Proti zvýšení DPH o jedno procento se zvedla vlna nevole nejen v levicovém táboře, ale překvapivě i v ODS. U levice jde o celkem konzistentní postoj plynoucí z principiálního hájení zájmů nepodnikatelských vrstev, které jsou jakýmkoliv zvýšením DPH postiženy. A to proto, že jde o daň ze spotřeby. DPH svojí podstatou je daní, která pro podnikatele je pouze administrativním problémem, ale nikterak nezatěžuje jejich rozpočet. DPH, které zaplatí na vstupu při nákupu výrobků a materiálů pro svojí výrobu a podnikání, dostanou zpět na výstupu při prodeji svých výrobků a služeb. Spotřebitel, který je na konci celého ekonomického řetězce a nemá nic na prodej, zaplatí DPH ze svojí kapsy. Z hlediska ekonomické teorie i z hlediska národohospodářské strategie se vždy hledá určitá balance (rovnováha) mezi výší sazby DPH jako daně ze spotřeby a mezi daní ze zisku (právnických osob) jako daně z produkce. Je celkem evidentní, že na zatímco výše DPH má určitý vliv na výši spotřeby (DPH přímo ovlivňuje výši cen spotřebního zboží), tak výše daně ze zisku ovlivňuje celkový objem výroby a zejména pak její růst či stagnaci. To je ekonomická abeceda, kterou nepochybně bouřící se poslanci ODS znají nebo by měli znát. Z tohoto hlediska není úplně jasné, o co jim jde. Kdyby vláda chtěla navýšit daň ze zisku, pak by se nebylo čemu divit, pokud by to rozhořčení pravicoví poslanci i za cenu svržení vlády odmítali. Ovšem případ s DPH je přece zcela něco jiného. Chystané navýšení se téměř jistě nijak nepromítne do objemu výroby. Vzhledem k tomu, že 80% produkce vyvážíme, tak o osudu naší ekonomiky rozhoduje to, jak si vedeme na zahraničních trzích. Domácí poptávka ovlivňuje zhruba 20% naší výroby, takže jednoprocentní zvýšení DPH bude mít na naší ekonomiku vliv někde na úrovni statistické chyby.

Výkřiky rebelujících poslanců, že jakékoliv zvýšení daní je proti principům pravicové politiky, svědčí o jejich malé znalosti toho, co takovou politikou skutečně má být. Vždyť nad jakýmkoliv zvýšením sazby DPH musí srdce kovaného konzervativního politika jenom plesat, protože jde o zdanění spotřeby. Principiální bojová linie nevede jen na úrovni daní jako takových, ale i na tom, nakolik společnost podporuje spotřebu a nakolik výrobu. Proč zmínění poslanci kupříkladu nežádají snížení daně ze zisku jako legitimní kompenzace zvýšení DPH. Tím by se hranice mezi spotřebou a výrobou posunula ve prospěch výroby, což by nepochybně mělo povzbuzující vliv na naší ekonomiku, a daně by v celkovém součtu zůstaly stejné.

Navíc útoky na zvýšení daní ze spotřeby (DPH) za účelem vyřešení zadlužení veřejných financí je i z hlediska pravicové koncepce mimo mísu. Z tohoto hlediska a vůbec i z hlediska čistě selského rozumu je namístě hledat zdroje pro snižování zadlužení, jsem-li na straně úspor na hraně. Na vývoji ekonomiky v celém světě vidíme jasně, jakým hazardem se zadlužování stalo. V tomto ohledu mají Nečas s Kalouskem pravdu a ze svého pravicového pojetí (i když s tím jako levicový liberál nemusím souhlasit) jednají rozumně.

Takto to vypadá, že DPH se stala pouhou záminkou pro mocenský boj rozehrávaný podle Hradních karet o budoucí politický vývoj uvnitř ODS. President Klaus využívá v poslední době každou příležitost ke konfrontaci s premiérem (a hlavně předsedou ODS) Nečasem. Církevní restituce (v tomto případě celkem rozumně), policejní president Lessy a nyní horká kauza DPH hrozící snad i pádem vlády. V těchto konfrontacích se vůči Nečasovi Klaus profiluje jako racionální, koncepčně pevný a silný pravicový vůdce s jasným programem. Blíží se krajské volby, které nevypadají na úspěch ODS. Ba právě naopak, výsledky preferencí provedené v prvních čtyřech krajích dávají ODS vždy na třetí místo za ČSSD a KSČM. To vypadá téměř na volební debakl. Navíc blíží se konec presidentského mandátu a Klaus nepochybně hledá své místo v budoucí politice. A kde jinde než v čele ODS by ho měl asi hledat. Do souboje s Nečasem půjde jako vyprofilovaný ideově silný protivník, vůči němuž Nečas nebude mít (zejména pokud prohraje krajské volby) šanci.

Komentátor MFDnes Karel Steigerwald dnes píše, že by rebelující poslanci měli znát i krok B, tedy co bude, když padne vláda. Je překvapivé, že pravicový list, který by se měl více než jiná média orientovat v zákulisních hrách na pravici, tedy zejména v ODS, je v této věci slepý. Když člověk poslouchá ekonomicko filosofické výklady některých poslanců (mým oblíbencem je poslanec Tomáš Úlehla), kteří papouškují naučené floskule a jejichž kompetence v této oblasti je téměř nulová, pak je jasné, že to diriguje někdo jiný. Vládu velice dovedně nepokládá nikdo jiný, než sám president Klaus. Čili rebelující poslanci nejen, že znají krok B (odpověď Karlovi Stegerwaldovi), ale krok B je vlastním důvodem kroku A.