Brutálně rozehnaný studentský protest – pro přemýšlivého člověka alarmující spojení. Historická zkušenost posledních 60ti let nás naučila sympatizovat s bouřícími se studenty, bývají totiž nejen zrcadlem stavu společnosti, ale vůbec indikátorem toho, jak moc to která vláda myslí s demokracií vážně. Čím brutálněji je protest rozehnán, tím víc se vláda bojí a tím totalitněji se pravděpodobně začne v nejbližších měsících chovat. Nejinak je tomu i při současných protestech ve Venezuele.


Masové studentské protesty ve Venezuele z přelomu ledna a února. Jejich důvodem bylo uzavření televize RCTV, která se "provinila" neodvysíláním projevu prezidenta Huga Cháveze


Telenovelová demonstrace
Základní body scénáře studentských demonstrací bývají stejné: zdánlivě banální rozbuška – protest – brutální zásah policie – politické represe – hlavní organizátoři exemplárně potrestáni – další represe – strach a ticho. Nejinak je tomu ve Venezuele, kde jako rozbuška posloužila de facto likvidace soukromé televize RCTV (Radio Caracas TV), která byla známa nejenom jako hlasitý kritik populistické vlády Huga Cháveze, ale zejména pro své mimořádně populární série telenovel. Tímto vysílacím schématem si vedení televize zajistilo nejenom podporu lidsko-právních aktivistů, kteří vyšli do ulic, aby vyjádřili své znepokojení nad omezováním svobody projevu, ale zejména jindy indiferentních žen v domácnosti, důchodců a všech, kdo potřebují svoji každodenní dávku kolektivního kýče.

Nespokojenost ve Venezuele se však stupňovala již dlouho: skličující ekonomická situace, výpadky elektrického proudu a do očí bijící korupce vládních představitelů jsou tři největší hrozby popularitě Cháveze, který se zejména v souvislosti s nadcházejícím volebním obdobím začíná bát o svoji moc – alias o suverénní většinu v Národním shromáždění.

Problémů, kterým venezuelská vláda pod vedením bývalého paragána musí čelit, je ale víc: vynucené šetření vodou a pověstný Chávezův komentář: "Když já jsem umytý za 3 minuty, tak nechápu, proč by se někdo měl koupat déle", prudký nárůst cen, 25ti procentní inflace s výhledem dalšího strmého růstu – analytici hovoří až o 60% nárůstu, nucené uzavírání soukromých médií, nižší výkupní ceny ropy než se dalo předpokládat, znárodňování bank, které otřásá celým finančním systémem a v neposlední řadě i velmi křehké vztahy se sousední Kolumbií.


Protesty ve Venezuele z 25. ledna

Léčba Kubou
Zatím jediný lék, který byl Hugo Chávez schopen na tyto problémy nabídnout, je ještě bližší spolupráce s Kubou – zejména v klíčových odvětvích jako telekomunikace, petrochemický průmysl, výcvik policie, registr soukromých podnikatelů, vydávání osobních dokladů nebo správa přístavů. Varovným signálem by pro svobodně smýšlející Venezuelce měl být i příjezd Ramiro Valdése, který je dlouholetý ministr vnitra pod patronátem Fidela Castra a číslo tři v kubánské hierarchii.

Ten má na svědomí i takové výdobytky moderní revoluce, jako je téměř nulový přístup Kubánců na internet, monitorování mobilní telefonní sítě, systém sociálních represí či šikany opozice. Oficiálně přijel radit venezuelské vládě s tím, jak se elegantně vypořádat s výpadky elektrického proudu. Vzhledem k jeho téměř nulové zkušenosti v tomto oboru a vyhlášenými kubánskými 12ti hodinovými výpadky proudu, jde o velmi průhlednou záminku. Podle nedávného výzkumu veřejného mínění odmítá 85% Venezuelců možnost, že by se časem mohla jejich země stát druhou Kubou. Možná i tohle by měl Ramiro Valdés vzít v potaz při svém angažmá ve Venezuele.

Studenti, kteří se kvůli (i díky) schopnosti kriticky myslet, stali nepohodlnou součástí společnosti, dávají jasně najevo, že chyby vlády vydávané za vítězství, už překročily mez. Jedinou odpovědí jim jsou hrozby, že příští zásahy budou ještě radikálnější. Režim tak opět vyhrožuje místo toho, aby analyzoval a řešil.

Pavla Holcová, vedoucí kubánských projektů společnosti Člověk v tísni