Václav Klaus starší se tento týden v interview pro deník E 15 zamýšlel nad perspektivami současné ekonomiky. Řeč přišla i na téma růstu. „Často je to mladá generace, která si myslí, že se roste špatně, ve špatných odvětvích. Podle nich, když to není do IT, je to špatně. To neberu. Navíc nejmylnější a nejchybnější investice jsou do IT. Je to největší plýtvání penězi,“ pravil.

Vizionář Klaus je konzistentní ajtýskeptik. Před dvaceti lety napsal do Lidových novin článek, kde stojí například toto: „Nemohu se připojit k těm, kteří vidí v Internetu, v satelitních televizích, v teletextech, v celulárních telefonech a v dalších podobných vynálezech novou éru lidstva, nový lepší svět.“

Klaus v roce 1997 varoval před „virem apoteózy něčeho, co bych označil jako supernovost.“ Píše: Zajímavé v naší "postmoderní" společnosti začíná být pouze to, co je nové, nevšední, okrajové, historií samozřejmě neprověřené, ale i pokud možno šokující, vychylující z rovnováhy, vyvádějící z klidu. Je to nepochybně, a u někoho záměrně, na úkor toho, co je základní, centrální, fundamentální, prověřené, sice trochu nudné, ale zato zklidňující a stabilizující. To, co říkám, není výzvou ke staromilství, je to spíše výrazem obavy před ztrátou tolik potřebných pevných bodů, před ztrátou tolik potřebných konstant našeho chování a našich postojů. Internet mi v tom těžko pomůže. Nečtu-li si doma celá desetiletí v encyklopediích, nebudu asi příliš často využívat ani Internet.

Je sice fakt, že tyhle pocity ztráty pevných bodů se u lidstva dostavovaly nejen s vynálezem internetu, ale i televize, a kdoví jestli ne knihtisku. Ale až na poslední větu, která je trochu mimo (internet není ani tak „encyklopedie“, jako spíš nástroj komunikace, kdo ale mohl před dvaceti lety vědět, jak bude vypadat dnes), zní Klaus překvapivě současně. Zakotvit v moři informací - aniž by se člověk zamkl do své sociální bubliny. Pevné body a konstanty stoupají v ceně.

Vztah našich politických vůdců k informačním technologiím je vůbec pozoruhodný. Klaus viz výše. Oblíbeným médiem Miloše Zemana je teletext, ještě nedávno používal mobilní telefon „krokodýl“ a historka s pornem z Alabamy taky nenaznačuje bůhvíjakou uživatelskou zručnost. No a makající Andrej Babiš podle své mluvčí neumí psát na počítači!

Skoro to vypadá, že předpokladem politického úspěchu je u nás digitální negramotnost. Jenže to neplatí: vždyť jedno z prvních PC značky IBM v Praze vlastnil v 80. letech Václav Havel.

Ano, ten Havel, který stokrát mluvil a psal o pýše pokroku, karikoval zotročení jazyka technologií a upozorňoval na hrozbu samopohybu moderní civilizace, nekorigovaného etikou a reflexí rizik. Prostě anti-technokrat, dokonce mluvčí anti-technokratů. To jsou ale paradoxy.

Ne, nejde o žádnou Havlovu třináctou IT-komnatu. Počítač měl na psaní a z dostupných informací rozhodně nevyplývá, že by jeho kouzlu nějak vášnivě propadl.

Tajemník Vladimír Hanzel, který se tehdy věnoval programování, například vzpomíná, že v roce 1988 ho Havel poprosil, aby mu na Hrádečku spravil tiskárnu. Samozřejmě, že to vyřešilo klasické vypnout-zapnout.

A ekonom Tomáš Sedláček v knize rozhovorů o Václavu Havlovi zmiňuje historku z Hradu (muselo to být v roce 2000 nebo později), kdy se Havel polekal spořiče obrazovky: „Co to je, co to je, pojďte se na to podívat! Co to jako je? To jsem tam nedal.“

Je to i generační záležitost, vždyť oba pány dělilo jen pět let věku - ale počítačová nedůvěra je jednou z mála věcí, ve kterých si byli Havel s Klausem docela podobní.