Poslední měsíc přišel z ministerstva školství pár dobrých špatných zpráv. Česká školská inspekce informovala o zjištění, že nejhorších výsledků dosahují žáci v severočeských regionech. A nezávisle na tom si náměstek ministra školství Jiří Nantl v rozhovoru pro Aktualne.cz hlasitě povzdechl, že vzdělávací politika u nás není příliš informována pedagogickým výzkumem. Cože je na těchto špatných zprávách dobrého?

Dobré na těchto zprávách je, že současné vedení ministerstva o těchto skutečnostech ví, a že o nich i hovoří. To už tu dlouho nebylo, pokud tomu tak zde vůbec někdy bylo. Jsou to první kroky k tomu, aby se s tím začalo něco dělat.

První zpráva z ministerstva
Informace o slabých výsledcích žáků v severních Čechách pochází z pilotního celoplošného testování žáků 5. a 9. tříd. Na toto zjištění by sice bývalo stačilo otestovat nevelký náhodný vzorek škol a nebylo nutno dělat drahé celoplošné testování, ale to je jiná diskuse. Dosud jsme totiž žili ve sladkém nevědomí, kdy se stát o výsledky vzdělávání systematicky nezajímal, nikdo o nich nic nevěděl a ani za ně nikdo nenesl zodpovědnost. Takže jde o první vlaštovku sledování toho, jakých výsledků žáci a tedy i školy dosahují.

Moje intuice založená na práci s podobnými daty z mezinárodních šetření jako je PISA, TIMSS a PIRLS mi říká, že za špatnými výsledky žáků v severních Čechách stojí mimo jiné výrazně nižší vzdělanostní úroveň tamních rodičů. Na jedné straně to částečně sejme břímě zodpovědnosti za špatné výsledky z tamních škol, protože nejen ve škole se člověk moudrosti učí. Zároveň nám to ale říká, že by se tamním školám mělo dostat nadprůměrné podpory po stránce dostatku kvalitních učitelů, s čímž jdou ruku v ruce finanční prostředky.

Dalším krokem by mělo být využití těchto nových dat k analýzám příčin, proč to někde jde a jinde ne, zda reformní opatření ve školství zabrala či nikoliv. A tato zjištění by se měla využívat k volbě vhodných cest k nápravě nebo zlepšení. Ostatně tak jsme o tom psali před dvěma lety ve zprávě NERVu (str. 139-140).

Zjednodušeně řečeno, výsledky měření ukázaly na existenci problému. To je svým způsobem dobrá zpráva, protože teď už přeci stačí jen najít příčiny a odstranit je. Jenomže tu je ještě ta druhá zpráva z ministerstva.

Druhá zpráva z ministerstva
Náměstek Nantl to řekl poměrně otevřeně: Tento systém, který příliš nevyužívá výzkumu akademických institucí, je potom také mnohem náchylnější k ovlivňování zájmovými skupinami, protože zde chybí systematická nezávislá oponentura z odborných pozic. Nevím, kde je problém; prostě se to doposud příliš nedělalo.

Kvalitního empirického výzkumu, který by se seriózně zabýval otázkami školství a vzdělávání, se u nás dělá pomálu. Podívejme se třeba, nad čím vším a jak kvalitně se ve světě bádá. Například na tuto každoroční CesIfo konferenci v sousedním Mnichově nebo na přehled výzkumu v oblasti ekonomie školství a vzdělávání zde.

Situace je u nás přinejmenším stejně špatná, jako v celé oblasti našich společenských věd. Myslím, že odpověď na náměstkovu otázku znám. A není moc povzbudivá. Kvalitní empirický výzkum v oblasti pedagogického výzkumu a výzkumu kolem školství a vzdělávání na naších vysokých školách dělá hrstka lidí. Až na výjimky se tyto věci pořádně neučí. Na ministerstvech kvalitně zpracovanému výzkumu rozumí málokdo a pokud ano, tak mu nevěří. Ministerstva si při rychlé fluktuaci jejich vedení kvalitní výzkum zadat nechtějí a dost dobře ani neumí. A i kdyby si ho zadali, jen málokdo u nás dokáže zpracovat více, než jednoduché zavádějící excelovské tabulky průměrných hodnot. Je to jak vleklý neduh a žádný zázračný lék s okamžitými účinky na něj neexistuje. Začít by se však každopádně někde mělo a to u hodnocení a financování výzkumu v oblasti společenských věd, o čemž jsem ostatně již psal zde a zde.