Staré dobré přísloví říká, že chybami se člověk učí. Ale učí se chybami i stát? Toť velká otázka v Česku, kde je špatné fungování státu brzdou rozvoje. Ukazují to mezinárodní srovnání a vidíme to na vlastní oči. Začínají si toho všímat i politické strany.

Heslem ODS dlouho bylo a možná stále bude: „Malý a efektivní stát.“ Sociální demokraté jdou do voleb s heslem: „Dobře fungující stát!“ KDU-ČSL operuje „Efektivním, nestranným a vlídným státem“. Na podstatě hesel se tedy politici zdá se shodnou bez ohledu na ideologii. Je však za těmito a podobnými floskulemi konkrétní povědomí o tom, co vše bude třeba pro lepší fungování státu udělat?

Vláda zákona

Fungování státu má mnoho aspektů. Pominu teoretické samozřejmosti jako jsou funkční soudy, policie, školy. Stačí se podívat, jak u nás vznikají zákony. Připomeňme si několik případů: ekonomicky zhoubné dotování fotovoltaiky zakotvené v zákoně; nepřehledná změť daňových změn; nesmyslně nastavené státní maturity, opět zákonem; paragrafy zákona o zprostředkování zaměstnání soukromými agenturami, které jsou v praxi nepoužitelné; záplatovaný cizinecký zákon, který slušné cizince odrazuje a šikanuje, lumpům nevadí a korupčníkům vyhovuje; v předlouhém školském zákoně aby člověk špendlíčkem hledal, kdo je zodpovědný za kvalitu výsledků vzdělávání; novela zákonů na podporu zdravotně znevýhodněných, která jim uškodila; návrh zákon o dětské skupině, který ani tak neřešil nedostatek školek, ale zmatek v ostatních zákonech.

Rozkazy shora

Dosud bylo běžné, že i ulítlý nápad z politické kuchyně dostanou úředníci za úkol přepsat do zákona. To ještě není nic strašného. Špatné je, že k zákonu již ministerstva nejsou, až na výjimky, schopna a ochotna zpracovat nestrannou analýzu jeho dopadů. Často by se totiž ukázalo, že nápad je nefunkční nebo existují lepší alternativy. Politická zadání se prostě na ministerstvech příliš často berou jako slovo boží. Svou roli hraje nejen přirozená lidská pohodlnost, ale i nedostatek profesionality a strach o úřednické místo v systému bez funkčního zákona o státní službě.

Kuchařka na přípravu zákonů

Co dělat a nedělat, aby vznikaly dobré zákony? Vždy je třeba začít pečlivou analýzou a popisem problému, který má nový zákon řešit. Realita je však taková, že jediným důvodem pro vznik nového zákona je často jen ten vládní úkol.

V dalším kroku by měly být posouzeny možné varianty řešení. V praxi je však běžné, že úředníci o rozumných variantách neuvažují. Místo věcných variant řešení se často posuzuje pouze to, zda se má udělat novela zákona nebo zákon zgruntu nový. I proto se u nás zákony řeší i to, co by šlo řešit bez nich. O samotné věcné podstatě řešení se zpravidla moc neuvažuje.

Následně by příslušné ministerstvo mělo konzultovat zvažovaná řešení s těmi, kterých se dotknou, tedy příslušných skupin lidí a firem. Jenomže ministerstva se většinou baví pouze mezi sebou. Navíc si do zelí moc nelezou, pokud není zrovna ohrožen jejich vlastní rozpočet a pravomoci. Firmám a občanům se v lepším případě pouze nakonec sdělí, co je čeká, v horším případě ani to.

Následovat by mělo posouzení všech pro a proti možných řešení a výběr nejlepší varianty. Pokud to jen trochu jde, měla by se navíc její funkčnost předem pilotně vyzkoušet - ověřit. U nás se však každý, i ztřeštěný nápad rovnou tesá do zákona. Korunu všemu dávají poslanci. Často pod vlivem lobbistů navrhnou změnu, která postaví původní záměry na hlavu. Nikdo jim neupírá práva zákonodárců, ale každý i jejich návrh by měl být podroben řádnému zhodnocení dopadů. Dnes se to nedělá. Ex-post hodnocení dopadů zákonů a různých regulací se už nedělá vůbec.

Můžete namítnout, že uvedená pravidla nejsou nic objevného. Nejsou a již léta jejich dodržování požadují i vládní usnesení. Avšak pro většinu úředníků i politiků zůstávají španělskou vesnicí. Pravidla se ve velkém rozsahu švejkují nebo je rafinovaně obcházejí, mnohdy s posvěcením vládního usnesení. Zhodnocení dopadů zamýšlených zákonů a vyhlášek, pokud vůbec existují, jsou většinou zkratkovitá, slabě podložená a zmatečná.

Opíjení rohlíkem

Naše státní správa je celkem schopna rutinního chodu. Má však obrovské problémy v přípravě a zavádění změn a reforem. Politici, kteří u nás chtějí změnit věci k lepšímu, to mají těžké. Elán nové vládní garnitury po volbách chladne v okamžiku, když se příprava a implementace reforem ukáží jako mnohem složitější, než se to jevilo z volebních plakátů. Reformy se poté často zredukují na parametrické změny nebo se na ně potichu zapomene. Anebo se politici rozhodnou pravidla přípravy zákonů obejít a změny prosadí narychlo a silou mnohým navzdory. Výsledky bývají tristní.

To co zde popisuji je jeden ze závažných důsledků velmi nezodpovědného odkládání přijetí zákona o státní službě. Nízkou kvalitu vznikajících zákonů a regulace lidé sledují a zažívají na vlastní kůži. Jejich bezmoc je štve a podrývá to už i důvěru mnohých v demokratický systém.

Nenechme se proto opít předvolebními floskulemi o fungujícím, efektivním a přátelském státě a ptejme se, jak konkrétně toho chtějí politici dosáhnout. Jsem zvědav, zda se na tyto věci politiků před volbami jasně a konkrétně budou ptát novináři.

Více o tomto tématu si můžete přečíst:
- na stránce vlády 1 2
- na stránce OECD

Článek vyšel v kratší podobě v MF Dnes 25.9.2013