Z nedávných vládních prohlášení o zvýšování výdajů na vědu a výzkum se zdá, že míříme k nebesům. Skutečnost je poněkud méně bombastická

Politika by bez sebechvály, přehánění vlastních zásluh a mlčení o vlastních chybách asi ani nebyla politikou. Příkladem budiž každoroční vychloubání vlád o rekordním navyšování bohulibých položek státního rozpočtu. Míra verbálního přehánění je dnes asi větší než kdy dříve. Vládní marketingový slovník tak třeba obohatil výraz „pumpovat někam peníze“. Vládou prezentovaná čísla o výdajích, i ta neprezentovaná, jsou volena a verbálně zaobalena na co největší efekt. Méně radostné skutečnosti se zamlčují v naději, že si toho v záplavě informací nikdo nevšimne. Nekritická média tomu pak dávají průchod. Veřejnost, která nemůže rozumět detailům, pak snadno podléhá dojmu, že výsledky a záměry vlády jsou růžovější než realita.

Zapomíná se na inflaci a svižný růst HDP

Výše popsaný fenomén lze ukázat na prezentaci vládních úspěchů v navyšování státního rozpočtu na vědu a vývoj (dále výdaje VaV). Vezměme si vládní informace, které řada médií bez zakuckání baští i s navijákem. Například optimisticky laděné zprávě ČTK z února vévodil nadpis „Příští rok má jít na vědu z rozpočtu 37,5 mld. Kč, meziročně víc“. Teď v srpnové tiskové zprávě, opět nekriticky přebírané, se psalo: „Výsledkem jednání (o rozpočtu) jsou rekordní investice do vědy a výzkumu, které v příštím roce jen z národních zdrojů dosáhnou 37 mld. Kč, což je o 1 mld. Kč více než představuje letošní rozpočet (míněn je rok 2019) a oproti roku 2018 dokonce o 3,5 mld. Kč více. … Potvrzujeme tím, co je prioritou této vlády, a to je podpora vědy… Do vědy a výzkumu včetně evropských peněz zamíří příští rok zhruba 48 miliard korun. … to jsou astronomické částky.“ Čísla sice sedí, ale důležité je, co opravdu znamenají a co řečeno nebylo. Za výčtem rekordů a slov o světlých zítřcích se totiž skrývá výrazně jiná realita. Pojďme si to vysvětlit podrobněji a nechme stranou fondy EU.

Růžový lak vládního slovního marketingu

Populárním komunikačním trikem bývá, že se nárůsty výdajů na bohulibé věci prezentují v absolutních číslech. Miliarda navíc zní uchu běžného smrtelníka uhrančivě. Tak velkou částku si běžný člověk totiž stěží představí. Jedna miliarda navíc v letošním rozpočtu 36 miliard na VaV není úplně zanedbatelnou kapkou, ale dělá pouhých 2,9 procenta rozpočtu. Toto zvýšení tak tak pokryje letošní inflaci. V reálných hodnotách půjde v lepším případě o výdajovou stagnaci.

Při posuzování většiny výdajů státního rozpočtu je však třeba brát ohled nejen na inflaci, ale také na velikost a růst hrubého domácího produktu (HDP). Výdaje na VaV a jejich růst tedy musíme vztahovat k velikosti nominálního HDP, kterémuž to poměru se zvyklo říkat intenzita státních výdajů na VaV. Poměřováno loňskou rekordní intenzitou 0,65 procenta se Česko pohybovalo lehounce nad průměrem bezmála 40 ekonomicky vyspělých zemí OECD. Přitom průměr OECD výrazně snižují další země bývalého socialistického tábora a jihu Evropy s rozpočtovými problémy.

Z nedávných vládních prohlášení o zvýšení výdajů na VaV běžný člověk získá dojem, že míříme k nebesům. Přeložme si to ale do řeči intenzity vládních výdajů. Dle aktuální predikce ministerstva financí poroste nominální HDP v letech 2019 a 2020 o 5,6 % a 4,5 % a pak se ve výhledu let 2021 a 2022 usadí lehce nad 4 %. Aby vláda intenzitu výdajů na VaV alespoň udržela, musela by rozpočet VaV navyšovat tempem růstu nominálního HDP. Jenomže ho navyšuje pouze tempem polovičním: letos pouze 3,4 %, příští rok jen 2,9 %. Za růžovým lakem marketingu se tak skrývá výhled klesající intenzity výdajů státního rozpočtu na VaV.



Aby vláda příští rok intenzitu výdajů na VaV alespoň udržela na letošní úrovni, musela by přihodit ne jednu, ale 1,5 miliardy. Pokud by chtěla intenzitu vrátit na rekordní úroveň roku 2018, musela by přihodit 2,5 miliardy. To by odpovídalo meziročnímu navýšení o 7 %, a ne oznámených 2,9 %. A pokud by se měly začít naplňovat sliby vládní Inovační strategie, že se Česko do roku 2030 zařadí mezi inovační lídry Evropy (zde Finsko), musela by současná a následující vlády v 7% tempu navyšování výdajů na VaV pokračovat celou dekádu. Vážně se obávám, že nic takového v plánech není. Je překvapivé že k tomu mlčí nejen média, ale i akademický sektor.


Raketový růst platů

Komu se nezamlouvá mé srovnání růstu výdajů VaV s růstem HDP, nechť uváží pohled jiný. Aby se z podpory VaV dalo příští rok pořídit to samé co letos, musel by rozpočtový nárůst alespoň kompenzovat růst cen. A klíčovou cenou jsou ve vědě platy. Ty v ekonomice loni vzrostly o 9,5 %, letos se čeká růst 7,4 % a v roce 2020 5,9 %. Růst v celém veřejném sektoru, kam veřejný sektor VaV patří, byl loni dokonce dvojciferný. Aby za tohoto vývoje zůstal sektor VaV platově konkurenceschopný, muselo by se navyšování vládních výdajů těmto růstům blížit. I z tohoto úhlu pohledu je zřejmé, že realita navyšování státního rozpočtu na VaV není zdaleka tak růžová, jak to vláda veřejnosti maluje.

Prostě si dávejme pozor, až zase z vládních sfér uslyšíme vychloubačná o pumpování miliard ze státního rozpočtu.

článek vyšel v lehce upravené verzi v Lidových novinách 11.9.2019 (str. 11)