Kdysi Jan Werich řekl bonmot o soužití v jeho rodině: manželka má na starosti takové ty drobnosti, jako jsou finance, domácnost, výchova dětí, a já mám zase na starosti ty důležité věci jako je třeba náš postoj k Tchaj-wanu. Chtěl tím říct, jakými vznešenými blbostmi se chlapi zabývají, jen aby se nemuseli starat o domácnost. Bylo to vtipné, ale nebyl to zrovna šťastný příklad.
Tchaj-wan jako každá malá země v sousedství obří velmoci zažívá trvalou hrůzu z toho, že jí obr jednou spolkne. Dějiny naší země jsou dějinami polykání naší země podobnými obry a následně bolestným procesem osvobozování z jeho spárů. S polykáním obrů máme tedy mnohem delší zkušenosti než Tchaj-wan, který díky USA naštěstí dosud spolknut nebyl.
Svůj nárok na svobodu jsme vždy odvozovali z toho, že drtivá většina obyvatelstva žijící na našem území si přeje samostatnost a nikoliv být spolknutá obrem. To je ovšem založeno na tom, že se ctí lidská práva, že tedy hlas občanů má váhu. Obři vždycky ignorují váhu hlasu jednotlivého občana, tedy lidská práva, protože jen tak mohou beztrestně polykat ty malé země. Proto je tak životně důležité být solidární s malou zemí, kterou se proti vůli drtivé většiny jejích občanů chystá spolknout obří supervelmoc.
Koncept lidských práv je zakládající ideou našeho státu po Sametové revoluci. Lidská práva garantují nejen individuální práva občanů, ale i práva země na samostatný a suverénní stát. Suverenita státu je přímo odvozená od suverenity občanů. Proto bylo zcela zničující, když se zahraniční politka pod vedením ministra Zaorálka, premiéra Sobotky a presidenta Zemana odvrátila od této koncepce a začala prosazovat politiku ekonomické diplomacie na bázi momentální ekonomické výhodnosti, kterou nadřazovala nad lidská práva. To byla zcela sebevražená politika, která vedla přímo do chřtánu nedemokratických velmocí Ruska a Číny.
Posléze došlo na straně vlády k jisté korekci této katastrofální politiky směrem k lidským právům, takže dnes máme dvojí politiku: vláda opatrně prosazuje koncept lidských práv vedoucí na Západ, president stále trvá na ekonomické diplomacii vedoucí směrem k Rusku a Číně.
Za této patové situace neměl předseda senátu Vystrčil jinou možnost, než udělat zásadní gesto směrem k lidským právům, k demokracii, k respektování člověka jako občana, a tou byla právě cesta na Tchaj-wan. Je to gesto vzdoru vůči velmocenské aroganci, vůči trvalé chuti obrů polykat malé země, a také vůči vlastním zbabělým politikům, kteří si myslí, že podlézáním mocným obrům něco získají.
Vyšlo v Lidových novinách.