28. 12. 2013

Prezidenta Zemana podrobují nemilosrdné kritice její autoři velice často z pozic a způsoby, které přitom napadají a vytýkají jemu samotnému. Apriori vše co udělá, zpochybňují.

Patrné to bylo i v kritických komentářích prezidentova vánočního poselství. Někteří z jeho kritiků zašli tak daleko ve své neobjektivní zaujatosti, že jim posloužila i podle mého soudu pozitivní změna promluvit k lidem o vánocích a nikoli na Nový rok, protože, jak jeden z nich napsal, kdo by na to měl na Štěpána náladu, jakoby po bujarých silvestrovských oslavách, kdy se mnozí z občanů probírají ze silvestrovské kocoviny, byli schopni přijímat jakékoli sdělení, natož poselství pozorněji (natož vnímavě) než po Štědrém dnu.

Korunu všemu také nasadil titulek jedné z takových kritik o prolhanosti a manipulačních schopnostech prezidenta, který na webu aktualne.cz hlásal: Zeman: Když se dívám na sebe, tak se musím pochválit. Jeho autor nenechal na Zemanově poselství skoro ani jednu nitku suchou, ačkoliv si jeho autorská licence, nebo chcete-li nadsázka, dovolila, nebo to byl oblíbený tah redakce (?), bulvarizaci, navíc nepravdivou, již v samotném titulku.

Lze jistě souhlasit s řadou kritických připomínek k dosavadní činnosti prezidenta Zemana včetně té zásadní, že prezident Zeman dosud spíše než společnost sjednocuje, tak ji polarizuje na příznivce a odpůrce. Je přitom ale škoda, že někteří novináři, tito takzvaní hlídací psi demokracie, reagují v souvislosti s prezidentem Zemanem jako psi utržení z řetězu, místo aby demokracii chránili s noblesou a důstojností, která jim tolik u něho samotného schází.

Navíc pozorné čtenáře odpudí takové bulvární titulky článků natolik, že je předem berou jako varování před jejich obsahem, aniž by je četli. Plyne mi z toho, že pokud to myslíme vážně a lidi ve společnosti chceme spíše spojovat než sjednocovat, musíme se podle toho také patřičně a slušně chovat, což připouští mimo jiné jinakost a respektování rozdílných názorů.

Není divu, že bulvární a scestné mediální pokusy cesty mezi námi a k sobě uzavírají, a že tam kde se kříží, často visí cedule: Pozor zlý pes, v našem citovaném případě: Pozor, zlý prezident.

29.12. 2013

Neuběhlo ani 24 hodin od chvíle, kdy jsem se zamýšlel nad roztodivnostmi projevu svobody, které překračují prosté a celkem zřetelné meze slušnosti (pokud je člověk chce vidět a respektovat), když se v souvislosti s publicistikou zabývající se českým prezidentem, objevil na stránkách aktualne.cz další příspěvek. Podle mého soudu dehonestuje daleko více autora, než toho, koho si bere na mušku. Cituji jen zlomek bez adresace a čecháčkovských poťouchlých konotací, které příspěvek obsahuje.

„Mezi těmi 12 fotografiemi se nachází i foto tváře současného prezidenta... ...mohl by se cítit ve společnosti těch dvanácti osobností dobře, jsou to osobnosti, až na malé výjimky, naprosto skvělé. Tou největší je právě on sám. Nejsem si však jist, zda by aspoň polovina z těchto přítomných byla nakloněna tomu, být s ním ve společnosti. A to je k uzoufání a zlosti řady z nás!“

Připouštím, že osobně a slušně vedená kritika kohokoliv, dokáže lidi na určitou dobu polarizovat a rozdělovat. Ale pokud je na samé hranici běžné slušnosti, nebo si dokonce zadává s vulgarizujícími podtexty (poťouchlostmi), obrací se sama proti sobě.

Začne-li si ovšem tato také kritika pohrávat s vylučováním člověka z jakékoli společnosti, nebo dokonce tak již vědomě či bezděčně činí (a to, jak doufám, není případ tohoto příspěvku) stává se taková kritika potenciálně nebezpečnou, protože se ve svých důsledcích může obrátit proti komukoliv z nás.