Konec automobilismu v Praze?

Když jsem si kupoval auto, tak mě ani ve snu nenapadlo, že si kupuji zbytečnou věc. Že jen vyhazuji fůru peněz za nic. Bydlím totiž v Praze a tam se zastupitelé a radní rozhodli skoncovat s automobilismem. Šli na to celkem od lesa. Nejprve zavedli takzvanou parkovací zónu v centru Prahy, tedy takové opatření, že v centru smí parkovat jen lidé tam bydlící nebo firmy tam usídlené, tedy takzvaní residenti. To jsme všichni celkem dobromyslně vítali, protože se nám zdálo logické, že by lidé neměli jezdit do i tak přeplněného centra autem. Jenže to byl takový zkušební test, jestli to projde. Když milí radní a zastupitelé nenarazili na žádný odpor, přistoupili k radikální akci a podobnou věc zavedli v dalších čtyřech obvodech Prahy, přičemž na další se nepochybně také chystají. A teprve teď nám dochází ďábelskost celého plánu. Obyvatelé Prahy teď sice spokojeně zaparkují před domem, kde bydlí, ale to bude časem tak všechno, co budou moci s autem v Praze dělat.. Mimo své bydliště se nebudou moci pohnout, teda jedině v případě, že nikde nezastaví. Protože, jakmile zaparkují, rozpoutají na jejich auta odtahové firmy honičku a než se nadějí, auto je odtažené a za skromných 2000 Kč si ho mohou vyzvednout z odtahového parkoviště někde na okraji Prahy. Připočtěme k tomu leknutí, že auto někdo ukradnul a 300 Kč za taxíka a je hned o dobrou náladu na nějakou dobu postaráno.

Na počátku byla snaha našich milých zastupitelů zajistit parkovací místo pro obyvatele Prahy. Jenže se poněkud zapomnělo na to, kde zaparkují všichni ti neresidenti, kteří z nějakého důvodu přijedou do daného obvodu. Děti na návštěvu rodičů, řemeslníci na opravu topení nebo pracující do zaměstnání. Jednoduše kde zaparkují všichni ti, kteří normálně auto používají. Ve Francii nebo Švýcarsku máte nejenom v hlavním, ale v každém větším městě, vybudovanou síť většinou podzemních garáží, které vám jako cizinci umožní velmi pohodlně a relativně levně zaparkovat na libovolnou dobu. Tam vedeni normálním selským rozumem kromě toho, že omezili parkování na ulicích jen pro residenty, tak současně vybudovali parkovací kapacity i pro neresidenty. V Praze tuto druhou část bez skrupulí vynechali. Těch pár placených parkovišť, které se tu a tam vyskytnou, situaci vůbec neřeší. Takže ve výsledku Pražák může zatím kličkovat a unikat štvanici odtahových firem na jeho auto a spoléhat, že počet odtahů nezruinuje jeho i tak napjatý rozpočet. Nebo může nechat auto hezky zaparkované před barákem a chodit se na něj po práci tak akorát dívat. Jeden zastupitel ze strany Zelených se k tomu spokojeně vyjádřil v tom smyslu, že aspoň lidi budou jezdit veřejnou dopravou. Mám chuť tomu pánovi dát svoje auto k úhradě.

Člověk by si řekl, že to není až zase taková věda přijít na to, že když všude omezím parkování jen pro domácí, tak ve výsledku potom nikdo nebude moci nikam jet. Radní a zastupitelé, kteří jinak projevují neobyčejnou vynalézavost při zajišťování svých provizí z předražených veřejných zakázek vzešlých z podivných výběrových řízení, by snad mohli na tak jednoduchou věc přijít. Jestli ovšem za tím vším nejsou velké zisky odtahových firem, které úplnou náhodou patří příbuznému některého zastupitele. Pak bychom byli ztraceni a auto si můžeme dát leda za klobouk.

Nesahejte nám na pohlavky!

Byl jsem velmi zlobivé dítě, a to jak doma tak ve škole. Doma to řešili v mezních případech pohlavkem nebo naplácáním na zadek. Dokonce i učitel na základní škole si na třídní schůzce vyžádal souhlas k tomu, aby mi mohl dát v případě potřeby pohlavek. Moje máma mu ho celkem bez problémů dala. A poté kdykoliv, když jsem svým zlobením ve škole překročil hranice únosnosti, milý učitel mi vlepil pohlavek a byl klid.

Více »