle potřeb jednotlivých žáků). Zároveň finančně zajistit možnost poskytování systematické, cílené, automatické a včasné podpory znevýhodněným i vysoce talentovaným žákům (raná péče, předškolní vzdělávání, zájmové aktivity, péče asistentů a psychologů).

53) Ujasnit resortní zodpovědnosti za kariérní poradenství na základních a středních školách a výrazně posílit jeho funkčnost.

Systém regionálního školství – opatření
61) Usilovat o delší společné vzdělávání žáků cestou (i) zrušení zvláštních – speciálních škol ve stávající podobě, (ii) zvýšením atraktivnosti a kvality druhých stupňů ZŠ, (iii) stimulací slučování do polyfunkčních středních odborných škol. Případnou redukci počtu žáků víceletých gymnázií, na což ve společnosti panují polarizované názory, nerealizovat plošně a dělat ji pouze v ad hoc případech na základě věcných důvodů založených na analýzách místní situace a nikoliv na základě dojmů pod tlakem místních parciálních zájmů. Pozornost zaměřit na identifikaci příčin často nízké kvality druhého stupně základních škol.

62) Reagovat pružně na demografický pokles a optimalizovat síť škol integrací odborných škol různého zaměření a jejich předmětů do škol s širším odborným kurikulárním záběrem, který studentům umožní vyšší míru flexibility v jejich odbornosti tam, kde specializace studentů nastává až v pozdních ročnících na základě „ochutnávky“ předmětů či kariérního poradenství.

63) Používat princip no child left behind nejen pro děti, ale i školy a učitele. Za špatné výsledky v prvním sledu netrestat (zřizovatele školy, ředitele, učitele, žáky), ale primárně identifikovat příčiny (pro školy povinná činnost) a volit vhodné nástroje vedoucí k nápravě.

64) Jasněji stanovit zodpovědnosti za ověřování a dosahování kvality výsledků vzdělávání (mezi učitele, ředitele, zřizovatele a MŠMT). Propojit rozhodovací pravomoci (obecních a krajských zřizovatelů škol a státu) s odpovědností za případná selhání a dostatečným vnímáním dlouhodobých přínosů vzdělávání pro společnost a pro jednotlivce. Omezit pravomoci tam, kde existuje přirozený sklon preferovat parciální, krátkodobé a příliš lokální ekonomické zájmy.

65) Finančně i koordinačně podpořit identifikaci a sdílení dobré praxe mezi školami (pomoc lepších horším a těm čelícím interním a externím obtížím) a to jak na úrovni ředitelů, tak učitelů. ČŠI může pomoci v identifikaci a sdílení informací o příkladech dobrých praxí. Nejlepší praxe a nápady lze podpořit i mediálně, což by mohlo zvýšit zájem o problematiku vzdělávání a motivovat zapojení učitelů.

66) Regionální odlišnosti v míře podpory a ve výsledcích vzdělávání je třeba začít pečlivě monitorovat a používat kompenzační mechanismy (dodatečné prostředky v případech zvýšených vzdělávacích nároků) nebo vhodně zvolené nástroje pozitivní intervence (nástroje partnerství). V případě manažerského selhání realizovat změny ve vedení školy nebo omezovat rozhodovací pravomoci obecních či krajských zřizovatelů.

67) Na úrovni základního školství a OVP zlepšit kvantitu i kvalitu kariérového poradenství, (i) Odlišovat výchovné a kariérové poradenství, (ii) Zaměřit se na vzdělávání kariérových poradců a jeho větší flexibilitu a zároveň zlepšit přístup ke kvalitnímu dalšímu vzdělávání pro stávající pracovníky, (iii) Diverzifikovat formy poskytování kariérového poradenství, (iv) Snaha by měla směřovat v budoucnosti k tomu, aby podobné reformy byly zavedeny i v kariérovém poradenství pro žáky ve vyšším sekundárním OVP.

Učitelé, ředitelé a zřizovatelé v regionálním školství – opatření
75) Předefinovat úlohu učitelů z „předávačů vědomostí“ na „pomocníky na cestě ke vzdělávání“ a více zdůrazňovat výchovnou úlohu školy. Srozumitelně popsat kvalitní učitelskou práci (standardy), což by sloužilo učitelům jako vodítko při sebezlepšování a nově definovalo jejich úkoly a požadované kompetence. Zavést funkční systém profesního růstu a průběžného vyhodnocování minimalizující formalismus. Reálná změna v této oblasti vyžaduje nejen změnu společenského pohledu na roli učitele, ale i souhru řady zde uvedených opatření: nastavení standardů výsledků, standardů práce učitele a monitoringu výsledků, zkvalitnění přípravy
učitelů a jejich profesního růstu, změny zaměřené na růst atraktivnosti učitelské profese a na změnu role ředitelů.

76) Vyšší nároky na práci učitelů a zvyšování jejich zodpovědnosti za výsledky musí doprovázet růst reálných mezd tak, aby se učitelství stalo konkurenceschopnou profesí na trhu práce v daném vzdělanostním segmentu. Zvýšit atraktivitu pedagogické profese je potřeba nejen platově, ale i profesní perspektivou pedagogických a akademických pracovníků a atmosférou ve školách. To opět souvisí s nutností zvýšení kvality řízení škol. Práce učitele může být v dobrém prostředí intelektuálně velmi náročná, může přinášet velké osobní uspokojení a měla by poskytovat velký prostor pro samostatnost, kreativitu, uplatnění zkušeností a nutnost reagovat
na místní podmínky.

77) Kvalita učitele je zcela zásadní pro kvalitu výsledků vzdělávání. Existuje však řada důvodů k vážným pochybám, zda formální zákonný požadavek na získání MA diplomu u učitelů v ČR představuje funkční opatření k zajištění kvality učitelů. Spolu se změnou
kurikulárního zaměření a zvýšením kvality pedagogického vzdělávání především v úrovni BC a spolu s výrazným posílením praktické přípravy učitelů posilující praktickou profesionalitu učitelů, je možno vážně uvažovat o snížení formálního nároku na vzdělání učitele regionálního školství z úrovně MA na BC, aniž by to mělo negativní dopady na kvalitu výuky a výsledků.

78) Empirickému výzkumu kvality učitele a výuky obecně je třeba začít věnovat velkou pozornost jak na VŠ tak na úrovni národních projektů základního a aplikovaného výzkumu.

79) Zevrubně definovat standardy učitelské kvalifikace a umožnit učit všem, kteří těchto standardů dosáhnou. Usnadnit vstup do učitelské profese lidem se vzděláním a praxí v jiných profesích. Zavést proto pedagogické kurzy jako nástavbu nad jakékoliv nepedagogické BC či MA studium.

80) V rámci nástrojů řízení soustavy VVŠ a omezení daných autonomií VVŠ snížit nábor pedagogických fakult neúměrný budoucí poptávce po učitelích, zvýšit tím výběrovost a posílit zacílenost na zájemce s reálným zájmem o pedagogickou profesi a s dispozicemi
pro ni. Toto podpořit zavedením školného (doprovázené možností půjčky) s výraznou či absolutní úlevou splácení v případě skutečného vykonávání pedagogické profese. Zájem o studium pedagogických fakult z řad studijně lépe disponovaných zájemců může také
napomoci restrukturalizaci a zkvalitnění studia.

81) Poskytovat ředitelům/učitelům podporu ve formě diferencovaných učebních materiálů, poradenských služeb, diagnostických úloh, asistentů na pomoc v práci s žáky, kteří potřebují specifickou péči. Nástroje stimulace, podpory a usměrňování v oblasti výuky (formy a obsahu) nesmí jít mimo roli ředitele, ale musí ho využívat nebo přinejmenším respektovat. Opatření a sledování cílů tedy musí být primárně výsledkem rozhodování ředitelů, kteří k tomu musí mít vytvořeny adekvátní podmínky, nástroje, schopnosti a vnější motivaci.

82) Výrazným způsobem omezit administrativní zátěž škol a jejich managementu a uvolnit tak prostor pro výraznější roli managementu v oblasti pedagogického vedení, dohledu a koordinace (koučing: motivace učitelů, podpora dobrých přístupů, podpora aktivit mimo vyučování, vytváření atmosféry týmové spolupráce a sounáležitosti – atmosféra školy, apod.).

83) Využívat rozvoje IT k novým možnostem vzdělávání (např. multimediální výukové programy), ale mít na paměti, že klíčovým faktorem ve výuce je a vždy bude kvalita osobnosti, vzdělání a dovedností učitele.

84) Poskytovat regionální a obecní školské administrativě výraznější finanční a metodickou podporu zaměřenou na řízení vzdělávací soustavy i jednotlivých škol.

85) Zavést časově omezenou funkci ředitelů škol.


Kvalita terciárního vzdělávání – opatření
12) Nastavit konkurenční prostředí, ve kterém se může sektor terciárního vzdělávání stát mnohem významnějším motorem – odvětvím národního hospodářství a exportérem vzdělávacích služeb a katalyzátorem společenského a kulturního rozvoje.

13) Akreditační proces odlehčit od ověřování formálních předpokladů k činnosti a více pozornosti soustředit na rozbor výsledků, a to v širších oblastech vzdělávání (ne jako dnes akreditovat stovky programů). Akreditace se přitom nesmí stát překážkou vstupu konkurenční vzdělávací nabídky do systému.

14) Skrze web zprostředkovat dostatek snadno dostupných, srovnatelných, věrohodných a bohatých ukazatelů o vzdělávací nabídce, procesu vzdělávání a kvalitě výsledků vzdělávací a výzkumně vývojové činnosti VŠ až do úrovně vzdělávacích programů. Nemá jít o žebříčky škol a programů, ale každý uživatel musí mít možnost si sestavit vlastní žebříček podle jím preferovaných ukazatelů a kritérií. Posílit tak autoregulační roli informované volby uchazečů.

15) Zájem o studium matematických, technických a přírodovědných oborů udržovat kombinací komplementárních opatření: (i) důrazem na efektivnější rozložení obsahu a náročnosti studia mezi BC a nMA programy; (ii) posilováním přirozených zájmu a dispozic
absolventů základních a středních škol ke studiu těchto oborů (např. zvyšování matematické gramotnosti) a oslabováním příliš rozšířené averze k předmětům přírodních a technických věd již na základních školách (viz. metody výuky); (iv) zkvalitněním kariérního poradenství. Případného zvýšení zájmu o tyto obory tedy zdaleka nelze dosáhnout dnes populární marketingovou propagací, zavedením státní maturity z matematiky nebo omezováním možnosti studia v alternativních oborech.

16) Systematicky podporovat špičkové terciární vzdělávání expertů v ČR i v zahraničí pro náročné a významné pozice ve státní správě a zavést systém umožňující jejich rychlou a úspěšnou kariérní integraci ve státní správě.

17) Vytvořit program finanční podpory studia nejnadanějších absolventů středních škol a BC programů na špičkových vzdělávacích programech světových univerzit s motivací k návratu do ČR a práci ve státní správě nebo akademickém sektoru.

Věda a výzkum – opatření
23) Co se týká počtu studentů na jednotlivých VVŠ, je třeba začít usměrňovat podíly financovaných studentů v programech nMA, MA a Ph.D. tak, aby byla zajištěna silná provázanost s rozsahem a kvalitou výsledků škol/fakult ve VaV.

24) Usměrňování pomocí finančních nástrojů představuje vhodnější volnější způsob nepřímého řízení než je stanovování směrných čísel studentů podle oborů. V nedávných letech se usměrňoval pouze celkový počet financovaných studentů na VŠ a to poměrně nedokonale. U Ph.D. studentů se dokonce počet neusměrňoval. Výsledky škol/fakult ve VaV se braly v úvahu minimálně a to jen pokud jde o akreditaci, nikoliv v případě počtu financovaných studentů. Je nutno posílit motivace škol a studentů k včasnému dokončování studia.

Přístup k vysokoškolskému vzdělání – opatření:
29) Odstranit z daňové a sociální legislativy vymezení studenta do 26 let jako na rodičích závislého dítěte a studentům umožnit více nezávislý statut. Usnadnit legislativní a daňové podmínky pro příležitostnou práci studentů.

30) Převést nepřímé formy finanční pomoci studentů (daňově a dávkově přes rodiče) na přímé formy pomoci jako jsou základní a doplňkové (ekonomickou situací podmíněné) studijní granty.

31) Zavést systém studentských půjček přiměřeně úročených a kontingenčně splácených.

32) Posoudit možnosti funkční a efektivní podpory dlouhodobého spoření rodičů na budoucí studium dětí.

Struktura terciárního vzdělávání – opatření
36) Zastavit další otevírání terciárního školství (měřeno jako proporce 30-34 letých s terciárním vzděláním). Postupně snižovat podíl studentů MA programů. Pozornost soustředit na usměrňování vedoucí k diverzifikaci vzdělávací nabídky jak po stránce kurikulární, tak
po stránce úrovně a formy vzdělávání s ohledem na rostoucí potřebu doplňování vzdělání během pracovní kariéry. Pozornost je třeba soustředit na posilování kvality vzdělávání.

37) Klíčové pro formování oborové struktury musí být rozhodování dobře informovaných uchazečů kvalitně připravených ke studiu ze ZŠ a SŠ. Počty státem financovaných studentů usměrňovat pouze ve zvláštních a věcně odůvodněných případech. Naopak striktně řídit
celkový počet financovaných studentů v druzích studia (BC, nMA, MA, Ph.D.). V systému má hrát autoregulační roli i školné

Řízení terciárního vzdělávání – opatření
44) Nahradit legislativu vnucující unifikovaná pravidla vnějšího i vnitřního systému řízení rozdílně orientovaných institucí terciárního vzdělávání a umožnit volbu modelu řízení podle poslání konkrétní instituce. V rámci VVŠ je žádoucí více propojit rozhodovací pravomoci se zodpovědností, posílit řídící, kontrolní a hodnotící mechanismy včetně větší veřejné transparentnosti fungování a výsledků VVŠ.

45) Posílit věrohodnost středně až dlouhodobých rozpočtových výhledů státu a do pravidel veřejného financování VVŠ zabudovat prvky kontraktového financování. Věrohodně ozřejmit reálnost nadějí, že v dalších letech může dojít k výraznému nárůstu veřejné finanční
podpory terciárního vzdělávání.

46) Podpořit konkurenci vzdělávací nabídky alespoň částečným vyrovnáním dnes nerovných podmínek mezi VVŠ A SVŠ v nároku na státní finanční podporu. Posílit autonomii a konkurenci škol zrušením státně politického ad-hoc přidělování investičních prostředků jednotlivým VVŠ postupně převést tyto prostředky do normativního předpisu financování.

47) Posílit roli externích aktérů při určování dlouhodobého rozvoje jednotlivých VVŠ: zastoupení v akreditační komisi, správních radách škol, vědeckých radách – patří mezi ně lidé z výzkumných institucí a ze zahraničí, podnikatelé, regionální veřejné zprávy, úspěšní absolventi.

48) Umožnit výraznější příliv soukromých prostředků na VVŠ formou školného v rozsahu vymezeném stropy doprovázeného systémem vratné finanční pomoci studentům – univerzální studentské půjčky kontingenčně splácené (t.j. bezrizikové) a přiměřeně úročené (neúročené v jasně vymezených životních situacích) v systému se státní garancí. Systém vratné finanční pomoci studentům by měl optimálně kombinovat výhody státních a soukromých finančně administrativních infrastruktur.

49) Školné sice nebude spásonosné, ale bude mít v řadě ohledů pozitivní přínos: (i) racionalizace rozhodování uchazečů, studentů a škol; (ii) cenný informační signál o nerovnováhách mezi nabídkou a poptávkou a o rozdílech v kvalitě vzdělávací nabídky; (iii) autoregulační prvek v obtížně regulovatelném systému; (iv) zdroj dodatečných prostředků na rozvoj úspěšných a poptávaných škol a vzdělávacích programů; (v) nástroj umožňující výhodný export (prodej) vzdělávacích služeb zahraničním zájemcům o studium.

Celoživotní vzdělávání – opatření
1) Začít realizovat kroky již schválené strategie celoživotního vzdělávání.

2) Ve větší míře využívat zdroje ESF a vzdělávací kapacity uvolněné demografickým poklesem v regionálním školství.

3) Ve vzdělávací politice a kvalifikační politice meziresortně spolupracovat (především MPSV, MŠMT, MPO) a spolupráci zakotvit a odvíjet od společné vládní agendy na úrovni zodpovědných ministrů.

4) Podrobit dohledu neadekvátní vzlínání formálních požadavků na další vzdělávání v regulovaných profesích79.

5) Vzhledem k tempu změn okolního světa, kterým se školství zatím jen obtížně dokáže přizpůsobovat, bude naprosto klíčové posilovat CŽV učitelů. Musí se přitom ale bedlivě sledovat, zda CŽV nedegeneruje do spíše formálního procesu účasti na časově a finančně náročných kurzech CŽV nízké kvality.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy