Zápis íránského blogera z 25. března 2010

Symboly jsou klíčové. Pro nás Íránce vždycky byly a se zrodem zeleného hnutí se jim dařilo ještě víc.

Strávil jsem mnoho času pohledem na tuto fotografii matky Sohraba Arábího, protože na této fotografii je tolik symbolů, tolik věcí, které vám mohou na první pohled uniknout.




Mnozí z mých přátel v Íránu mi říkají, že „zelené hnutí je mrtvé“. Když s nimi mluvíte déle, pochopíte, že to, co mají na mysli, je fakt, že pouliční protesty ohromného rozsahu se už nebudou opakovat. A ačkoli je Írán zemí, kde se dá budoucnost předvídat jenom s obtížemi, myslím, že se mýlí. Když Chameneí říká, že protestujících je málo a že jsou bezvýznamní, má pravdu, vezmeme-li v potaz, jakého násilí k tomu jeho aparát použil. Je pravděpodobné, že neuvidíme obrovské demonstrace, neuvidíme tisíce lidí, kteří provolávají hesla, běhají nebo se v tichosti drží za ruce.

Konkrétněji řečeno, může se jednat o konec toho mediálního představení. A pokud média oznámí něčí smrt, tak to jistě musí být mrtvé, nebo ne?

Nikoliv nutně. V tomto okamžiku, když zde sedím, neznám budoucnost a nebudu předstírat, že ano. Ale jedna věc se zdá jistá, a sice že pouliční fáze hnutí je pravděpodobně u konce, ale že hnutí bude pokračovat a vzkvétat v podzemí, vyčkávajíc na další příležitost k tomu, aby se veřejně projevilo. Bude čekat na ostatní, až se připojí a žít přitom ze svých hlubokých zelených kořenů – v dobrém i ve zlém.

Stejně jako volání „Ja Hossejn, Mir Hossejn“, které se začalo ozývat při oslavě nového roku s naším drahým básníkem, Hafezem:



Takové události mohou být zřídkavé a krátké, ale ukazují, že za zavřenými dveřmi se vskrytu utváří zcela odlišný život a že píše jeho nová kapitola, kterou milióny Íránců pilně tvoří, upravují a pročítají každý den… Kapitola, jejíž možná nejsme součástí až do okamžiku, jako je tento.

Jeden ze symbolů, k nimž se my Íránci vracíme každý nourúz (íránský svátek Nového Roku, pozn. red.), se nazývá ejd didání (novoroční návštěvy, pozn. red). Lidé (rodina, přátelé a sousedi) se vzájemně navštěvují, zdrží se jenom krátce, ale předpokládá se, že návštěva bude opětována. Návštěva začíná u nejstarší osoby v rodině (prarodiče, starší strýček, atd.) a postupuje dále. Později starší návštěvu mladším oplatí.

Opravdu obdivuji, jak se aktivisté chopili této staré, ale dodnes udržované tradice a navštěvují rodiny mučedníků, vězňů a dalších aktivistů. A není to jenom proto, že se mohou s každým dvakrát vidět, a to navzdory státnímu sledování. Rozumíte, ejd didání prostě není jenom obyčejnou návštěvou. Lidé se navštěvují na začátku nového roku, aby si popřáli do nového roku vše dobré, jako by říkali „budeme s vámi dalších tři sta pětašedesát dní“ – jde o příslib obnovy, o tichou přísahu.













Z blogu www.sidewalklyrics.com přeložil Petr Kratochvíl.