Blogy aktualne měly unikátní čtenářskou obec, jejich zánikem se zúží možnosti nelevicových publicistů.

Možnosti rozvoje blogosféry jsou v podstatě velmi omezené. Když jsem v roce 2012 rozmýšlel, kde začít, nabízely se dvě základní možnosti. Buď blogy IDnes, nebo blogy aktualne.cz. Obě platformy byly založeny na jiném principu. Na IDnes.cz může začít psát kdokoli, je to v podstatě jakési pokračování rubriky „nad dopisy čtenářů“. Do aktualne.cz mohli začít psát jen autoři pozvaní editorem. Model IDnes.cz vznikl podle mého názoru pro to, aby si začínající internetová IDnes.cz udělala z velké obce blogerů zároveň své čtenáře. Model aktualne.cz měl zřejmě zajistit časopisu jistou výjimečnost, protože mezi přizvanými byli významní politici, nebo lidé, kteří se zviditelnili nějakou veřejnou kauzou, aktivismem, či měli aspoň výsledky ve svém oboru.

IDnes.cz v roce 2012
Skutečný rozdíl jsem ovšem začal vnímat, až když jsem začal psát. Na IDnes.cz jsem začal hned. Tehdy byly blogy IDnes velmi živé a měly mnohem větší čtenářskou obec, než dnes. Úspěšné blogy dosahovaly běžně kol. 30 tis čtenářů. To ovšem vedlo k tomu, že příspěvků bylo hodně a každý se na hlavní stránce „ohřál“ jen pár minut, než byl z první strany odsunut přívalem nových příspěvků. Abyste během těch pár minut zaujali, bylo třeba vážně promyslet titulek a perex a konečně i „trefit“ ten správný styl psaní. Byla to tvrdá škola internetového žurnalismu.

Brzy jsem si všiml další věci. Díky unikátnímu namíchání sociálního složení přispěvatelů byly blogy IDnes.cz spolehlivým ukazatelem veřejných nálad. Myslím, že politici by si mohli ušetřit velké peníze za marketing, nebo se aspoň vyvarovat řady chyb, kdyby tuto skutečnost včas objevili. Třeba vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách roku 2013 by je nepřekvapilo, stejně jako porážka Andreje Babiše ve volbách roku 2023. Snad by mohli zjistit, kdy si u tabuizovaných témat klimatu, muslimů, či migrace mohou dovolit větší otevřenost. Jako autor jsem brzy pochopil, na jaká témata, či jaký tón se čeští čtenáři chytí. Bohužel jsem zjistil, že témata historická, či témata spojená s lidskými právy, etikou, či jiným způsobem „přemýšlivá“, žalostně propadnou. Tenkrát jsem chtěl blog zasvětit jen tématu mediálních manipulací o Izraeli a terorismu, takže jsem s tím byl smířený.

Časem mi ale čím dál víc vadilo, že jediný způsob, jak efektivně oslovit lidi s náročnějšími tématy, jsou intelektuální přílohy papírových novin (Orientace v LN, Kavárna v MfD, Salon v Právu), popř časopisy jako Respekt. Do těchto médií jsem ale jako začínající nelevicový autor neměl přístup. Vadilo mi to víc jako čtenáři, než jako autorovi, protože jsem tam musel občas čítávat nehorázné bludy od Barši nebo od Pullmanna nebo od Slačálka a neměl jsem adekvátní možnost to korigovat. Na nelevicové názory měla média několik starších pánů, třeba Jefima Fištejna, nebo Petra Robejška, o názory mladších neměla zájem. Na příklad před svou první cestou do Izraele v roce 2011, jsem napsal do redakce Reflexu email s nabídkou článku o městě Sderotu, kam Palestinci střílejí rakety. Vůbec neodpověděli. Papírové deníky a časopisy představovaly a představují neproniknutelnou exkluzivní oblast.
Levicoví autoři odmítající polistopadovou demokracii měli dveře všude dokořán, od veřejnoprávní televize, přes celostátní noviny až po svá vlastní média, jako bylo referendum.cz a A2larm. Nejvíc jsem si jejich dominanci uvědomil při stoletém výročí KSČ v roce 2021, když anarchista Ondřej Slačálek z FFUK dostal tu čest, publikovat k tématu celostránkové úvahy v Salonu Práva a zároveň v časopisu Paměť a dějiny, který vydává ÚSTR. (V Právu to dokonce pojal jako kritiku osvícenství, jakožto „snu o vládě rozumu“.) Takže komunistické Právo i domněle antikomunistický ÚSTR publikovaly shodně obdivný text a ještě k tomu od stejného autora! (Pozn. Tak tomu bylo v ÚSTR jen za ředitelování Hazdry a Matějky, 2013-2022, teď je situace jiná, což se neocosialistům nelíbí. Chtěli by všechno.)

Můj vstup do blogů aktualne.cz
Někdy během roku 2013 jsem byl editorem aktualne.cz Liborem Stejskalem osloven, abych začal psát i zde. Dlouho jsem váhal, protože zde psali aktivní politici a další lidé, kteří patřili k elitám. Měl jsem pocit, že styl psaní na aktualne.cz není tak upřímný. Hodnotu zdejších blogů jsem viděl spíš v tom, že zdejší přispěvatelé určují, co se „smí“. Tedy dokážou vyčuchat, co ve volném proudění naší veřejné sféry je uznáno za správný názor či úhel pohledu a podle toho pak sami píšou. Myslím, že editor Stejskal mě oslovil po našem interview o soudobém antiizraelském antisemitismu (najdete ho ještě online, je pod ním spousta nenávistných komentářů od příslušníků pražské neosocialistické obce). Nicméně napsat tenkrát něco kritického o islámském terorismu, to by mi asi neprošlo. Takže jsem dlouho nic nepsal, až po několika měsících jsem přispěl kritickým komentářem k neonacistickému vydání Hitlerových projevů. Na toto téma se mě totiž novináři z aktualne.cz psali, tak jsem usoudil, že je průchozí.

V době klinické smrti mých blogů, v letech 2014-2018, kdy jsem skoro nepsal, jsem objevil jinou dobrou vlastnost blogů aktualne.cz. Jednou jsem se i v tomto období vzchopil a napsal na IDnes.cz i na aktualne.cz příspěvek o starších dějinách, týkalo se to esoterického hraběte Thuna a skleněné harmoniky. Ukázalo se, že toto téma, které na IDnes.cz propadlo, nalezlo na aktualne.cz přes 3000 čtenářů! Na IDnes asi kolem 100. Že by český čtenář byl jiný, než jsem si myslel? Když jsem v době stoletého jubilea republiky, v říjnu 2018, obnovil psaní blogů, potvrdilo se mi, že čtenářská komunita aktualne.cz je skutečně jiná a náročnější témata čte.
Tehdy jsem pochopil jednu věc, kterou naši sociologové a politologové asi nezjistili, že v dnešní době nemůžete hodnotit veřejné mínění s představou, že „tam venku“ existují nějaké skupiny či vrstvy s jistými názory. Vy takové skupiny či vrstvy vytváříte. A ta „názorová komunita“ se bez údržby zase rozpadne. Což se teď stane i zde.
Aktualne.cz si taky vytvořil dobře namíchanou čtenářskou obec, s níž bylo možno sdílet i témata náročnější, která by jinak skončila jen v odborných časopisech a k veřejnosti by se vůbec nedostala. Je škoda, že tvůrci našich veřejnoprávních pořadů údajně popularizujících historii toto nepochopili a v ČRo i v ČT propustí z historie jen „skandální témata“ 20. století, která mají sekulárním českým hipsterům zřejmě nahradit očistec a vzbudit v nich dojem, že nekonečným koukáním na stále stejné pořady o odsunu Němců dosáhnou mravního zlepšení.

Alternativní modely se neobjevily (Echo24 a medium.seznam)
Rád bych vám jedinečnost blogů aktualne.cz doložil i srovnáním se svými dalšími zkušenostmi. První se týká novin Echo24, které si založili někteří redaktoři LN poté, co pan Babiš zakoupil nakladatelství Mafra. Redakce Echo24 mě tehdy, v roce 2014, také přizvala, abych se stal jedním z přispěvatelů do jejich blogerské sekce. Šlo o model podle vzoru aktualne.cz, tedy zvaní autoři, svoje příspěvky jsme však nemohli zveřejňovat sami, nýbrž jsme je museli posílat do redakce, která je po redakční úpravě zveřejnila. (Nad redakční úpravou ani titulkem jsem neměl kontrolu.) Měli jsme psát 2 blogy měsíčně, za každý dostat 500,- Kč.
Nicméně v té době, v letech klinické smrti 2014-2018, jsem neměl motivaci psát, takže jsem moc nepřispěl. Musím říct, že měl demotivovalo, že jsem vůbec neznal čtenost blogů, ta nebyla vidět a redakce ji nesdělovala, neměli jsme ani přístup do aplikace. Měl jsem pocit, že to nikdo nečte a píšu zbytečně. Někdy na začátku roku 2018, když jsem chtěl po dlouhé době něco napsat, jsem zjistil, že Echo24 blogy zrušilo. Nechali jen dva aktivní přispěvatele Bohumila Doležela a Lukáše Vizingra, kteří dokázali psát pravidelně do rubriky komentářů.
Aniž jsem vývoj Echo24 dál sledoval, někdy v roce 2021 vytvořili novou platformu pro blogy zvanou blogosféra, jež tentokrát následovala model „lidových“ blogů IDnes.cz. Tu Echo24 zrušilo k 1. 8. 2022, kdy zahájilo provoz technicky dokonalejší platformy blogosvet.cz. Na něj se přestěhovali někteří zrušení blogeři z aktualne.cz (jako pan Hnízdil), ale i někteří nenechavci z IDnes.cz.

Alternativou, která nikam nevede, je nezávislá platforma blogosféra.cz, která vznikla k 1. 4. 2020 a má kupodivu stejné jméno jako platforma Echoa24. Já tam nikdy nepsal, nevím, kdo za tím stojí. Zdá se, že to ale je blogová platforma, která nemá napojení na žádný časopis. Nemá tedy možnost zviditelnit efektivně své příspěvky na hlavní straně časopisu s hotovou čtenářskou komunitou. Výsledkem je rekordně nízká čtenost.

Od podzimu 2018, kdy jsem zveřejnil velmi čtený blog o Popírání Mnichova, jsem začal být znovu aktivní. Tentokrát jsem se víc soustředil na historické kauzy a na cestu západního světa do „postdemokracie“. (Mimochodem i tento příspěvek jsem předtím nabídl několika časopisům, které vesměs nereagovaly. Na aktualne.cz to zviditelnili a udělal jsem 10 tis čtenářů za den.) Na podzim 2022 mě oslovila pracovnice seznam.cz se zprávou, že společnost k 21. 11. 2022 spustí novou platformu medium.seznam.cz a zda bych měl zájem se toho jako autor zúčastnit. O spolupráci se společností, která provozuje náš nejpoužívanější prohledávač a nejčtenější internetové noviny, jsem samozřejmě zájem měl. Chtěl jsem psát hlavně o historii. Spuštění aplikace se ale trochu zpozdilo, blogy ze začátku nebyly příliš viditelné, jelikož byly umístěny někde dole. Teprve později, v novém roce 2023, se platforma rozjela naplno.

Pro nastartování platformy jsem napsal blog, kde jsem vyvracel výklad kolegyně Čapkové z ÚSD AVČR o tom, že Slánského proces prý nebyl dílem sovětských poradců, nýbrž byl prý vynucen silným českým antisemitismem. (Což je v souladu s tezí našich neosocialistů, že zde v 50. letech nebyla totalita, nýbrž "národní stát" a tudíž si to rezolucemi vynutil "národ".) Blog souvisel s mou sérií kritických článků o neosocialistických tezích, jež šíří Ústav pro soudobé dějiny AVČR. Byla to ale jen tečka za tématem, které jsem vyčerpal v létě 2022 a pak už jsem se mu věnovat nechtěl. Nicméně poté, co na jaře 2023 začalo tažení neosocialistů proti novému řediteli ÚSTR Ladislavu Kudrnovi, jsem se k tématu tak nějak vrátil. Ověřoval jsem si, co psali neosocialisté ve své petici proti Kudrnovi, zveřejnil to na blogu na aktualne.cz, následně jsem byl pozván Barborou Tachecí do pořadu Osobnost Plus (17. 5. 2023). Po našem rozhovoru, kde jsem v podstatě jen shrnul, co jsem předtím napsal i s podklady do blogů, se strhla bouře. Samozřejmě neveřejná, jinak totiž neosocialisté jednat neumějí. Veřejné polemiky se bojí. Chtěli mě zastrašit hrozbami žalobou, neštítili se kyberšikany, která zašla k urážkám, jež je mi stydno citovat, rozeslali o mně denunciační email redaktorům ČRo a nakonec na mě podali stížnost u Etické komise naší univerzity a na redaktorku Tachecí stížnost k Radě ČRo. Byl to skutečně brutální útok na svobodu projevu, jenž je chráněn Listinou základních práv a svobod čl. 17, ale žádnou reakci to nevyvolalo. Takže oni můžou skutečně všechno. Chtěli mě zastrašit, ale podařilo se jim mě spíš znechutit. Celý jejich přístup mi ukázal, že tito údajní vědci jsou ještě hloupější než jsem si myslel a že jim o vědu jde také ještě méně, než jsem tušil. Jde jim opravdu jen o ty svoje žaludky. Ale to by bylo na jiné povídání, které už asi nesepíšu.

Zpět k medium.seznam.cz. Co se typu blogu týče, je medium.seznam hybridem mezi IDnes.cz a aktualne.cz. Nejsou totiž exkluzivní, jsou otevření veřejnosti jako IDnes.cz, ale zároveň trvají na tom, že jeden každý blog musí nejprve projít jejich editoři, teprve pak ho „zveřejní“. Jinak zůstane jen na vašem *soukromém účtu*. Při možnosti nekonečného růstu počtu blogerů to nemůžou zvládat. Už teď je nejlepší napsat blog den předem, nastavit zveřejnění po 0.00 následujícího dne a doufat, že do večera následujícího dne se k tomu editor dostane a pustí to. Pokud vám ale na tématu záleží, může to znamenat celodenní zátěž, protože editorovi se nemusí líbit třeba titulní obrázek (jsou povinné), nebo něco s autorskými právy k obrázku, nebo mu bude vadit něco jiného, a vy musíte být u toho, abyste to opravili. Jinak to zůstane na *soukromém účtu*. Za psaní můžete být finančně odměněni. Musíte dosáhnout min 100 tis čtenářů, pak můžete zažádat o program seznam.partner a dostávat peníze dle množství „impresí“. Po formální stránce jde o podíl z reklamy. Podle smlouvy nesmíte zveřejňovat, kolik dostáváte.

Soumrak české blogosféry?
Já jsem hranici 100 tis čtenářů překonal během dvou měsíců. Přesto jsem si po roce, před Vánoci 2023, říkal, že medium.seznam není pro moje témata vhodná platfroma. Nejlepší je pro mé účely aktualne.cz. Proč? Aktualne.cz je jako klidný salon, kde si 2-6tis čtenářů v klidu zhodnotí čtený text, zatímco medium.seznam.cz je spíš jak nádražní hala, kde kolem vašeho blogu projde třeba 20 až 50 tis čtenářů za den, ale jen tak na něj mrknou. Pokud váš blog nevyberou pro hlavní stránku seznam.cz, dosáhnete rekordu v nízkosti čtenosti. I když vás „vyberou“ na „hlavní stránku“ medium.seznam (tj ne na seznam.cz), tak tato platforma je tak slabě navštěvovaná, že tak nízké čtenosti nezažijete nikde. (Třeba 10 nebo 15 čtenářů za celý den.) Takže jste mezi extrémy, váš blog může mít třeba 185 tis čtenářů, nebo jen 18. Na aktualne.cz máte svých pár tisíc čtenářů jistých. Hlavně je tu zase rozdíl v kvalitě čtenářů a v „soustředěnosti“ témat. Vše, co jsem vloni zveřejnil k tématu učebnice dějepisu či sporů o ÚSTR, mělo větší ohlas ve verzi zveřejněné na aktualne.cz. Protože na ní jsou nároční čtenáři, kteří se zajímají o historii, zvyklí, tam takové texty hledají.
Medium.seznam.cz se chvílemi mění i v hrůznou oblast, kde převládají blogy s nechutnými názvy, jako je „počůraná žákajda“ a co mi nejvíc vadí, „provokativní“ hrůzy od jistého Jaroslava Krále/“frustrovaný mileniál“ (dva blogy které píšou stejně), na nichž autor požaduje, aby se vzalo volební právo důchodcům, pak dokonce všem lidem starším 43 let. Je to projev nehezké snahy levicových extrémistů budit mezigenerační nenávist. Editoři medium.seznam to vždy vyberou pro seznam.cz a ten to drží třeba několik dnů. Další věc je, že medium.seznam.cz připouští psaní pod pseudonymy, nebo pod názvy neziskovek a organizací. Konečně stylisticky (asi vlivem výběru editorů) postupně začaly převládat příspěvky, které se tónem v ničem neliší od profesionálních pisálků ze seznam.zpravy. Místy bych medium.seznam.cz přirovnal k ploše pomazané žluklou majolkou, která široko daleko smrdí a štíte se jí dotknout z obavy, že se z toho boblijete.
Blogy IDnes.cz se mezitím ocitly v hlubokém úpadku. Zatímco dřív měl každý blog kolem 1000 čtenářů a ani se 6000 jste se nedostali na nejspodnější příčku top ten týdne, dnes mají blogy tak 100-200 čtenářů a 6000 čtenářů mají blogy na špici top ten týdne. Co je příčinou? Myslím, že to není důsledek konkurence medium.seznam.cz. Ten úpadek začal dřív. Příčinou je dle dohadů blogerů změna pravidel v roce 2015 a stoupající množství cenzurních zásahů. Za sebe musím říct, že kodex blogera IDnes.cz je nelogický, nejde ho dodržovat a vždy se na vás něco najde. Tím se dostáváme k další přednosti blogů aktualne.cz, a tou je velmi kvalitní kodex blogera. Odráží se v něm český právní řád, přesně přejímá závěr případu Rejžek v. Vondráčková z roku 2005, zlatého paladia naší svobody vyjadřování.

Po zániku blogů aktualne.cz přijde větší polarizace
Takže teď, když jsem si zvážil, že blogy aktualne.cz jsou pro mě nejlepší a že se budu soustředit zde, rozhodli se je zrušit. I když jsem nelevicový pária, který v mainstreamových médiích nikdy dveře otevřené mít nebude, tady jsem měl možnost publikovat aspoň v médiu, které mělo určitou prestiž. Pozitivní je, že zmizí stalkingový bloger B. Sláma, který tu proti mně psal učiněné denunciace, pana chcimíra Hořejše taky škoda nebude. Pokud byla příčinou zavření blogů obava z činností takových přispěvatelů, mohla je přeci redakce usměrnit dle kodexu, nemusela rušit celou sekci. Blbé je, že B. Sláma vše publikuje souběžně na referendum.cz a tam bude on i další moci publikovat dál. Pro levicové blogery není zrušení aktualne.cz nic katastrofického. Naši levicoví extrémisté si plíživě, z peněz různých veřejných fondů, vybudovali silná internetová média, k nim mají přidružené i redakční účty na facebooku, a ty kolem sebe shromáždily lynčující komunity, s nimi teď tyransky kralují oblasti humanitních věd. Obranu teď proti tomu nemám žádnou.
Další výhoda blogů aktualne.cz totiž byla v tom, že zde byli namícháni blogeři různých orientací. Nebyla to levicová, nebo konzervativní platforma. Se zmizením blogů aktualne.cz to vše zmizí, druhá taková není. Nastane silnější polarizace veřejné diskuze. A nemůžu se ubránit dojmu, že přesně tohle se novinářům líbí. Aby se lidi hádali a kousali. Aby zbyly jen extrémy.
Alternativa pro mě není. Jelikož já totiž jsem nejen nelevicový, ale taky nejsem katolík. Jsem sekulární a nejsem ekonom. Pro takové v Čechách nic není. Naše nelevicová internetová publicistika je buď katolická (https://www.konzervativninoviny.cz/), nebo orientovaná na ekonomiku (https://www.tydenikhrot.cz/) . Asi podle vzoru, že každý „pravičák“ musí být zmenšená imitace Václava Klause. Ačkoliv je většina našeho obyvatelstva sekulární a většina nejsou ekonomové, nic tu pro ně není. (Z konzervativních novin mě oslovili v roce 2020, ale převzali ode mě jen blogy o USA, které redaktor všechny spojil do jednoho textu. Od té doby se nic nedělo.) Člověk přemýšlivý, tedy kdo není primitiv, a není v církvi ani nedělá ekonomiku, skončí dřív nebo později v tenatech neosocialismu. Je zázrak, že tu vůbec někdo volil pravici. Forum24 žádné blogy nevede.

PS
Z lenosti píšu čím dál častěji místo blogů na twitter. https://twitter.com/IvoCerman
Obnovil jsem si facebook. https://www.facebook.com/Ivo Historik