Senátor Jiří Zlatuška v několika nedávných článcích nakousl v Právu řadu témat souvisejících s reformou financováním českého vysokého školství, ať již jde o garance reálné hodnoty státních dotací školám, smysluplnost veřejné podpory studentů soukromých škol nebo třeba dopad splácení školného na zakládání rodin absolventy v Austrálii.

Každé z nakousnutých témat by si zasloužilo samostatnou diskusi. Jedním z nakousnutých témat bylo také odložené školné. Návrh a důvody pro jeho zavedení obsahuje Bílá kniha (BK), kterou ministerstvo školství v květnu otevřelo diskusi o reformě vysokoškolského vzdělávání v Česku. Odložené školné podle BK si zaslouží diskusi i proto, že mechanismus jeho fungování zůstává řadou lidí, včetně Jiřího Zlatušky, ne zcela správně pochopen.

Především objasněme, co odložené školné určitě není. Odloženým školným není míněna skutečnost, že jeho zavedení postupně odkládaly všechny polistopadové vlády. Připomeňme, že školné bylo odloženo poprvé v roce 1993, kdy návrh skončil u věcného záměru. Zavedení školného na poslední chvíli odložila i druhá klausova vláda, především kvůli odporu akademické obce. Další odklad školného se uskutečnil na přelomu let 2001-2002 za zemanovy vlády, kdy se v poslanecké sněmovně již v prvním čtení nenašla politická vůle se dále zabývat paragrafovým zněním zákona. Současná topolánkova vláda odložila školné hned ve svém programovém prohlášení příslibem, že školné nezavede. Nezakázala si však debatu o něm a vlastně ani jeho přípravu. Dnes, v polovině volebního období, je již jasné, že vláda svůj slib dodrží i kdyby o jí to prosili vysokoškoláci na náměstích. Zavedení školného, nemá-li snižovat přístup ke vzdělání, musí totiž předcházet zavedení funkčního systému studentských grantů, půjček a sociálních stipendií, kde jsem hodně zaspali za světem. Tyto věci lze do voleb s velkým vypětím sil maximálně připravit, ale nikoliv zprovoznit.

Odloženost školného tedy spočívá v tom, že školné neplatí lidé jako studenti, ale až jako úspěšně vydělávající absolventi. Skutečnost, že je školné odložené z pohledu studenta ještě neznamená, že musí být odložené z pohledu škol, a že by na příjem z něj škola musela dlouhá léta čekat. Podle návrhu BK by školy velký díl školného obdržely okamžitě mechanismem průběžného financovaní podobným důchodovému systému. Peníze by ovšem tekly obráceným směrem, od starších a vydělávajících absolventů k mladším studentům bez výdělků. Na samém začátku, kdy ještě neexistují splácející absolventi, ale již existují studenti, kteří si potřebují vzít na školné půjčku, by stát systém založil jednorázovým vkladem několika miliard korun. BK jako systémově nejčistší řešení navrhuje použít jednorázové příjmy z privatizace. Protože by šlo o investici do vzdělání, a tedy budoucí produktivity země, lze takový krok chápat jako součást řešení budoucích problémů našeho průběžné financovaného penzijního systému. Zde je však třeba spolu s BK stále připomínat, že školné musí školám přinést dodatečné prostředky, nikoliv finančně ulevit státnímu rozpočtu.

Byli to postupně stínový ministr školství ČSSD Jiří Havel, její předseda Jiří Paroubek a nedávno i Jiří Zlatuška, kdo na odloženém školném kritizovali zejména velké zpoždění, se kterým se školy doberou peněz, které z tohoto zdroje budou moci získat. Jejich opodstatněný šíp kritiky však BK minul. Kritizují totiž něco, co si zřejmě pamatují z některých předchozích neúspěšných návrhů. BK totiž navrhuje, aby školy dostávaly velký díl peněz z odloženého školného okamžitě. Toto nepochopení nebo spíše nepozorná četba BK dokládají, že podrobnost, s jakou BK popisuje financování školství, a která je jí někdy vytýkána, má pro vyvolání racionálních a tvůrčích debat o reformě vysokoškolského vzdělávání smysl.
DM


Text vyšel také v Právu 22. 8. 2008, avšak výrazně zkrácený a upravený redakcí (viz níže).
Senátor Jiří Zlatuška v několika nedávných článcích nakousl řadu témat souvisejících s reformou financováním českého vysokého školství. Jedním z nich bylo také odložené školné.
Návrh a důvody pro jeho zavedení obsahuje Bílá kniha (BK), kterou ministerstvo školství v květnu otevřelo diskusi o reformě vysokoškolského vzdělávání v Česku. Odložené školné podle BK si zaslouží diskusi i proto, že mechanismus jeho fungování zůstává řadou lidí, včetně Jiřího Zlatušky, ne zcela správně pochopen.

Odloženost školného spočívá v tom, že ho neplatí lidé jako studenti, ale až jako úspěšně vydělávající absolventi. Skutečnost, že je školné odloženo z pohledu studenta, ještě neznamená, že musí být odloženo z pohledu škol a že by na příjem z něj škola musela dlouhá léta čekat.

Podle návrhu BK by školy velký díl školného obdržely okamžitě mechanismem průběžného financování podobným důchodovému systému. Peníze by ovšem tekly obráceným směrem, od starších a vydělávajících absolventů k mladším studentům bez výdělků. Na samém začátku, kdy ještě neexistují splácející absolventi, ale již existují studenti, kteří si potřebují vzít na školné půjčku, by stát systém založil jednorázovým vkladem několika miliard korun.
BK jako systémově nejčistší řešení navrhuje použít jednorázové příjmy z privatizace. Protože by šlo o investici do vzdělání, a tedy budoucí produktivity země, lze takový krok chápat jako součást řešení budoucích problémů našeho průběžně financovaného penzijního systému. Zde je však třeba spolu s BK stále připomínat, že školné musí školám přinést dodatečné prostředky, nikoli finančně ulevit státnímu rozpočtu.

Byli to postupně stínový ministr školství ČSSD Jiří Havel, její předseda Jiří Paroubek a nedávno i Jiří Zlatuška, kdo na odloženém školném kritizovali zejména velké zpoždění, se kterým se školy doberou peněz, které z tohoto zdroje budou moci získat. Jejich opodstatněný šíp kritiky však BK minul. Kritizují totiž něco, co si zřejmě pamatují z některých předchozích neúspěšných návrhů.