Český základní výzkum je málo produktivní a ohlas českých vědeckých článků u mezinárodní vědecké komunity je nízký (samozřejmě budu hovořit o celkovém stavu a nikoliv o jednotlivých vlaštovkách, které jaro nedělají).

Naše věda nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál českých talentů není smysluplně využit. Celá vědecká odvětví bádají nad tématy o která není ve světě zájem, a o co by zájem byl, tím se nikdo nezabývá. V naší vědě se plýtvá penězi, kterých má státní rozpočet málo.

Nepřipomínají vám tyto věty něco? Ano, dovolil jsem si parafrázovat úvodní věty novoročního projevu prezidenta Havla z ledna 1990, když hovořil o stavu republiky těsně po pádu komunismu. Jeho popis se bohužel stále dobře hodí na současný stav české vědy, který dokládám následujícími grafy. Pro srovnání jsem si vybral tři evropské země - Nizozemsko, Rakousko a Švédsko - velikostí srovnatelné s Českou republikou, kde není mateřským jazykem angličtina (viz. poznámka č.1).



První graf ukazuje počty odborných článků v oborech živé a neživé přírody publikovaných v mezinárodně uznávaných odborných časopisech v roce 2006 (viz. poznámka č.2). Na vodorovné ose jsou časopisy srovnány do deseti skupin vzestupně podle ohlasu, jaký mají mezi vědeckou komunitou. Je třeba zdůraznit, že rozdíl v renomé mezi skupinou číslo 1 a 10 je obrovský (viz. poznámka č.3). Počty článků autorů z ostatních zemí jsou převáženy tak, aby velikostí populace odpovídaly České republice. Je očividné, že produktivita našich vědců je nízká. Nejmarkantnější rozdíl je patrný ve skupinách nejrenomovanějších časopisů 5-10, kde naši vědci publikují opravdu málo.



Druhý graf ukazuje situaci ve společenských (a částečně humanitních) vědách. Tam je situace dokonce katastrofální. A těch několik málo článků našich vědců vyšlo především v několika česko-slovenských časopisech, které mezinárodní vědeckou komunitu oslovují málo. To ostatně ukazuje třetí graf, kde jsem z počtů vyloučil národní časopisy ve všech zemích kromě Nizozemska (viz. poznámka č.4).



Všechny tři grafy v jednom.



Zoufalá situace českých společenských věd je samozřejmě dalším neblahým důsledkem intelektuálního pouštění žilou v dobách komunismu, kterémuž předcházela intelektuální genocida nacistická. Mnohdy však nejde o intelektuální neschopnost jako takovou, ale prostý problém číst, psát a přednášet v angličtině. Řada akademiků potom nejenže odborné články v angličtině není schopna napsat a číst je, ale mnozí z nich ani o mezinárodně uznávaných časopisech v oboru dost dobře neví. Těžko potom vyčítat to samé jejich studentům, dorůstající generaci vědců. Výsledkem je, že se čeští společenští vědci o dění ve světové vědě stále málo zajímají, málo jezdí na kvalitní mezinárodní konferenci a intelektuální debaty se topí v malém českém rybníku. Může nás utěšovat snad jen to, že v té kaši nejsme z postkomunistických zemí sami.

Ani dlouhých osmnáct let po pádu komunismu českým společenským vědcům k získání dostatečného mezinárodního renomé a ohlasu nestačilo (v oborech živé a neživé přírody to také není žádná sláva s ohledem na to, že tam komunistická ideologie nemohla napáchat tak obrovské škody). Vymlouvat se pouze na neblahé historické dědictví by ale bylo laciné. Za mnohé může i rovnostářský a primitivní způsob hodnocení a financování vědy u nás. To je však další velká kapitola, která se na Aktuálně.cz tyto týdny ostře diskutuje.

V posledních měsících se totiž snad konečně začínají lámat ledy. Doufejme, že se velký kus ledu podaří zlomit i nadcházející pondělí. V Praze se totiž uskuteční důležitá konference otevírající veřejnou debatu k Bílé knize reformy vysokých škol (na kterých se velká část výzkumu o kterém byla řeč uskutečňuje). Zároveň bude Rada vlády rozhodovat o zcela nové metodice hodnocení vědy a o rozpočtech na vědu v příštích letech.



Poznámky:
1) Angličtiny je dnes lingua franca vědy a techniky.
2) Většina uznávaných vědeckých časopisů je obsažena v databázi Web of Science (WoS), se kterou jsem pracoval. Najdou se sice vzácné výjimky dobrých časopisů, které ve WoS nenajdeme, ale to na celkovém vyznění grafů nic nezmění.
3) V každém vědeckém oboru dle WoS jsou časopisy seřazeny vzestupně podle jejich vědeckého ohlasu měřeného impaktovým faktorem časopisů. Takto seřazené časopisy jsou následně seskupeny do deseti skupin odstupňovaných pořadím, které jsou uváděny na vodorovných osách.
4) V Nizozemsku má sídlo světový vydavatel odborných časopisů Elsevier, takže nelze domácí a mezinárodní časopisy dost dobře odlišit.
5) Ve většině oborů základního výzkumu jsou publikace v odborných časopisech hlavním kanálem šíření nových poznatků. Existují ale specifické obory, kde se poznatky šíří převážně jinak. O kvalitě těchto oborů v ČR však dnes nevíme téměř nic. Je velice pravděpodobné, že tam naše situace nebude o nic slavnější.
6) Svým způsobem není tak důležitý ohlas časopisu, kde článek vyjde, ale ohlas který vzbudí samotný článek. Tento ohlas dobře měří počet citací, které článek vyvolá. Kdybychom měřili ohlas české vědy počtem citací článků českých autorů, dojdeme ke stejně nepříjemným zjištěním, možná dokonce ještě smutnějším.