Levné pomluvy a očerňování již netáhnou. Pomluva není politický program k řešení ožehavých problémů dnešního světa. Politické blábolení na papíře a volebních plakátech nezaručuje žádnou kompetenci kandidáta. Český volič prohlédl a dal šanci prokazatelnému, resp. viditelnému úspěchu: (Andrej Babiš, ANO a Tomio Okamura, „Úsvit“), tak jako lidské slušnosti (Pavel Bělobrádek, KDU-ČSL).
Boj o parlamentní koryta vrcholí a pomluvy ze stran kandidátů neznají hranic. Ano, naše zem se nachází v morálním a společenském úpadku. O tom není pochyb. Ovšem většina lídrů politických stran tuto morálně-společenskou krizi ještě více prohlubuje než, aby se pokoušeli jí eliminovat. Řešením problémů nejsou každodenní pomluvy, nýbrž naopak hledání společné cesty k odstranění překážek. Toho však nejsou tradiční politická hnutí schopny. Místo spolupráce, vyhledávají spory v boji o vlastní parlamentní koryto. Chcete opravdu, aby tito lidé opět zasedli do vládních křesel?
Někdy je velký problém s lidmi, kteří toho málo vědí. A když z oné trošky začnou dělat konečné závěry, vypadá to na katastrofu. Samozřejmě nikdo z nás není úplně dokonalý (Nobody is perfect) a to ani předseda politického hnutí ANO. Ovšem zatím se mi nikde nepodařilo odhalit nějakou objektivní a konstruktivní kritiku. To, co jsem doposud četl, bych zcela vulgárně definoval jako „kontraproduktivní slabomyslné žvásty“.
Dovolte mi nejdříve, abych citoval anglického spisovatele Jonathana Swiffta (1667 – 1745): „Když se na světě objeví opravdový génius, poznáte ho podle toho, že se proti němu spiknou všichni hlupáci.“ Skutkovou podstatou této nadčasové myšlenky jsou v ČR Andrej Babiš a v Rakousku multimiliardář Frank Stronach.