Počátkem roku 2001 se v mladoboleslavské škodovce tvrdě jednalo o mzdách, stejně jako teď. Připomeňme si to. Zatímco odbory požadovaly růst mezd o celých patnáct procent, zaměstnavatel navrhoval růst pouze tříprocentní. Nejen zaměstnancům ve škodovce přišlo nepochopitelné, proč za stejnou práci jako na západě nedostávají také západní platy (viz. ukázka z odborářského časopisu uvedená na konci). Abych to tehdy vysvětlil, uvedl jsem 7 ekonomických argumentů. Kromě kursu německé marky, který jsem tam uváděl, naprostá většina ostatních argumentů stále platí i v roce 2007. Takže:

Škodováci nejsou pětkrát horší, ale také nejsou izolovaným ostrovem v republice.
Od ekonoma nemůžete čekat odpověď ve smyslu zda je či není nějaká mzda spravedlivá. Ekonomie, tedy ta nemarxistická, pojem spravedlivá mzda nezná. Pokusím se alespoň laicky vysvětlit některé paradoxy, kterým mnoho lidí u nás podléhá a které je svým způsobem trápí.

Především nesmíme zapomenout, že zaměstnanci v západních zemích sice dostávají západní mzdy, ale také se musí živit za západní ceny. Zatímco za nákupní košík průměrného obsahu dáme v Čechách 1000 korun, v Německu bysme za košík stejného obsahu dali asi 85 marek. V nákupním smyslu tak je kurs pouze 12 Kč za DM a nikoliv onen známý kurs 18 kč/DM ze směnárny. I tak je rozdíl kupní síly mezd poměrně velký a žádá si vysvětlení. Vysvětlení je třeba hledat v ekonomických principech. Podívejme se na ně.

Za prvé. K výrobě moderních aut je nezbytná moderní technologie. Její získání, udržování a modernizace vyžaduje obrovské investice. Technologická zařízení však v podstatě nelze v pořídit za české ceny, ale musí se nakupovat za vysoké ceny západní. Takové investice se musí investorům nejen vrátit, ale musí v rozumném horizontu přinést I rozumný zisk. Právě nízké mzdové náklady u nás nabízí prostor pro zajímavý zisk. Nesmíme však zapomínat, že existuje mnoho zemí, a nejsou od nás daleko, které nabízí ještě nižší pracovní náklady. Nárůst mzdových nákladů naopak může ziskovost omezit, snížit následně investiční zajímavost a v delším období I prosperitu firmy a jejích zaměstnanců. Kapitál má totiž v našem nedalekém sousedství I na celém světě mnoho alternativních investičních příležitostí.

Za druhé. Mnoho výrobních komponentů nemá české, ale západní ceny. Dovoz západních komponent tedy není pro nás výhodou, ale naopak.

Za třetí. Automobilka prodává za západní ceny pouze část produkce a zbytek prodává na domácím trhu za nížší ceny české.

Za čtvrté. Jenom mzdou není živ zaměstnanec. Někteří zaměstnavatelé, a Škoda patří mezi ně, nabízejí ke mzdě ještě celou řadu sociálních výhod a požitků o kterých se průměrnému zaměstnanci v republice ani nezdá.

Za páté. Průměrné vzdělání zaměstnanců škodovky je nižší než je republikový průměr. Přitom jeden rok vzdělaní v Čechách zvyšuje mzdu o 7 procent. Je-li průměrná mzda ve Škodovce i tak nad celostátním průměrem, mohou zaměstnanci ve zbytku republiky již nyní zaměstancům Škody již dnes závidět. Tisíce a tisíce našich lidí s mnohem nižším výdělkem či dokonce bez práce by dalo cokoliv, kdyby za současnou mzdu mohli ve škodovce pracovat.

Za šesté: Určitě nejsme pětkrát méně chytří. Jak však ukázalo nedávné mezinárodní šetření, český zaměstnanec se stejným počtem let vzdělání jako jeho německý kolega, vládne o něco menšími dovednostmi. Připočteme-li skutečnost, že Češi se nijak výrazně během zaměstnání nevzdělávají, musíme minimálně zapochybovat o tom, že jsme stejně chytří.

Za šesté. Škodovka musí své zaměstnance mnohé naučit. Investice do vzdělání zaměstnanců je také nutno připočíst ke mzdě na výplatní pásce, neboť získané produktivní znalosti má v moci k trvalému celoživotnímu využití zaměstnanec a nikoliv škodovka.

Za sedmé. Ačkoliv se Škodovka v produktivitě zřejmě může rovnat jakékoliv jiné západní autombilce, zdaleka to neplatí o mnoha jiných podnicích či celých odvětví českého hospodářství, na která je Škodovka do jisté míry vázána. Právě proto je Česká republika, ať chceme či nikoliv, chudší příbuzná nejbohatších zemí Evropské Unie. Například jsme všichni (spolu se Škodovkou) odkázáni na neefektivní energetické, dopravní či telekomunikační monopoly, kde přetrvává nízka produktivita práce. Mnohé služby s nízkou produktivitou práce také nelze nahradit levnějšími dovozy. Některé komodity sice vyrábíme s nízkou produktivitou, ale dovozní omezení nás nutí za ně platit neúměrné ceny. Nesmíme také zapomenout na netržní služby, které platí ze svých daní I Škodovka a její zaměstnanci. Chod veřejné a státní správy (úředníky musíme živit z koláče, který vyprodukujeme), ač velmi neefektivní, také musíme všichni nasytit z toho co se vyrobí. Výdaje sociálního systému státu také stojí neuvěřitelné peníze a nic nám není platné, že část výdajů není nic jiného, než populistické vyhazování peněz.

Neodvažují se hodnotit, zda jsou současné mzdy ve Škodovce na odpovídající úrovni. V této poznámce se spíše snažím rozptýlit některá nepochopení ohledně faktorů určujících kupní sílu mezd. Správné pochopení všech souvislostí by mělo usnadnit takovou dohodu o mzdovém růstu, která by v dlouhodobé perspektivě byla ku prospěchu obou stran, tedy jak podniku tak jeho zaměstnanců a možná i jejich dětí.
Konec článku z roku 2001

Dnes bych zřejmě ještě dodal, že mzdy v tržním prostředí jsou určovány náklady ušlých příležitostí. To laicky znamená, že zaměstnavatelé platí takové mzdy, aby jim zaměstnanci nejen neutekli ke konkurenci, ale aby dobře pracovali. Myslím, že současné platy ve škodovce, natož odboráři odmítnutý návrh, obě tyto podmínky více než splňují.

Z článku uveřejněném v roce 2001 v odborářském časopise Škodovky:
…Jestliže dostáváme o něco vyšší mzdy než je obvyklé, vytváříme svojí prací nejméně třikrát větší přidanou hodnotu než většina podniků u nás. To znamená, že jsme třikrát výkonnější, ale 40 tisíc měsíčně nedostáváme. Je to spravedlivé? Do automobilů, které vyrábíme, montujeme řadu dodaných dílů, v nichž je obsažena pětkrát lépe ohodnocená práce našich západních kolegů. Chce snad někdo tvrdit, že jsme pětkrát méně pracovití, pětkrát méně odborní nebo snad pětkrát méně chytří než oni? Pokud ano, ať to řekne pořádně nahlas a uvědomí si, že něco podobného nás může tak akorát urazit a naštvat. Vždyť pracujeme ve srovnatelné kvalitě i produktivitě a námi vyrobená auta jsou prodejná za srovnatelné ceny. Rozdíl je jen v tom, že my sami si můžeme koupit náš výrobek – nové auto – za dvouletou mzdu, naši kolegové za mzdu několikaměsíční. Je to spravedlivé? ...