Poprosil jsem několik lidí, kteří mají se všudypřítomnými bariérami v Praze každodenní zkušenosti, aby o nich něco napsali. Před několika dny jsem se od zástupců TSK i DP Praha dozvěděl, že bezbariérové úpravy budou v tomto roce omezeny na minimum. Vedení města si snad ani neuvědomuje, na jak nevhodném místě škrtá. Posuďte sami.
Je hodně zábavné hledat cestu ke člověku. Když se poprvé setkáme, domluvíme se, že si budeme třeba tykat, a potom hledání toho, kde člověk má místo, že se zasměje vtipu, nebo se začne bavit, uvolní se, a najednou už to není ten cizí člověk, nebo jenom klient. Tak to mě na tom asi baví nejvíc.
Před dvaceti lety ukázali vozíčkáři v USA, jak hrozná je jejich situace. Přivazovali se k autobusům, které pro ně nebyly přístupné, bylo to povstání, svého druhu revoluce. Myslím si, že Praha také potřebuje revoluci!
Jak se změní start dne generálním ředitelům významných společností, když se před svým domem posadí do mechanického vozíku a do práce se vypraví veřejnou dopravou? Do projektu Jedeme v tom s vámi se zapojili zástupci komerční sféry, aby otestovali přístupnost Prahy.
V centru Prahy, na místě, kde kdysi stával kostelík svatého Lazara se špitálem, je dnes rušná ulice s tramvajovou zastávkou. Od minulého roku je na rohu s ulicí M.D Rettigové také bezbariérový výstup ze stanice metra Národní třída. Důležitý přestupní uzel, v noci pak i centrální přestupní zastávka. Kdo v Praze cestuje veřejnou dopravou, jistě toto místo dobře zná. Lazarská má jeden háček. Na této zastávce se vystupuje přímo do vozovky a pro cestující na vozíku je tím pádem nepoužitelná. Nepomůže ani nízkopodlažní tramvaj. Možná si řeknete, že to není zas až taková tragédie, přejet o jednu zastávku dál, vystoupit a na metro se vrátit po chodníku. Podobným způsobem patrně přemýšlí i vedení hlavního města Prahy, Technické správy komunikací a DP Praha. Jak jinak si vysvětlit neustálé odklady poměrně jednoduché stavební úpravy vyvýšení vozovky v úseku zastávky případně vytvoření zastávkového mysu?