President Václav Klaus vyhlásil k 20.výročí vzniku republiky rozsáhlou amnestii. Samotná amnestie není nic špatného, pokud by šlo o amnestii tedy prominutí trestů za bagatelní trestné činy zejména pak nedbalostní, tj. neúmyslné trestné činy, jako to teď udělali na Slovensku. To však není tento případ. Amnestie vyhlášená Klausem se týká trestných činů i velmi závažných, zejména pak majetkové a hospodářské trestné činnosti.

Jestliže je amnestie pro trestné činy, kdy trestní řízení trvá více
jak osm let, omezena na trestné činy se sazbou (dle trestního zákoníku)
do deset let, znamená to, že se jedná o amnestii na téměř všechny
majetkové a hospodářské trestné činy. A to včetně podvodu, úvěrového
podvodu, legalizace výnosů z trestné činnosti, dotačního podvodu,
zneužití informace a postavení v obchodním styku - tedy tzv.
tunelování, dále většiny trestných činů přijímání úplatku a podplácení,
zpronevěry, porušování povinností při správě cizího majetku,
poškozování věřitele, pletichy při veřejných zakázkách.

Amnestie takto vlastně představuje tlustou čáru za minulými podvody a
korupčními skandály, za celou érou 90. let a počátku nového tisíciletí.

Přitom to, že trestní stíhání (od zahájení až po pravomocné odsouzení)
trvá více jak osm let, není zdaleka dáno liknavostí orgánů činných v
trestním řízení (policie, státní zastupitelství, soudy), ale velmi
často to je důsledkem nejrůznějších průtahů ze strany obžalovaných či
jejich obhájců (omluvy z důvodů nemoci, námitky bránící postupu řízení
apod.). Navíc u korupčních kauz a kauz s politickým pozadím je nejčastější
příčina dlouhotrvajících trestního řízení v tom, že zde v pozadí existují
tlaky na to, aby se kauza vůbec nevyšetřovala či nedostala před soud.

Amnestie v těchto případech pak je jen završením těchto snah "přikrýt"
politicky citlivé kauzy, do nichž jsou vlivní lidé zapleteni.
Zastavení trestních stíhání v těchto případech pak znamená nejen
generální pardon různým podvodníkům, tunelářům a korupčníkům, ale i
to, že se poškození již nebudou moci domáhat náhrady škody, kterou jim
pachatelé způsobili! To hrozí právě v případech, kdy amnestií rozhodl
prezident o zastavení probíhajícího trestního stíhání, kde nebylo pravomocně
skončeno trestní stíhání. Dále se amnestie vztahuje i na tresty do dvou let nepodmíněně, což se může týkat i závažných korupčních kauz a daňových či jiných podvodů.

Podle čl. 54 Ústavy je prezident z výkonu své funkce neodpovědný a odpovědnost za vyhlášení amnestie dle čl. 63 nese vláda, a protože se jedná o pravomoc prezidenta podmíněnou, je k amnestii nutný spolupodpis předsedy vlády nebo pověřeného člena vlády. Z toho jasně vyplývá, že bez souhlasu vlády by Václav Klaus nemohl takovouto amnestii vyhlásit. Vláda, která vyhlásila boj s korupcí za jeden ze svých hlavních cílů, nese za tuto hanebnou amnestii odpovědnost.

Jako jsme marně po Sametové revoluci bojovali proti tomu, aby se udělala tlustá čára za zločiny komunismu a aby se alespoň v symbolické rovině dostalo trestu komunistickým zločincům, tak i nyní vedeme stejně marný boj. Korupční stejně jako komunistické zločiny nebudou potrestány. Tehdy stáli v cestě klíčoví funkcionáři justice, kteří za každou cenu hledali právnické kličky k tomu, aby spravedlnost nebyla naplněna. Dnes stojí v cestě amnestie presidenta.

President a vláda se touto amnestií vysmáli všem snahám o boj s korupcí. Policie a celý justiční systém byl, co se boje s korupcí týče, postaven do autu. Korupčníci a jejich spřeženci z řad politiků mohou otevírat šampaňské, amnestie je nevratná a nezrušitelná. Václav Klaus, který vždycky odmítal rozlišovat čisté a špinavé peníze, se stal nejen symbolem mafiánského kapitalismu, ale touto amnestií i jeho účinnou součástí.