9.pokračování.
O NAŠICH NADĚJÍCH I NAŠÍ BEZNADĚJI
Tento text, který jsem napsal v Praze na podzim roku 1973, byl v roce 1974 uveřejněn na Západě v roce 1974 v několika jazycích.
Podotknu, že jsem text ponechal úmyslně přesně v té podobě, jak jsem ho napsal na podzim roku 1973.
8. pokračování vzpomínek na 21.srpen 1968 a léta normalizace
7.pokračování vzpomínek na okupaci a léta normalizace
6. pokračování
5.pokračování
4. pokračování
3. pokračování
Část 2. Pokračování zveřejňování úryvků z knihy.
V tomto týdnu uplyne přesně čtyřicet let od oné osudové srpnové noci, která převrátila naše životy a pozměnila chod evropských – a vlastně nejen evropských - dějin. Za 77 let života mám pouze dva podobně silné zážitky, spojené s nekonečnou hrůzou a beznadějí: 15. března 1939 jsme o půl osmé ráno s tátou poslouchali v posteli z velkého radia Philips zprávy o okupaci Československa Wehrmachtem a 21. srpna 1968, kdy jsem byl v noci probuzen telefonem a informován o sovětské okupaci. Z března 1939, když mi bylo necelých osm let, mi zůstaly pouze vzpomínky. V srpnu 1968 jsem si začal poznamenávat fakta, události a příběhy. Rozšířil jsem je nejdříve, již na podzim 1968, česky a anglicky mezi svými přáteli pod názvem „Okupační mikropovídky“. Postupem času jsem je doplňoval krátkými příběhy z normalizace a dokumenty, které jsem si, pro jejich absurditu, schovával.