Poslední srpnové pondělí se uskutečnil první kulatý stůl o budoucnosti české vědy z iniciativy, pod patronací a vedením pana premiéra. Kulatý stůl iniciovala na české poměry nebývale eskalovaná nespokojenost vědecké komunity, především z okruhu Akademie věd, ale nejen jí, s některými změnami, který přináší spouštěná reforma rozdělování státních peněz institucím realizujícím výzkum, inovace, a experimentální vývoj. Diskusi u kulatého stolu mělo iniciovat několik tematických okruhů. Nikoho asi nepřekvapilo, že se diskuse na kulatém stole k většině konkrétních otázek z těchto okruhů vůbec nedostala. Je šance, že na ně přijde čas na některém z příštích kulatých stolů, které se účastníci dohodli pořádat v dalších měsících. Přináším tedy alespoň několik dosud nevyužitých poznámek, které jsem si ke kulatému stolu připravil ve spolupráci s Martinem Srholcem . Týkají se diskuse o dělení na základní a aplikovaný výzkum.


Otázka č.1: Dochází u nás k významnému přesouvání veřejných financí od základního k aplikovanému výzkumu?

* Teoreticky jsou termíny základní a aplikovaný výzkum jasně vymezeny (viz. například Frascati manuál OECD, a viz níže).

* V praxi je však dělení mezi základním a aplikovaným výzkumem iluzorní. Mezi nimi je kontinuum. Žádná ostrá hranice mezi nimi neexistuje.

Otázka č.2: Víme, v jakém poměru je u nás financován základní a aplikovaný výzkum?

* Pokud máme na mysli „základní“ a „aplikovaný“ dle definic, nikoliv podle svébytného užití daných pojmů v české diskusi, tak máme pouze velmi, velmi hrubou představu, tj. údaje s velkou statistickou chybou.

Otázka č.3: Existují alespoň druhy výsledků, které jsou unikátní pro základní neboi aplikovaný výzkum?

* V Česku se v běžných diskusích kolem Metodiky hodnocení ve zkratce (svébytně) používaly pojmy základní a aplikovaný výzkum, ale a myslelo se tím prosté dělení skupin výsledků. Když se hovořilo o výsledcích základního výzkum, byly míněny články v časopisech a monografie. Když se hovořilo o výsledcích aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje, byly míněny výsledky jako software, patenty, užitné vzory, metodiky, atd.).

* V dělení výzkum vs. inovace skutečně existují unikátní druhy výsledků, které jsou buď 100% to či 100% ono. To ale neplatí pro základní vs. aplikovaný výzkum. Je zcela běžné, že výzkum je částečně aplikovaný (s konkrétním cílem) a částečně neaplikovaný (bez předem daného cíle). Je sice pravda, že ve formě článku a knih jsou publikovány hlavně výsledky základního výzkumu, ale ne výhradně. Stejně tak obráceně může být například patent výsledkem základního výzkumu.

* Na základě obav o inflaci nekontrolovatelných a kvalitativně neměřených druhů výsledků (především těch druhů svébytně česky nazývaných „aplikované výsledky“) byl u nás vznesen opodstatněný (ale poměrně zoufalý) požadavek na jistý způsob zafixování, aby nemohla inflace nekontrolovatelných výsledků (např. software) přetahovat peníze z těch oblastí, kde existují pouze kontrolovatelné a dobře kvalitativně měřitelné výsledky (články v impaktovaných časopisech) a kde není jejich inflace možná. Bylo by ale chybou udělat čáru mezi aplikovaným a základním výzkumem jako činnostmi, protože tam ostrá hranice neexistuje a jeden od druhého oddělit nejde.

Otázka č.4: Jsme schopni dospět ke shodě, jaký poměr by byl optimální?

* Šlo by o hledání zlatého grálu. Žádný takový optimální poměr neexistuje. Nejsou to kategorie, mezi kterými existuje jasná dělící čára. Nejsou to hrušky a jablka, které lze jednoduše rozdělit do dvou košíků, spočítat a poměřit.

Otázka č.5: Máme skutečně srovnatelná data ze světa?

* Bohužel nemáme. Jsou sice mezinárodně harmonizované definice (tzv. Frascati Manuál, kterým se řídí statistika VaV v zemích OECD/Eurostatu – v příloze), v praxi je však měření velmi obtížné. Řada statistických úřadu už dokonce upustila od rozdělování výzkumu do kategorií základní vs. aplikovaný vs. experimentální. Ohledně statistik se tedy musí dělat velmi hrubé předpoklady typu, že všechen výzkum na veřejných institucích (typu Akademie věd nebo veřejných vysokých škol) je jako balík hozen do kolonky základní výzkum, apod. Je proto velice pravděpodobné, že v mezinárodním srovnání struktura výzkumu na základní vs. aplikovaný vs. experimentální spíše odráží institucionální uspořádání systému, než podstatu daných kategorií. Obecně se v odborné literatuře toto dělení zřídka používá. Podstatně častěji se setkáme s dělením výzkumu podle sektoru realizace, tj. na podnikatelský, vládní, vysokoškolský a neziskový sektor, který je robustnější, protože je založen na jednoznačně určitelném rozdílu mezi různými typy organizací. Ve vládním a vysokoškolském se přirozeně soustředí většina výzkumu základního, v podnikatelském patrně převažuje výzkum aplikovaný a vývoj, ale to je jen velmi hrubé překrytí obou členění, které závisí na struktuře systému v dané zemi, a které se může začít měnit, pokud k tomu jsou dostatečné pobídky, tj. například může být pokřiveno systémem institucionálního financování.

* Současná „přetahovaná“ o správný podíl výdajů na základní výzkum, aplikovaný výzkum a experimentální vývoj je ve skutečnosti spíše přetahovanou o to, do kterého sektoru realizace poteče větší balík státních peněz. Tohle dělení nemůže rozhodnout současná ani jiná Metodika hodnocení trojčlenkou přepočítávající kusy výsledků na peníze, ale více či méně strategicky podložené politické rozhodnutí. Víme, že to není nic moc dokonalého a v Česku to stále moc neumíme, ale nic lepšího nikdo zatím nevymyslel.

* Pro zajímavost jedna citace z „vlajkových“ dokumentů OECD ohledně VVI: „Analysis by type of activity is of undoubted science policy interest but is based on a simplified model of the workings of the scientific and technological system and involves an important element of subjective assessment. Data on basic research are often estimated in large part by national authorities, notably for the higher education sector, which is the main performer of basic research in most countries. Germany, the United Kingdom and Canada, countries with high levels of R&D expenditure, do not report basic research data.“ OECD, STI Scoreboard 2003 (str. 36-37).

Nicméně v OECD, STI Scoreboard 2007 a 2005 členění na základní vs. aplikovaný vs. experimentální VaV již vůbec nenajdeme. Z analytického hlediska je toto dělení nepoužitelné.

Otázka č.6: Je nezbytným atributem aplikovaného VaV soukromé kofinancování?

* To je otázka střelená poněkud mimo. Základním atributem aplikovaného výzkumu je, že je předem znám konkrétní účel (cíl), pro který se realizuje. Ale může jít jak o komerčně nabízený produkt tak o produkt formy veřejného statku nebo použitý státní správou k lepšímu řešení sociálních, ekologických, vojenských a jiných problémů společnosti. Jinými slovy, aplikovaný výzkum automaticky neznamená, že je dělán pro zisk jeho tvůrce. Je pouze pravda, že pro realizátora aplikovaného výzkumu bývá ziskovost aplikovaného výzkumu v celkovém průměru diametrálně vyšší než ziskovost základního výzkumu, která se zpravidla blíží nule (z pohledu toho, kdo ho dělá).

* Státní výdaje tvoří desítky procent HDP. Nezanedbatelná část aplikovaného výzkumu se dělá pro potřeby státních institucí a je tedy přirozeně přímo či nepřímo financována že státního rozpočtu. Nesnažme se dělit takto základní a aplikovaný výzkum.

* S ohledem na výše uvedené se při sledování dodržování pravidel hospodářské soutěže nelze orientovat podle toho zda výzkum je či není aplikovaný, ale podle toho, jaký je poměr mezi soukromým nebo společenským přínosem výsledku výzkumu. Stát by měl spolufinancovat jen takový aplikovaný výzkum, který má nezanedbatelné společenské výnosy (nad rámec výnosů pro jeho tvůrce) a který by se bez státní dotace nerealizoval.

Otázka č.7: Shodneme-li se, že základní a aplikovaný výzkum (+ vývoj a inovace) vyžadují odlišné zacházení, jsme je v současné situaci schopni formálně (tj. legislativně a ekonomický) rozlišit?

* Jsme sice do značně míry schopni rozlišit mezi výzkumem (bez přívlastků) a inovacemi zejména proto, že inovace se z definice odehrávají ve firmách. Z hlediska hospodářské politiky je však nutné k tomuto přistupovat systémově, tj. sféry výzkumu, vývoje a inovaci by měly společně fungovat jako propojený systém, který podporuje ekonomický rozvoj. Jde o to, že výzkum má vést k inovacím a inovace mají zpětně táhnout výzkum. Mezi výzkumem, vývojem a inovacemi má být postavena obousměrná čtyřproudová dálnice.

* Nesnažme se je chápat jako odlehlé, autarkní a samy pro sebe fungující ostrovy. Snažit se mezi tyto sféry stavět nějaké ostré hranice, snažit se je nějak striktně oddělovat, by bylo kontraproduktivní. Šlo by to přímo proti dlouhodobému trendu kam se moderní hospodářská politika v této oblasti ve světě ubírá.

Daniel Münich a Martin Srholec (Postdoc Research Fellow
Centre for Technology, Innovation and Culture (TIK), University of Oslo



==========================
OECD statistické definice (Frascati Manuál):
„Basic research is experimental or theoretical work undertaken primarily to acquire new knowledge of the underlying foundations of phenomena and observable facts, without any particular application or use in view.“

„Applied research is also original investigation undertaken in order to acquire new knowledge. It is, however, directed primarily towards a specific practical aim or objective.“

„Experimental development is systematic work, drawing on knowledge gained from research and practical experience, that is directed to producing new materials, products and devices; to installing new processes, systems and services; or to improving substantially those already produced or installed.“

„An innovation is the implementation of a new or significantly improved product (good or service), or process, a new marketing method, or a new organisational method in business practices, workplace organisation or external relations.“