Jan Štern

25. 10.

Je povolební euforie oprávněná?

Jan Štern Přečteno 6496 krát

V řadě komentářů se objevil názor, že volby jsou výsledkem snahy voličů odstranit z politiky a radnic korupčníky a kmotry. Hlavně porážka ODS ve většině velkých měst, zvláště pak v Praze, je vykládána také jako výraz nevůle ke klientelistické politice kmotrů v ODS. Občané zvolili na radnice nové lidi z jiných nebo zcela nových stran. Soudě podle některých reakcí zavládla téměř euforie, že díky volbám jsme s korupcí tak nějak pohnuli správným směrem. Osobně takovému vývoji fandím a jsem rád, když se na radnicích objeví lidé, jako je Jiří Štyler z Hnutí za Prahu 11 (kterého od boje s místními grázly neodradilo ani mlácení) nebo spolubloggerka Jana Hamplová (zvítězivší v Mohelnici, které zase vyhrožují místní mafiáni smrtí). Otázkou je, nakolik se po volbách tolik úspěšných pro nové nezkorumpované lidi situace ohledně korupce opravdu zlepší.

Tak jednak v řadě radnic ODS i přes volební porážku zůstala včetně jejích členů napojených na kmotry. Na většině radnic velkých měst zvítězila ČSSD, ale víme dobře, že ani její členové nebyli imunní vůči klientelistickým praktikám. Pravdou je, že její sjezd nikdy z přízemního baru neřídili kmotři se zlatými řetízky na krku jako v případě ODS, ale pohádkové příjmy radních za ČSSD v Praze nebo praktiky Petra Bendy v severních Čechách nedávají člověku o aktivitě ČSSD na komunální úrovni velké iluze. Vezměme si takovou Prahu. Z povolebních projevů některých volebních lídrů má člověk dost nepříjemný pocit. Není pochyb, že pilířem volebního vítězství pana Tůmy z TOP 09 byl slib, že s dosavadními zcela zkompromitovanými politiky z ODS na radnici rozhodně nepůjde. Po volbách náhle začal tvrdit, že neexistují žádné černé listiny a že hlavní je pro něj sebereflexe těchto pánů. To se přihodilo poté, co mu ODS rychle a důrazně ukázala, že to když tak dá dohromady se svými kamarády z ČSSD, kteří ne nadarmo brali desítky milionů za posezení v dozorčích radách městských podniků. Když se proti spojení s kmotry z ODS postavil volební lídr ČSSD Jiří Dienstbier ml. (a budiž mu to ke cti), tak se vzedmula taková vlna nevole z pražských organizací ČSSD, že na to rychle zapomněl. Také volební lídr ODS doc. Svoboda už asi neví, že pateticky v televizi v předvolení diskusi sliboval, že zprofanované politiky z ODS do rady města rozhodně nevezme. Ve vyjednávacím týmu má jednoho z nich, Rudolfa Blažka. Inu uvidíme, kdo bude primátorem a jaké bude nakonec složení Rady.

Ale dejme tomu, že se podařilo zvolit na radnice spíše nekorupční zastupitele. Zkusme věřit tomu, že vítězné strany a jednorázová volební uskupení v řadě měst přivedly do komunální politiky poctivé lidi. Co asi udělají všechny ty firmy zvyklé na předražené veřejné zakázky, co udělají úředníci zvyklí na životní nadstandard díky provizím z přihraných zakázek? Co udělají všichni ti šíbři, lobbisté a šmejdilové všeho druhu, kteří jsou živi z dohazování výhodných kšeftů a zakázek. Co udělá celá ta mafiánská síť rozprostřená komunální sférou jako chobotnice, zvyklá poroučet a určovat kdo, kolik, komu a za co? Nemyslím si, že tito lidé se pokorně stáhnou a nechají poctivé politiky dělat svojí práci. Věřit tomu by přece bylo strašně naivní. Naopak pokusí se vybudovat nové kanály, nová spojení, poučí se z minulých chyb, přestanou se producírovat v drahých autech, ukazovat zlaté řetízky na krku a tlusté svazky pětitisícovek a veřejně dávat najevo svou moc. Ale o to usilovněji budou podemílat zdravé základy nových radnic.

Určitě je pozitivním posunem, když se na radnicích v řadě měst objeví noví dosud nezkorumpovaní politici a také, když se ukáže, že poctivost je výhodným politickým artiklem. Jenže korupce v naší společnosti přeci není individuálním selháním, které je napravitelné volbami. Ano, ve zdravé demokracii (např. ve Skandinávii) se může stát, že se někde k moci dostane darebák, který zneužije své postavení a nechá se zkorumpovat. Voliči ho v následujícím období potrestají tím, že ho nezvolí. Jenže tady jsme v situaci, kdy korupce a klientelismus je systémovou vlastností společenského řádu. Bez drakonických systémových opatření na celostátní úrovni, bez změny zákonů a celostátních pravidel se s korupcí nepohne. Naopak poctiví politici na komunální úrovni budou bezmocně přihlížet tomu, jak korupce jede tiše dál. Nebudou mít nástroje k potlačení korupce. Jak poznají poctiví radní, že se firmy účastnící se výběrových řízení předem tajně nedohodly na tom, kdo a za kolik vyhraje? Jak mohou čelit desítkám fint a triků vypracovaným za dvacet let rozkrádání společného majetku, když v drtivé většině případů je na to i policie krátká. A když policie na něco i přijde, hned se najde „pečlivý“ státní zástupce, který nikdy není dostatečně spokojený s důkazy a k soudu to prostě nikdy nepustí?

Samotné personální změny v komunální politice ještě korupci nevyřeší. S korupcí je třeba bojovat na všech frontách, shora i zdola. Musí být zákonem zavedeny nové nástroje, které boj s korupcí teprve umožní. Znovu a znovu to (marně) opakujeme: zrušit anonymní akcie na majitele, zavést institut korunního svědka a agenta provokatéra, zavést majetková přiznání (pro všechny, ne jen pro pár politiků), uvést v účinnost platný zákon o státní správě atd. (Celý seznam čtenář najde v našem Manifestu radikálního liberalismu). Policie a státní zástupci musí dostat jasnou zelenou pro boj s korupcí padni komu padni. Teprve v součinnosti všech složek státní a komunální správy lze něčeho dosáhnout. Jenže když se člověk podívá, jak v propadlišti koaličního dohadování mizí i těch pár protikorupčních nápadů Věcí veřejných, tak je jasné, že to nikam nepovede. Noví a slušní lidé na radnicích zůstanou ve svém protikorupčním snažení sami a pak nemají téměř šanci.

17. 10.

Vítězové a poražení v proběhnuvších volbách

Jan Štern Přečteno 9288 krát

Výsledky komunálních voleb a prvního kola voleb do senátu se z hlediska úspěchu hodnotí jako vítězství sociální demokracie, porážka ODS, víceméně remíza u TOP 09 a katastrofa pro Věci veřejné. To je myslím první dojem, který při hlubší analýze příliš nesedí. Jde o to, jaké cíle ten který komentátor považuje za nejdůležitější. Z hlediska momentálních politických zisků a ztrát – počet zastupitelů a počet ovládnutých radnic tomu tak asi je. Z hlediska dlouhodobého politického vývoje mně však vychází jiná bilance.

Obě doposud hlavní politické strany ČSSD a ODS byly z dlouhodobého hlediska ohroženy vznikem nových politických stran. Zejména pak ODS se dostala do přímého střetu o pravicového voliče s úspěšnou TOP 09. ČSSD zase řadu voličů odebraly Věci veřejné, které naštěstí pro ČSSD vstoupily do pravostředové vlády, čímž se u levicového voliče těžce diskreditovaly. To se nakonec projevilo v katastrofálním volebním výsledku Véčkařů.

Horší než ČSSD to má ODS. Pro tuto stranu, která se etablovala jako jediná pravověrná konzervativně liberální strana, musí být existence TOP 09 doslova noční můrou. Po těchto volbách si musela ODS hluboce oddechnout. Tedy aspoň na čas. TOP 09 postoupila v senátních volbách do druhého kola jen v pěti případech, což je pořád čtyřikrát horší výsledek než ODS. Pravicový volič tedy nepotvrdil výsledky voleb do poslanecké sněmovny ani dosavadní vývoj volebních preferencí. ODS se opět vrátila v celostátní politice na scénu jako jasně dominující politická síla. V komunálních volbách získala ODS tři a půl krát víc mandátů než TOP 09. TOP 09 zvítězila v Praze, což oslnilo komentátory natolik, že přehlédli, že spolu se Zlínem jsou to jediné dvě vítězství ve velkém městě. Jenom proto mohli hodnotit výsledek TOP 09 jako uspokojivý. ODS naopak zvítězila v pěti velkých městech a v ostatních velkých městech skončila vesměs na druhém nebo třetím místě za ČSSD případně za nově vytvořeným volebním sdružením, rozhodně vždy před TOP 09. Je pravdou, že účelová sdružení měla velký úspěch v těchto volbách a zvítězila v šesti velkých městech, což je projevem vůle voličů vyměnit kompletně místní politiky. Nicméně ODS i v této situaci jasně poráží svého hlavního soupeře na pravici. Ukazuje se, že TOP 09 se bude jen velmi těžko etablovat v místní politice. Celkem přesně vystihnul volební výsledek ODS její předseda Nečas. Volby podle něj reagovaly na stav důvěry voličů ke konkrétním politikům ODS v konkrétních místech. Pokud politici důvěru neztratili, měla ODS v daném místě dobrý výsledek. Pokud zde lidé hledali alternativu, pak to ale nebyla TOP 09, ale nějaké jednorázové účelové volební sdružení pro město. A tato jednorázová sdružení nejsou pro ODS do budoucna na celostátní úrovni žádnou hrozbou.

Těžkou hlavu si ODS nemusí dělat ani z přesvědčivého vítězství ČSSD na komunální úrovni, tedy především ve velkých městech. Je to do značné míry reakce na celostátní politiku škrtů, která pravicovým stranám logicky ublížila. Navíc ve stabilních demokraciích platí pravidlo, že výhra v celostátních volbách obvykle přináší vítězi prohru na komunální úrovni. Proto by se vítězství ČSSD nemělo příliš přeceňovat.

Naopak těžkou hlavu by si ODS měla dělat z neúspěchu Věcí veřejných. Ten může vést k nečekaným turbulencím uvnitř této strany, které by mohly otřást vládou. Otázkou je, jak spolehlivý bude koaliční partner, který zřejmě vůbec netuší, jakou politiku vlastně chce dělat. Důkazem budiž volání po ideové konferenci uvnitř Véčkařů po prohraných volbách. Takové konference se přeci dělají před volbami, aby definovaly politickou nabídku voličům. Konání ideové konference po volbách je dokladem naprosté nečitelnosti strany nejen pro veřejnost, ale zřejmě i pro samotné členy. Během předpokládaných turbulencí se navíc ukáže, jak pracují ony velmi zvláštní mechanismy fungování této strany, včetně jakéhosi internetového referenda, které se dle mně neznámých pravidel tu a tam uplatňuje. Ambice této strany na komunální úrovni byly veliké, zejména pak v Praze tato strana investovala obrovské prostředky do kampaně za lídra kandidátky Markétu Reedovou. Jenomže, kdo si prohlédl volební video, kde tato jinak sympatická a chytrá politička sehrála taškařici o tom, že korupce je fakt špatná, musel už dopředu tušit volební katastrofu. Vedle kalibrů typu bankéře Tůmy a docenta Svobody tohle nemělo šanci.

Myslím, že to ale z hlediska koaliční spolehlivosti s Véčkaři nebude tak tragické. Vzpomeňme, jak věrně a tvrdošíjně fungovala Strana Zelených v pravicové vládě, až jí to definitivně oddělalo. Moc chutná, jak napsal klasik, a ta centrální pak obzvlášť. Osobně nevěřím tomu, že by Véčkaři z principálních důvodů, které by dodatečně na nějaké ideové konferenci objevili, opustili tak významné politické posty, které jsou v jejich držení. Navíc premiér Nečas je docela talentovaný diplomat, který je schopen ustát nejednu krizi.

Shrneme-li, pak jasným vítězem voleb je ČSSD. Ze strategického politického hlediska je relativním vítězem ODS, protože udržela svoje jasně dominantní postavení na pravici jak na komunální, tak i na senátní úrovni. Poraženým jsou jasně Věci veřejné, ale i TOP 09, byť mají porážku oslazenou vítězstvím v Praze. Otázkou je, zda avizovaná koalice na magistrátu s ODS je tím pravým ořechovým pro voliče, který od TOP 09 očekával razantní změnu. Ale to už je o jiném tématu.

13. 10.

Před škrtformou měli politici rázně říznout do vlastního masa

Jan Štern Přečteno 7407 krát

Vláda stojí po několika měsících existence v poměrně svízelné situaci. Jak bylo slíbeno před volbami, snaží se nějakým způsobem vypořádat s narůstajícím deficitem státního rozpočtu a vůbec veřejných financí. Vláda propočítala kroky vedoucí k poměrně rychlému odbourání deficitu a vyhlásila řadu opatření (především škrtů) pro tento a příští rok. Následovala překvapivě velká protestní demonstrace státních zaměstnanců, kterých se škrty týkaly na prvním místě. Nyní po dalším jednání s vládou odbory vyhlásily stávkovou pohotovost. Co bude, až se tzv. škrtforma začne opravdu realizovat, si lze snadno představit. Stávky, demonstrace a nepředvídatelné střety nespokojených občanů s veřejnou mocí. Evidentně se tu chystá tvrdý sociální střet mezi vládou a státními zaměstnanci, kterým mohou přijít na pomoc i zaměstnanci ze soukromého sektoru. Jinak řečeno hrajeme si tu s vyvoláním generální stávky. Přitom deficit tu prostě je a jako v každé rodině, firmě nebo domácnosti se s tím něco musí dělat. Otázkou je, zda tu byl jiný scénář, jak se vypořádat s (na evropské poměry) relativně nevelkým dluhem státních financí, než ten, který povede k největšímu sociálnímu střetu v naší novodobé svobodné existenci.

Rozhodně byl. Takový scénář by ale obsahoval celou řadu nezbytných přípravných kroků, které by se musely provést před samotnými škrty.

Za prvé by politikové museli přinejmenším stejně rázně říznout do vlastního masa. Museli by zrušit všechny ty podvodné prebendy zvané poslanecké náhrady, u nichž se nakonec vždy přijde na to, že dotyčný poslanec pronajímal kancelář sám sobě nebo mu jí pronajímala vlastní strana. Museli by zakázat, aby kdokoliv veřejně činný byl placen za tzv. členství v dozorčích radách státních a komunálních podniků. Údaje o milionových příjmech politiků za posezení v dozorčích radách jsou doslova nesnesitelné v době, kdy se řadovému státnímu zaměstnanci krátí už tak minimální příjem. Chtějí-li politici na lidech utažení opasků za něco, za co lidé prostě nemohou, pak musí nejprve prokázat morální legitimaci k takovému kroku.

Za druhé by vláda musela přesvědčivým a razantním způsobem zastavit všeobjímající korupci na celostátní i komunální úrovni. Tady nejde jen o morální legitimaci jako v případě vlastních výhod, jde i o reálný výnos. Pokud by se zastavilo rozkrádání státního a komunálního majetku, pak dle odhadu samotných podnikatelů nebo Transparency International by se jednalo o úsporu ve výdajích ve výši 40 až 60 miliard ročně. To by jistě významným způsobem pomohlo snížit deficit rozpočtu.

Za třetí škrty nemohou v první vlně zasáhnout hasiče, doktory nebo policisty. Otázkou je zdali by tyto profese měly vůbec kdy nějaké škrty zasáhnout. V zemi stále více a častěji trýzněné záplavami nebývalého rozsahu by se na opory záchranného systému nemělo sahat.

Za čtvrté je třeba náklady na řešení deficitu spravedlivějším způsobem rozložit na všechny vrstvy obyvatelstva. Je evidentní, že příjmově nejvyšších vrstev se škrty v platech státních zaměstnanců nebo omezování sociálních dávek vůbec nedotkne. Stejně tak uvažované zvýšení DPH se dotkne především nízkopříjmových skupin. Bohatí by měli projevit svojí solidaritu s ostatní společností vyšší sazbou daně z příjmu za výdělky, které jsou nesouměřitelné s úrovní platů běžných lidí. Příjmy od určité výše (začínající někde nad 150 tis. měsíčně) by měly mít daleko vyšší daňovou sazbu. Progresivní zdanění sice nepřinese nikterak významnou částku do státního rozpočtu (cca 4-5 miliard), ale z hlediska pocitu spravedlnosti ve společnosti by mělo klíčový význam.

Za páté neoliberální propagandě se podařilo vytvořit ve společnosti pocit, že za deficit veřejných financí může nadměrný sociální stát. Je to nesmysl. Sociální benefity jsou u nás na zcela standardní úrovni srovnatelné s většinou vyspělých států. Deficit nevzniknul proto, že se snad platí velké sociální dávky nebo podpory v nezaměstnanosti, ale proto, že se v 90.letech tunelováním bank, investičních fondů a podniků rozkradlo až bilion korun. Tedy celý jeden státní rozpočet. To tvoří podstatnou část deficitu veřejných financí. Takové byly transakční náklady ekonomické transformace, které zatížily státní kasu, a s tím se nyní snažíme nějak vyrovnat. Socialistickým vládám lze vyčíst, že tento dluh nikterak neřešily, tvářily se, jakoby neexistoval, a odsouvaly jeho řešení do budoucna tak ,aby nezatížilo jejich vládu. Dluh se pak zvětšoval automaticky tak, jak nabíhaly úroky z dluhopisů, které stát vypisoval na jeho krytí. Výmysly o tom, že za všechno může zbytnělý sociální stát, nikterak průchodnost nezbytných škrtů a reforem nezlepší.

Teprve po provedení uvedených kroků by bylo možné realizovat nutné škrty a bylo by možno doufat v to, že škrtformu lidé nějak skousnou. A i kdyby jí i tak neskousli, tak z prostého lidského a mravního hlediska je to jediný možný postup.

Archiv článků: říjen 2010

Je povolební euforie oprávněná?

Vítězové a poražení v proběhnuvších volbách

Před škrtformou měli politici rázně říznout do vlastního masa

Blogeři abecedně