Je nutné si upřesnit pojmy. Sovětská armáda nás nikdy neosvobodila, nýbrž pouze obsadila. Vyhnala totalitní ozbrojené síly nacistického Německa z našeho území a nasadila tam svou vlastní totalitní armádu. Jedna brutální diktatura vystřídala druhou. Pouze ideologické barvy se změnily. Černý hákový kříž byl nahrazen rudou hvězdou. „Rudá“ diktatura komunistů nahradila „hnědou“ diktaturu nacistů.
17. listopad 1989, tak jako úspěšné uskutečnění tzv. „sametových revolucí“ by ani u nás, ani ve východní Evropě nebylo vůbec myslitelné, bez přímé podpory USA. Spojeným státům se podařilo vyhrát “studenou válku“ a tím porazit světový komunismus. Začněme však úplně od počátku, aby byla dějinná úloha “strýčka Sama“ za “velkou louží“ transparentnější...
Duševní zdraví druhého presidenta ČSR bylo v předmnichovské republice utajováno ještě více než v SSSR pozdější sovětské atomové zbrojení. O psychických záchvatech Edvarda Beneše se nesmělo nic publikovat. Vše bylo přísně cenzurováno a chorobopisy z větší části ničeny. O to se pečlivě a doslova puntičkářsky staral šéf výzvědné služby a kontrarozvědky ČSR generál Šimon Drgač. Později převzal tuto agendu plukovník František Moravec.
V první polovině třicátých let začal T.G. Masaryk rapidně senilnět a bylo nutné uvažovat o jeho náhradníkovi. Do čela možných uchazečů se katapultovali Karel Kramář, Edvard Beneš a Tomáš Baťa. Netrvalo příliš dlouho a Kramář odpadl, neboť s jeho kandidaturou nesouhlasili ani Francouzi, ani Angličané.