Strašit dospělé lidi zavedením školného na vysokých školách je v novinářské obci stejně populární jako je rodičovské strašení dětí čertem. Ministerstvo školství zveřejnilo počátkem května 2008 Bílou knihu reformy vysokého školství. Ačkoliv reforma předpokládá celou řadu důležitých věcí a školné je jen jednou součástí, která přijde na holení dokonce až v pozdější fázi reformy. Některé argumenty podané novinářsky čtivou zkratkou zaslouží komentář:

Rychlý úvod do toho jak funguje tzv.odložené školné lze najít v mém nedávném článku pro HN.

ARGUMENT č.1: Student, který bude splácet studentskou půjčku bude mít problém si půjčit si další peníze, třeba na byt. Pokud je někdo zadlužen, snižuje to jeho bonitu.(Dle MF Dnes 8.3.2008 údajně argument místopředsedy studentské komory Jana Říhy a na vlastní uši předsedy Studentské komory Rady vysokých škol Vratislava Vozníka v Otázkách Václava Moravce 9.3.2008
Tak už to v životě chodí; vždy je něco za něco a každý nemůže mít vše co by chtěl. Mít výnosné vysokoškolské vzdělání pouze za státní peníze (i peníze z daní těch co vysokou školu nemají) a ještě si brát hypotéku na vlastní byt, to je pravda příjemný problém. Ale nesmíme zapomínat na ty, kteří vysokou školu nemají, ze svých daní vysoké školy platí a na hypotéku a byt nemají ani pomyšlení. Jejich soukromá bonita je myslím hodnější pozornosti více než obava vystudovaných, že by splátky snížily jejich bonitu v očích komerčních a hypotečních bank. Ta bude při školném stále vyšší, než u těch, kteří VŠ vzdělání nemají.

ARGUMENT č.2: Čas na diskusi o školném nastane, až se průměrný plat u nás vyrovná západním státům. (Dle MF Dnes 8.3.2008 údajně argument poslankyně ČSSD Vlasty Bohdalové.
To znamená, průměrný plat, o kterém se právě hovoří a ze kterého by mělo stanovení školného vycházet, tak se u nás těžko doposud vyrovná západním státům. Myslím si, že třeba i přijetí eura a naše pozice, zlepšení naší pozice v Evropské unii by potom mohlo přinést ty plány, o kterých hovoříme. Uvedla Marcela Mertinová, místopředsedkyně výboru pro vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ČSSD 10.3.2008 ČRo 1 - Radiožurnál str. 10 18:12 Radiofórum.
Tento argument by snad dával smysl, kdyby byl položen obráceně: školné bychom si mohli dovolit zrušit a nahradit masivním státním financováním, kdyby byl stupeň ekonomického rozvoje České republiky na úrovni Finska, Norska nebo Švédska. Tento argument asi vychází z představy, že příjmy naší vysokoškolsky vzdělané populace jsou na hranici chudoby, takže splátky školného ve výši 5-9 procent z nadprůměrných příjmů by lidi stáhly do chudoby (to není možné již jen proto, že z podprůměrných příjmů by se splátky odloženého školného neplatily). Pokud by tomu tak bylo, jako že není, v jaké bídě by se dnes museli topit středoškolsky a učňovsky vzdělaní lidé, jejichž výdělky dosahují 50% či dokonce pouhých 30% toho, co absolventům vysokých škol zbude i po splátkách školného? Možná by bylo vhodnější se ptát, proč mají chudí dělníci odvody z jejich nízkých mezd vysokoškolákům jejich lukrativní vzdělání plně hradit?
A je zde ještě další důležitá věc. Půjčky, na školné a případně i na lepší studentské živobytí, se budou splácet v období cca 10-15 let po dostudování, tedy 13-20 let po započetí VŠ studia. Pokud nedojde k nějaké hluboké světové krizi nebo katastrofě, splátky budou absolventi splácet z mezd reálně vyšších než jsou ty dnešní (tipuji o 30-40 procent, více mesec.cz, a pohled zpět na ČSÚ, MF CR). Jinak řečeno, kdyby dnes bylo školné skutečně těch 30,000 Kč, kteroužto částku od boku nastřelila MF Dnes, z hlediska budoucích reálných výdělků půjde pouze o částku mezi 19,000-20,000 Kč.

ARGUMENT č.3: Není přece motivující, aby studenti školné platili až po skončení školy.(Dle MF Dnes 8.3.2008 údajně otázka poslankyně KDU-ČSL Michaely Šojdrové.
Jistě, školné má mít také roli motivační. A studenti, kteří na to budou mít peníze, by měli možnost zaplatit školné hned na dřevo a dokonce by k tomu měli být motivování slevou na školném. Čím více studentů ochotně zaplatí hned, tím více prostředků zbude ve fondu studentských půjček na potřebnější zájemce o studentské půjčky.

ARGUMENT č.4: Dnes již u nás na vysoké škole může studovat každý, takže není potřeba více peněz ze školného.
Díky prudkému růstu míst na VŠ v posledních letech skutečně může studovat mnohem více lidí než dříve. Z nich ale nezanedbatelný podíl studuje zcela za své na soukromých VŠ, bez jakékoliv podpory státu. Nárůst počtu míst byl vykoupen obrovským poklesem státních dotací na jednoho studenta (Graf -->VŠ nemají dost peněz). Je chybné předpokládat, že poptávku po terciárním vzdělání v následujících letech sníží demografický pokles počtu osmnáctiletých, protože souběžně bude působit řada dalších faktorů:
• V České republice je nízká míra úspěšného dokončování studií při poměrně vysoké průměrné době trvání neúspěšných studií. Míra dokončování studií je u nás nižší (Graf), než naznačují indexy účasti na terciárním vzdělání v České republice.
• Do celkové poptávky po VŠ vzdělání se bude ještě dlouho promítat odložená, v minulosti neuspokojená poptávka z řad středoškolsky vzdělané populace středního věku. Připomínám, že Česká republika patří k zemím s extrémně nízkým podílem terciárně vzdělané populace a zároveň s velice vysokým podílem obyvatel se středním vzděláním. Graf: Podíl populace dle věku s dosaženým terciárním vzděláním (2005). Zdroj: OECD Education at a Glance 200
• Poroste podíl maturantů, kteří budou mít dispozice k terciárnímu vydělávání a budou ho moci efektivně poptávat.
• Poroste poptávka po dalším vzdělávání i u generací, které již jednou terciárního vzdělání na začátku kariéry jednou dosáhly (prodlužováním délky produktivního života, rostoucí role lidského kapitálu na trhu práce, změny profesí).
• Budou (někdy bohužel) pokračovat poptávkové tlaky v důsledku zvyšování formálních i neformálních nároků na vykonávání řady profesí, které dosud vyžadovaly pouze středoškolské vzdělání. Bude to způsobeno jednak skutečnými změnami kvalifikačních nároků v těchto profesích v důsledku zavádění nových technologií, ale také tlakem profesních komor na formální zvyšování vzdělanostních standardů.
• Poroste role vzdělání jako faktoru kvalitního společenského života, uznání a životního úspěchu. To bude dále přispívat k poptávce po terciárním vzdělání, aniž bude nutně patrná rostoucí poptávka na trhu práce.
• Dále poroste koupěschopná poptávka po terciárním vzdělávání ze zahraničí (cizinci). Tato poptávka bude tím větší, čím modernější, diverzifikovanější a konkurenceschopnější bude nabídka českých vzdělávacích institucí a čím méně barier pohybu obyvatel bude v rámci i vně EU.
I při současném počtu přijímaných studentů, který je výrazně vyšší než před několika lety, bude České republice trvat několik desetiletí, než dosáhne podíl terciárně vzdělané populace alespoň průměrných úrovní běžných v OECD.

ARGUMENT č.5: Vysokoškolsky vzdělaní svými daněmi státu jeho dotace VŠ vzdělání bohatě vrátí, takže není důvod aby ještě platily školné. Napsal čtenář a diskutér blogu.
Určitě, VŠ vzdělání občanů se státu vrací růstem HDP, výbraných daní a růstem celkové životní úrovně. Problém je, že státní rozpočet nemá a nebude mít na to, aby tak skvěle výnosnou investici do lidskeho kapitálu sám utáhl. Vezměme v úvahu následující. ČR patří k zemím s vysoce podprůměrnými výdaji na VŠ, bez ohledu jak to změříme (Graf: Výdaje na instituce terciárního vzdělávání jako podíl na HDP v roce 2004) Vyjádřeno podílem výdajů na terciární vzdělávání na HDP v paritě kupní síly patříme k zemím s vůbec nejnižšími výdaji. Růst výdajů v posledních letech představoval pouze pomalé dohánění předchozího zaostávání. Při pokračujícím nízkém objemu veřejných výdajů nebude český systém VŠ v dalších letech schopen dostát nejen kvalitě, ale ani dostatečně uspokojovat poptávku (viz Argument č.4). Výraznému navyšování veřejných prostředků budou bránit přísná omezením EU na deficity a zadlužení státu. O veřejné prostředky se budou v důsledku rychlého stárnutí populace v dalších desetiletích konkurenčně tvrdě ucházet další obrovské kapitoly veřejných rozpočtů: zdravotnictví, sociální a penzijní systém, základní a střední školství. Připomínám evropsky jedno z nejvyšších implicitních zadlužení našeho penzijního systému, které nelze snížit žádnou penzijní reformou, ale pouze díky vysokému a dlouhodobě udržitelnému růstu, který se může odvíjet právě pouze od růstu produktivity práce díky investicím do lidského kapitálu. Realisticky je třeba si přiznat, že výrazného nárůstu prostředků na VŠ lze dosáhnout pouze současným navyšováním veřejných a soukromých prostředků (ze školného). Trváním na bezplatnosti VŠ vzdělání si naše země nechává ujít velmi výnosnou investiční příležitost.

ARGUMENT č.6: Vystudovaní platí větší daně umocněné progresivním zdaněním, což vypovídá o tom, že se to státu mnohonásobně vyplatí. ... Většina vysokoškoláků potom zaplatí na daních násobky toho, co platí průměrný daňový poplatník bez VŠ. Protože ten i v systému tzv. rovné daně s vysokými daňovými odpočty u nízkých příjmů totiž neplatí daně z příjmu téměř žádné. Takže ten vysokoškolák si tu vysokou školu stejně zaplatí a není žádný důvod, aby to školné platil dvakrát.Napsali čtenáři a diskutéři blogu.
Na toto do velké míry odpovídám již v argumentu č.5. Ale je zde i další. Tipuji, že 80 procent naší pracovní síly (86-88% populace) má maximálně střední vzdělání a z jejich daňových odvodů se VŠ platí také. Progresivní daně platí i středoškolsky vzdělaní lidé, kteří i bez VŠ vlastní zásluhou vydělávají hodně a ti také progresí platí vzdělání pouze jiným. Když se k tomu podíváme na struktury příjmů státního rozpočtu tak zjistíme, že mnohem a mnohem objemnější - důležitější než příjmy z progresivní daně z příjmu jsou příjmy z pojistných odvodů, které jsou v podstatě rovnou daní, která nemá žádnou progresi. Nevysokoškolsky vzdělaní platí jak mourovatí na tučných daních spotřebních za benzín, alkohol a kuřivo.
Kromě toho všeho od letošního roku bylo zavedením superhrubé mzdy přímé progresivní zdanění rostoucími sazbami daně z příjmů zrušeno a v příštím roce má dnešní sazba 15% ještě poklesnout.

ARGUMENT č.7 V KOSTCE NAPSAL J. Švorčík: Pořád to samé. Školství zadarmo, zdravotnictví zadarmo a na všechno ostatní dotace. Bohužel nemáme žádná ropná naleziště, ani diamantové doly. Většina zemí má školné na vysokých školách. Pak ovšem stipendia pro potřebné. Zní to krutě: Ale asi takto - když bude student nadaný, tak může být i chudý. Když bude průměrný či podprůměrný, tak musí mít bohaté rodiče.

ARGUMENT č.8: Kamaradovi to ted nejde v prvnim rocniku na CVUT, ale ma problemy to zvladnout a rikal, ze zkusi treba historii nebo ekonomii, ze to je jedno co bude studovat,ale hlavne chce mit titul. Napsal čtenář a diskutér blogu.
Různá poptávka po a náročnost různých oborů je velice zajímavé a složité téma. Opakovaně se vrací argument, že již dnes technické školy marně shání zájemce o studium, a že školné tuto situaci ještě zhorší. Domnívám se, že problém nedostatečné poptávky po technických oborech má příčin celou řadu: (i)Studium na technikách vyžaduje matematicko-logické a další specifické předpoklady, které se řadě absolventů středních škol nedostávají. Je to trochu paradox, když naši ještě patnáctiletí patří k nejlepším na světě v matematice (PISA šetření OECD). Něco možná naznačuje, že ti samí mají ve srovnání se světem k matematice velký odpor. Takže zde bude asi problém v naších základních, ale především středních školách*. (ii) Na řadě technik jsou již v prvních ročnících nároky postavené jako kdysi tak vysoko, jakoby každý student aspiroval na špičkového inženýra nebo vědeckého pracovníka výzkumu a vývoje. Tak to bylo kdysi, když na VŠ školu šla elita méně než 10% populačního ročníku. Dnes je však situace jiná a velkému podílu studentů by stačilo nižší, ale zato širší technické vzdělání na řadu nových profesí, kde byli dříve středoškoláci. Mnohé techniky tak buď ze setrvačnosti nebo pohodlnosti řadu potenciálních zájemců o studium přemrštěnými nároky tlačí ke vzdělaní, které nepotřebují ani oni ani firmy a hned na začátku odrazuje zájemce o studium. Obrovský počet studentů tak na technikách za státní dotace přežije jen rok až dva, než se dostanou na preferovanější školu (iii) Pokud by byla poptávka po VŠ vzdělaných technicích tak vysoká, odpovídala by tomu i vysoká průměrná mzda, která by lidi dostatečně motivovala. Když se ale podíváme na statistiky zjistíme, že mzdy techniků mnohé jiné profese hravě předčí. Takže když mluvíme o vysoké poptávce po technicky vzdělané pracovní síle, musíme se také ptát, zda je vůbec koupěschopná - zda nabízí dostatečnou mzdovou kompenzaci za úsilí ve vysoce náročném studium. (iv) Technických profesí je celá řada a ne ve všech je nedostatek zájemců. Takže problém také trochu bude v neschopnosti přizpůsobovat strukturu nabídky. Firmy lákající absolventy technik, pokud to myslí vážně, jim mohou nabídnout pomoc s úhradou odloženého školného nebo dokonce mohou splatit školné již během jejich studia, pokud se s nadaným studentem dohodnou na budoucí práci pro firmu.

Pěkně to shrnul Martin Fencl, student ČVUT v Respektu 10.-16.3.2008:: "Ve Finsku ... tvoří velkou část vysokoškoláku studenti polytechnik, tedy studenti, kteří v naprosté většině po získání bakalářského titulu začínají pracovat v oboru. Bakalářské programy ve Finsku jsou proto obecně více orientované na praktické dovednosti než na teoretické znalosti. K užší specializaci dochází až u menšího množství studentů během magisterského studia, popř.doktorského. České VŠ přešly už z větší části na systém odděleného BA a MA studia, avšak ve většině případů pouze formálně. Tento systém jim byl nařízen seshora [MŠMT] a ony se s ním neztotožňuji.... To, že trh práce potřebuje omezené množství úzce [špičkově] specializovaných expertů, je fakt, o kterém české VŠ vědí, málokteré ho však akceptují."
*Setrvalý důraz na memorování a opakování sdělených pravd na řadě českých základních a středních škol má bohužel své neblahé důsledky. Tyto vypěstované dovednosti sice slouží dobře i při dalším memorování a bezmyšlenkovitém opakování sdělených pravd - rozšířené praxi na řadě našich společenských a humanitních oborů, ale pro život a pracovní kariéru moc užitečné nejsou. Snad trochu užitečné jsou memorizační dovednosti v prvních ročnících poptávaných oborů práv a medicíny, kde to asi jinak nejde.


ARGUMENT č.8: Věční studenti už téměř neexistují, takže není třeba zavádět motivační školné. Napsal čtenář a diskutér blogu.
Tento argument souvisí se školným tak, že by školné mělo kromě jiného motivovat k včasnému dokončování studia. V ČR se postupem let stalo populárním (nebo s tím prostě ani školy ani studenti neměli velký problém) prodlužování studia za takzvanou standardní dobu studia (SDS). Školám to moc nevadilo, protože za +1 rok nad SDS dostává od státu stále státní dotaci=normativ. Když kromě toho student až v tomto roce sepisuje diplomovou práci, připravuje se na její obhajobu, nemá s ním škola tak vysoké náklady jako s běžným studentem na přednáškách a cvičeních. Řada studentů si zvykla, že poslední rok studia po SDS skýtá poměrně dost času k tomu začít pracovat, cestovat a nebo si prostě udělat poslední prázdniny před nastoupením do skutečné práce. Za studium nad rámec SDS mají školy již nějakou dobu vybírat od studentů poplatky. Motiv k tomu ale mají malý. Co vyberou musí dát do stipendijního fondu. A studenti jsou přeci důležití voliči akademického senátu a funkcionářů školy a nebylo by dobré si je nahněvat. Kdyby měl stát oslíčka otřese nebo alespoň představitelnější ropná ložiska, potom by si mohl dovolit financovat kde co včetně prodlužovaných studií. Protože nemá ani jedno ani druhé, má hluboko do státní pokladny a neuspokojených zájemců o studium je stále hodně, je třeba využít i nástroje školného k dosažení zodpovědnějšího chování škol a studentů. Část vybraného školného mohou školy klidně použít na stipendia těm studentů, kteří za prodlouženou dobu studia skutečně nemohou.

ARGUMENT č.9: Hlavnim problemem ceskych VS je mizerna kvalita. Tento problem dobre nastaveny system skolneho dokaze resit. Bez zavedeni trznich principu nase VS budou i nadale jen o ziskani titulu. Student by se pak konecne stal zakaznikem a kvalitni vzdelani kvalitnim produktem.Napsal čtenář a diskutér blogu.
Zcela souhlasím, pouze podotknu, že problém s kvalitou mají jen některé školy a některé obory. Problém kvality samozřejmě školné samo o sobě zdaleka nevyřeší. Proto bude mít Bílá kniha reforem kromě kapitoly financování řadu dalších kapitol. Školné je jedno kolečko v celém mechanismu. Bez kolečka školného však bude mechanismus hodně drhnout.

ARGUMENT č.10: Mělo by to být jako v komerčních firmách. Školné by mělo následovat až po zvýšení kvality [studia]. Podstata argumentu předsedy Studentské komory Rady vysokých škol Vratislava Vozníka v Otázkách Václava Moravce 9.3.2008
To bohužel nejde. To je jako bychom chtěli na počátku devadesátých let zavádět konkurenci a neuvolnili přitom centrálně stanovované ceny a státní vlastnictví centrálně řízených firem až do doby, než se výrazně zvýší kvalita jejich výrobků a služeb. Kde by asi dnes kvalita aut Škoda? Ale v souladu s argumentem je třeba jasně říci, že zavedení školného musí doprovázet o otevření prostoru pro konkurenci vysokých škol, a to nejen po stránce počtu financovaných studentů, ale především konkurenci v oblasti kvality studijních programů. Zde je třeba připomenout, že školné bude shora omezeno stropy. Tím bude školám ponechán prostor pro nákladovou konkurence (škola která dosáhne stejné kvality výuky při nižších nákladech může snížit školné a přilákat tak více zájemců). Stropy školného je záhodno odstupňovat podle lukrativnosti oborů - podle relací soukromých a společenských výnosu ze vzdělání.


ARGUMENT č.11: Školné ve výši několika málo desítek tisíc korun ročně vysoké školy nevytrhne.
Školné se jistě nemůže stát dominantním zdrojem financování VŠ. Dnes je však role na veřejných školách nulová. Parciální role školného jako dodatečného zdroje finančních prostředků pro školy by se však neměla podceňovat. Vezměme příklad společenských a humanitních oborů, kde je nejnižší (základní) normativ, často nejvyšší převis poptávky nad nabídkou a průměrné až nadprůměrné výdělkové výnosy absolventů. Stanovení školného například ve výši jednoho průměrného vysokoškolského platu by představovalo téměř zdvojnásobení současných příjmů škol z normativů!!!! Pojato jinak, školné od jednoho studenta by škole přineslo prostředky ve výši téměř jednoho normativu navíc. To by škole umožnilo přijmout dalšího studenta, který ovšem také přinese škole školné, atd. atd., tedy multiplikativně. Z uvedeného plyne, že zavedení školného bude mít multiplikativní efekt, který některým školám otevře prostor k nárůstu počtu míst a nárůst finančních prostředků na studenta. Multiplikativní efekt bude vysoký u oborů s nízkými náklady (nejnižším normativem). Především na těchto oborech dnes ještě přetrvává výrazný převis poptávky (viz tabulka), který by mohl multiplikativní efekt školného během pár let v podstatě eliminovat.
Úspěšnost v přijímacím řízení podle skupin oborů (přihlášení/přijatí v %)
71.2 přírodní vědy
90.0 technické obory
77.8 zemědělství, veterinární lékařství
45.4 lékařské vědy, farmacie
45.4 ekonomické vědy
61.0 humanitní a spol. vědy
27.8 právní vědy
49.4 učitelství
37.1 umělecké obory
70.1 Celkem
Zdroj Ústav pro informace ve vzdělávání, www.uiv.cz

ARGUMENT č.12: Studenti z rodin s vyššími příjmy budou naopak zvýhodněni možností platit školné ihned, navíc s dvacetiprocentní slevou. Navrhované změny proto rozhodně neposkytují rovné příležitosti všem studujícím, ale naopak zhoršují sociální postavení studujících z rodin s průměrnými a podprůměrnými příjmy. Argument předsedy Studentské komory Rady vysokých škol Vratislava Vozníka ve FFakt 8.2.2008.
Sleva při okamžitém splacení školného je především motivací, aby kdo může, zaplatil hned a ve fondu odloženého školného zbylo více peněz na půjčky jiným studentům, kteří půjčky skutečně potřebují. Slevy se dostane i těm, co si půjčku na školné vezmou, ale jinou formou: odkladem nabíhání úroku (i tak nízkého) z půjčky cca po dobu studia.

ARGUMENT č.13: Dosavadní zkušenosti s odloženým školným ze zemí západní Evropy ukazují, že náklady na spravování takového systému jsou vždy vyšší a efektivita výběru vždy nižší, než bylo očekáváno. Argument
předsedy Studentské komory Rady vysokých škol Vratislava Vozníka ve FFakt 8.2.2008.
Nevím o seriózní analýze, která by něco takového dokládala.

ARGUMENT č.14: Studentská komora se domnívá, že cílem reformy je především ušetřit výdaje státu na vysoké školství. Tvrzení předsedy Studentské komory Rady vysokých škol Vratislava Vozníka ve FFakt 8.2.2008.
Samozřejmě zde mohu hovořit jen sám za sebe a ne za vládu ani za MŠMT. Ani já, ani nikdo z kolegů týmu BK nikdy ani chvíli neuvažoval o tom, že by měla reforma ušetřit státu peníze. Z ryze soukromé perspektivy, jako akademik mám na masivním nárůstu veřejných výdajů zájem, ale snažím se od osobního zájmu oprostit. Bílá kniha je tedy debatou o žádoucích strukturálních reformách a nikoliv o fiskálních výhledech státní podpory VŠ. To je předmětem vládních priorit (ať již současné vlády či vlád budoucích). K výraznému navyšování veřejných výdajů na VŠ nepotřebujeme žádnou Bílou knihu, k tomu je potřeba škrt pera na ministerstvu financí posvěcený politickou vůlí v Poslanecké sněmovně.

ARGUMENT č.15: Ty [výdaje státu] jsou však ve srovnání se státy EU podprůměrné. Vláda Mirka Topolánka se ve svém programovém prohlášení zavázala, že bude výdaje na vysoké školství z veřejných rozpočtu zvyšovat a zároveň přislíbila nezavést ve svém funkčním období školné. Tvrzení předsedy Studentské komory Rady vysokých škol Vratislava Vozníka ve FFakt 8.2.2008.
Výdaje jsou u nás skutečně hodně podprůměrné, jak ostatně dokládá BK a text k Argumentům č.4 a 5. Školné v navrhované podobě se této vládě do konce řádného volebního období zavést nemůže podařit ani kdyby jí o to prosily davy na náměstích. Je to prostě poměrně dlouhý diskusní, legislativní a implementační proces.

ARGUMENT č.16: Školy se těší na peníze. Podle představ, které zatím publikoval adoptivní otec českého školného Petr Matějů, mají české školy dostávat první peníze ze školného až za deset, patnáct let. Za tu dobu se třikrát vymění rektoři a děkani škol a z poloviny obmění pedagogický sbor. Vnuci budou - obrazně řečeno - odměňováni za hříchy dědů. Školy ale potřebují peníze teď, a ne až za tři Topolánkovy pětiletky. Argument uvedený předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem v článku pro HN 9.1.2008.< a také stínovým ministrem ČSSD Jiřím Havlem v pořadu Otázky Václava Moravce 9.3.2008
Zde jde naštěstí o pouhé nepochopení. JP kritizuje model školného nazývaný tzv.human capital contracts HCC, kde školy dostávají splátky až když jejich absolventi vydělávají. V BK se však hovoří o jiném systému, kde student sice splácí později, ale škola dostává část peněz ze školného hned: část od studentů se slevou na dřevo a část od fondu půjček. Fond si později většinu těchto peněz vybere od úspěšných absolventů. Pouze část školného školy dostanou až z budoucích splátek absolventů. Čistý systém HCC, který JP a JH kritizují, by u nás skutečně dnes nefungoval, protože horizont plánování a zodpovědnosti vedení vysokých škol je dnes mnohem kratší. Při dlouhém časovém odstupu mezi vznikem závazku a skutečným náběhem splátek by se skutečně těžko rozlišovaly zásluhy managementu školy od vlivu vnějších okolností, nehledě na to, že dobrá reforma VŠ nastartuje dynamičtější a z hlediska škol méně předvídatelné procesy. Jak systém nastavit je především otázkou finanční. Pokud vláda najde (vůli) na založení fondu půjček nějaké jednorázové privatizační příjmy v řádu pár miliard (to je mimochodem částka vzhledem k objemu finanční vaty ve státním rozpočtu skoro směšná), potom mohou školy dostávat skoro celé školné okamžitě. Dále již bude fond průběžně financovám ze splátek. Čím méně peněz vláda pro založení fondu najde, tím větší podíl školného bude muset do škol přicházet bohužel až po letech.

ARGUMENT č.17: Nedalo by se třeba části školného využít jako prospěchového a sociálního stipendia? Určitě by to pomohlo mnoha studentům, třeba by se o dobrý prospěch více snažili a vlastně by tímto trochu byla podporována solidárnost vůči těm potřebnějším. Jenže, jak zase zjišťovat ty potřebnější, že? Když by zas někdo hledal,jak to lze zneužívat. Dříve to tak fungovalo a myslím, že opravdu ku prospěchu všech. Ale asi jsme dnes jiní. Píše Pavla na blogu.
Chytré vedení školy dobře ví, že nadaní a snaživí studenti jsou základem vzdělávacího úspěchu školy. V konkurenčním prostředí je naprosto přirozené, že si školy tvoří stipendijní fond právě pro tyto studenty a především pro ty s ekonomicky slabším zázemím. Skutečnost, že stipendia dnes hrají na většině škol malou roli dokládá, že školy necítí dostatečný tlak konkurence. Udělovat prospěchová stipendia však mohou dobře dělat školy. Nedá se to dělat z úrovně ministerstva.

ARGUMENT č.18: ...ale my už přesně víme, jak se čeho bude zneužívat. Půjčky si místo studentů vezmou rodiče na stavbu, na dovolenou atd. Ale v tom případě si pak nebudou moci stěžovat oni studenti, že po skončení školy budou splácet půjčky. Píše Pavla na blogu.
Spekulacím se studentskými půjčkami na živobytí bude bránit reálné úročení půjček. Úročení sice nebude na úrovni úroků komerčních půjček, ale nebude ani nulové. Jinak by si bohatí studenti brali z fondu výhodnou půjčku a peníze si s výnosem ukládali na termínované účty či do fondů. A opět platí, že čím více peněz se rozdá nepotřebným, tím méně jich zbude na ty, kteří je skutčně potřebují.

ARGUMENT č.19: Představte si i tuhle tu situaci, kdy mladý člověk nastupuje do zaměstnání. Nemůžeme si představovat ideální stav, že bude mít jasnou garanci, že najde takové zaměstnání, které bude jednoznačně lukrativní. Musíme skutečně myslet i na podporu mladých rodin, který by měly být hlavním cílem státu a potom v žádném případě tedy zadlužená mladá rodina, nebo zadlužený mladý člověk, který chce vstoupit ve svazek manželský, není asi člověk, který by byl v úplně správném, řekla bych, psychickém stavu pro své další povinnosti. Uvedla Marcela Mertinová, místopředsedkyně výboru pro vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu ČSSD 10.3.2008 ČRo 1 - Radiožurnál str. 10 18:12 Radiofórum.
Vše již jsem dříve osvětlil, takže telegraficky:
-situace vysokoškoláků na trhu práce je neskonale lepší než všech ostatních s nižším vzděláním. Těch pár nezaměstnaných vysokoškoláků jsou lidé buď zároveň s nějakým zdravotním omezením, lidé kteří vystudovali nějakou podivnou vysokou školu před desítkami let za socialismu, a potom tam jsou mladí absolventi, kteří takto "odpočívají" před nástupem na další vysokou školu či před nástupem do první pořádné práce.
-jestli mohou zakládat rodiny středoškoláci a absolventi učilišť, kterých je stále mnohem více než vysokoškoláků, nemůže být problém toto činit u vysokoškoláku - naopak.
-dlužné školné není dluh jak ho známe ze spotřebních úvěrů nebo hypoték! Hypotéku a spotřební úvěr musí lidí splácet jako mourovatí bez ohledu zda vydělávají nebo ne, zda mají či nemají dítě, zda mají či nemají práci, zda jsou zdraví či nemocní. Splátky odloženého školného jsou nulové(!), pokud člověk dost nevydělává. K tomuto někdo poznamenal: No to je vážně úleva, když mi dluh utěšeně narůstá, protože nemám na jeho splácení a to tempem mírně pod komerčním úrokem. Nevidím nic špatného, když práceschopnému člověku, kterému nebrání nic závažného v práci budou nabíhat úroky z jeho závazku. Nabídneme-li těmto lidem pečené holuby do huby, najde se takových lidí hodně, splácet se bude málo a doplatí na to ti poctiví, na které nebudou v průběžně financovaném fondu peníze.

ARGUMENT č.20: Odložené školné vede k zadlužení, které u potenciálních zájemců o studium se sociálně-ekonomicky slabým zázemím vyvolává obavy z budoucích závazků a odrazuje je tak od studia.
- Výše jsem osvětlil, že splátky odloženého školného fungují jinak než splátky spotřebních půjček a hypoték, takže nehrozí riziko nesplácení v důsledku nedostatečných příjmů. Pokud to zájemce o studium na VŠ nepochopí, možná by skutečně o VŠ neměl uvažovat.
- Je pravda, že studentům ze SE slabého prostředí se obtížněji odhadují jejich schopnosti na VŠ studovat. Proto je záhodno systém doprovodit cílenými stipendii pro takové studenty, především v prvním ročníku VŠ, kde si studium teprve osahávají.
- Bohatým zdrojem empirických zkušeností a odpovědí na tuto argument č.20 je australský systém odloženého školného zaváděný již v roce 1989. Pokud jde o dopad odloženého školného na osoby se sociálně-ekonomicky (SE) slabým zázemím, Chapman a kol. 2008 shrnuje zjištění rozličných empirických výzkumů následovně:

(i) Relativně SE znevýhodnění Australané se na VŠ dostávali v menších počtech již před zavedením odloženého školného [před rokem 1989 měla Austrálie také bezplatné, plně veřejně financované VŠ]. To je mimochodem jeden z dokladů, že bezplatné vysoké školství (financované pouze daňovými poplatníky) je ve své podstatě regresivní.

(ii) Zavedení odloženého školného bylo spojeno s nezanedbatelným nárůstem celkového počtu studentů na VŠ.

(iii) Odložené školné zvýšilo díky rostoucí participaci také participaci studentů ze SE slabších rodin. Jejich participace vzrostla méně než u ostatních skupin studentů.

(iv) V reformním roce 1997 došlo k mírnému snížení počtu přihlášek od SE uchazečů. Avšak nedošlo ke snížení přijatých a zapsaných SE uchazečů, snad s výjimkou malého snížení u mužů v kursech-oborech s nejvyšším stropem školného.[V roce 1997 došlo k výraznému zvýšení stropů školného v průměru o 40%, zavedení tří stropů pro různé obory, byl výrazně snížen práh příjmů pro splácení odloženého školného, školám bylo dovoleno přijmout nad rámec kvót až 25% studentů a účtovat jim libovolné školné]

(v) Výrazné změny parametrů odloženého školného v roce 1997 byly spojeny s rostoucí participací až do roku 1999, a to bez ohledu na bohatství rodičů.
Bruce Chapman, Mark Rodrigues and Chris Ryan: An Analysis of FEE-HELP in the Vocational Education and Training Sector, The Australian National University Centre for Economic Policy Research DISCUSSION PAPER

ARGUMENT č.21: Reforma předpokládá, že rozhodovat o investicích do vysokého škoství již nebude stát, ale jednotlivé školy. Stát tím ale ztratí nástroj k prosazování dlouhodobých plánů a záměrů.
Ano, reforma záměrně předpokládá, že se formování a realizace dlouhodobých záměrů přesune se na úroveň vysokých škol. Ty pro to získají nové pravomoci a zodpovědnosti, budou nést svou vlastní zodpovědnost za svůj (ne)rozvoj. Školy, nikoliv úředník (v tom dobrém smyslu) má nejlepší informace o vlastních potřebách, komparativních výhodách a možnostech. Dlouhodobý rozvoj školy bude předmětem konkurence mezi školami. Stát nemůže být v principu lepší investor než školy. Investiční rozhodování se tím také izoluje od nezdravých politických vlivů, změn a lobistických tlaků na centrální úrovni. Bez liberalizace v této oblasti bude trpět kvalita a přirozená diversifikace našeho vysokého školství.

ARGUMENT č.22: Proč má stát začít finančně podporovat studium na soukromých školách, když soukromé školy v podstatě kopírují nabídku veřejných vysokých škol.
Připomínám, že soukromé VŠ nedostanou na studium českého občana od státu ani korunu. Soukromé střední školy peníze od státu dostávají a funguje to. Ale je tu řada dalších důvodů:
- Jedním důvodem státní podpory studentů soukromých škol jsou společenské výnosy ze studia (jeden z důvodu státních dotací studia obecně) na soukromé škole nejsou nižší než na škole veřejné.
- Soukromé školy představují potřebnou konkurenci v systému. Výhodou je, že o jejich zřizování nerozhoduje většinou nepružný politický proces (vznik veřejné vysoké školy schvalují v Parlamentu!), ale tržní poptávka a investiční ochota zakladatelů soukromých škol.

ARGUMENT č.23: Proč má stát finančně podporovat studium na soukromých školách, když soukromé školy jsou v naprosté většině horší než ty veřejné?
Je to především absence veřejné finanční podpory studentům soukromých škol, která přispívá k nižší kvalitě soukromých VŠ. Ty jsou dnes ve velice nerovném konkurenčním postavení vůči školám veřejným plně dotovaným státem. Kromě toho na soukromých školách končí studenti s horšími studijními dispozicemi (v průměru), které veřejné školy nepřijaly, takže s jejich výukou mají soukromé školy více práce a nákladů. Problémem kvality však trpí jak soukromé tak veřejné vysoké školy (škola od školy, obor od oboru) a dobrý monitoring kvality VŠ v ČR skutečně stále chybí. Potřebuje ho celý systém, nejen školy soukromé.

ARGUMENT č.24: Zvýhodněni budou bohatí, co budou moci zaplatit školné hned, ve srovnání s úročeným systémem odloženého školného chudých.
Nejde o zvýhodnění bohatých, protože odložené školné se nemusí po nějakou dobu úročit (a ta část školného, kterou dostane škola až ze splátek nemusí být úročena vůbec), což v podstatě znamená dotaci úroků u těch, co si na školné půjčí. Naopak, sleva pro okamžité plátce školného zvětší podíl okamžitých splátek školného a tím se zvýší objem disponibilních prostředků ve fondu pro potřebné studenty (buď pro další studenty nebo k navýšení stropů půjček stávajících studentů).

ARGUMENT č.25: Opoziční strany se netají tím, že koncept odloženého školného odmítají. „V době, kdy budete splácet školné, máte sice nadprůměrný plat, ale živíte čtyřčlennou rodinu a v bance po vás chtějí splácet hypotéku,“ sdělil pro Respekt.cz stínový ministr školství Jiří Havel (ČSSD). Vysokoškoláci v té době navíc nebudou mít tak nadprůměrný plat. „Vysokou školu v té generaci budou mít dvě třetiny lidí,“ myslí si. Podle Havla navíc školy dostanou jen třetinu této částky. „Zbytek spolkne inflace a administrativní náklady,“ tvrdí. Respekt 26.5.2008.
- O slabosti argumentace založené na hypoteční zátěži absolventů VŠ jsem psal již v Argumentu č.1. Mohu ještě doložit závěry novozélandského výzkumu (na Novém Zélandě totiž před mnoha lety odložené školné zavedli), kde se konstatuje následující: Scobie, G., Gibson, J. & Le, T. (2005) Household wealth in New Zealand, Wellington: Institute of Policy Studies, Victoria University of Wellington.
- Je pravděpodobné, že za 10-20 let již nebudou lidí s VŠ diplomem pobírat tak vysokou mydovou prémii za VŠ vydělání jako dnes, kdy je v důsledku nízké nabídky práce na evropské poměry vysoka. Ale schopnost splácet odložené školné (bez sociálního dopadu) přeci není určena touto prémií, ale reálnými platy, které v ČR určitě znatelně dlouhodobě porostou (jak u absolventů středních tak VŠ škol).
- O odložené školné jde pouze z pohledu studenta, nikoliv školy. Škola dostane peníze ze školného (minimálně jejich velkou část) hned od fondu půjček na odložené školné. Takže inflaci k "jídlu" zbyde jen část nebo dokonce nic, podle toho jak se systém nastaví.
- Administrativní náklady budou, dle praktických zahraniční zkušenosti (Nový Zéland, Austrálie, UK), vzhledem k objemu poskytnutých půjček a splátek zanedbatelné.

ARGUMENT č.26: Havel také zpochybňuje motivační prvky odloženého školného. „Těžko stimulujete studenta, když zaplatí tuto daň až dodatečně. Nebude to stimulovat ani samotnou školu. Budete učit lépe, protože ti, co přijdou po vás, dostanou více peněz?“ ptá se provokativně. Nelíbí se mu ani systém studijních půjček. „Místo toho, aby si vzal student půjčku na auto, tak si vezme půjčku na studium, kterou to zaplatí,“ dodal. Respekt 26.5.2008.
Z půjček se budou platit úroky, pravda nižší než požadují banky, takže o půjčku zadarmo na auto určitě nepůjde. Když student usoudí, že potřebuje při studiu auto, tak proč by si ho nemohl koupit (za půjčku tak maximálně auto v autobazaru). V západní Evropě to není u studentů nic zvláštního. Třeba student auto potřebuje, aby zvládl práci a studium zároveň. Obrovskou výhodou peněz je, že si lidé sami mohou vybrat, co nejvíce potřebují a koupí si to. Studentská půjčka nebude dotace a bude se splácet, takže škodný nikdo nebude.

ARGUMENT č.27: Odlišné názory panují i v Radě vysokých škol. Podle jejich představitelů jde o diskusní téma a oficiální stanovisko rada nemá. „Zaměstnanecká část je spíše pro, studentská spíše proti,“ prozradila Respektu.cz bývalá členka studentské komory rady Savina Finardi. To potvrdil i tiskový mluvčí komory Miroslav Jašurek. „Zásadně odmítáme zavedení školného. Ministerstvo a zastánci školného dosud věrohodně neprokázali, že kladné důsledky tohoto kroku převáží záporné,“ uvedl pro Respekt.cz. Podle Jašurka by měla být diskuse o školném v jakékoli formě zahájena až ve chvíli, kdy veřejné výdaje na vysoké školství dosáhnou alespoň průměru podílu na HDP zemí OECD. Respekt 26.5.2008.
Chtít předem prokazovat kladné důsledky zavedení školného je jako chtít předem dokazovat potřebu liberalizace cen a obchodu na začátku přechodu od centrálně řízeného socialistického hospodářství k tržnímu nebo chtít před prodejem automobilky škoda dokazovat, že soukromý vlastník vyrábí auta lépe než stát. Všichni víme, jak racionalizuje volbu a chování prostá petikorunová záloha na vozík v supermarketu. Všichni snad máme v paměti, jak uvolnění cen zrušilo nedostatkovost a fronty a jak se zásadním způsobem změnila kvalita výrobků a služeb. Není důvod, proč by to nemělo fungovat i ve vzdělávacích službách. Že je vzdělání mnohem důležitější než auta? To jídlo a voda jsou asi ještě důležitější než VŠ vzdělání a také si ho normálně kupujeme za peníze na trhu a jak dobře nám to funguje.

ARGUMENT č.28: Finardi, která je v současnosti odbornou zástupkyní Mladé občanské platformy pro oblast školství, rovněž odmítá odložené školné. „Odložené školné nepodporujeme, ale protože jsme spíše pro přímé školné. Odložené školné není lékem na současný stav vysokých škol,“ tvrdí. Stejně jako Havel se domnívá, že by to dostatečně nemotivovalo studenty a školy a vedlo by to k velké administrativní náročnosti. „Systém odloženého školného navržený v Bílé knize by byl příliš administrativně náročný. Je otázkou, jaký by byl čistý přínos,“ okomentovala nový dokument ministerstva školství zaměřený na vysoké školy. Respekt 26.5.2008.
Tento typ obecných argumentů nenabízejícíh alternativu lze pokládat vždy a za všech okolností. Skutečnost, že systémy úspěšně fungují v zahraničí je dostatečně pádný.

ARGUMENT č.29: Stínový ministr školství Havel kritizuje také výši státního příspěvku. „Letos došlo poprvé od roku 1989 ke snížení prostředků směřujících do vysokého školství. Při současné vysoké inflaci tak přišly školy reálné až o desetinu dotací,“ uvedl Havel s tím, že ministerstvo v dalších letech hodlá vysokým školám přidávat jen jedno procento ročně. Podle Havla chce tímto ministerstvo tlačit na školy, aby souhlasily s odloženým školným. Respekt 26.5.2008.
-ad malý nárůst rozpočtu: Zatím to skutečně s výhledem veřejných rozpočtů pro vysoké školy moc optimisticky nevypadá. Vláda by se nad tím měla ještě jednou zamyslet a zařadit dvojku. Ostatně to říkáme i v Bíle knize.
-ad tlak ministerstva na školy: Jako odpovídají cimrmanologové na ulítlé nápady veřejnosti ohledně života génia: možné to je (ale možná také ne).

ARGUMENT č.x: ......