Konec automobilismu v Praze?
Na počátku byla snaha našich milých zastupitelů zajistit parkovací místo pro obyvatele Prahy. Jenže se poněkud zapomnělo na to, kde zaparkují všichni ti neresidenti, kteří z nějakého důvodu přijedou do daného obvodu. Děti na návštěvu rodičů, řemeslníci na opravu topení nebo pracující do zaměstnání. Jednoduše kde zaparkují všichni ti, kteří normálně auto používají. Ve Francii nebo Švýcarsku máte nejenom v hlavním, ale v každém větším městě, vybudovanou síť většinou podzemních garáží, které vám jako cizinci umožní velmi pohodlně a relativně levně zaparkovat na libovolnou dobu. Tam vedeni normálním selským rozumem kromě toho, že omezili parkování na ulicích jen pro residenty, tak současně vybudovali parkovací kapacity i pro neresidenty. V Praze tuto druhou část bez skrupulí vynechali. Těch pár placených parkovišť, které se tu a tam vyskytnou, situaci vůbec neřeší. Takže ve výsledku Pražák může zatím kličkovat a unikat štvanici odtahových firem na jeho auto a spoléhat, že počet odtahů nezruinuje jeho i tak napjatý rozpočet. Nebo může nechat auto hezky zaparkované před barákem a chodit se na něj po práci tak akorát dívat. Jeden zastupitel ze strany Zelených se k tomu spokojeně vyjádřil v tom smyslu, že aspoň lidi budou jezdit veřejnou dopravou. Mám chuť tomu pánovi dát svoje auto k úhradě.
Člověk by si řekl, že to není až zase taková věda přijít na to, že když všude omezím parkování jen pro domácí, tak ve výsledku potom nikdo nebude moci nikam jet. Radní a zastupitelé, kteří jinak projevují neobyčejnou vynalézavost při zajišťování svých provizí z předražených veřejných zakázek vzešlých z podivných výběrových řízení, by snad mohli na tak jednoduchou věc přijít. Jestli ovšem za tím vším nejsou velké zisky odtahových firem, které úplnou náhodou patří příbuznému některého zastupitele. Pak bychom byli ztraceni a auto si můžeme dát leda za klobouk.