Vzbuďme se! Je čas přiznat si, jak si Česká republika stojí mezi vyspělými zeměmi, je čas připomenout si, kým jsme historicky byli, a je nejvyšší čas ptát se, jakou cestou se chceme vydat.

Prestižní světová agentura Bloomberg vydala počátkem tohoto roku žebříček států podle inovativnosti jejich ekonomiky. Česká republika je na 28. místě, tedy nejen za vyspělými státy, ale i za zeměmi jako Polsko, Maďarsko nebo Rusko. Přitom před 2.světovou válkou jsme patřili mezi deset nejvyspělejších ekonomik světa, nechávali jsme za sebou Finy, Iry, Španěly nebo Italy a směle se vyrovnali Norům či Rakušanům. Dokonce i v socialistické éře jsme byli řazeni mezi vyspělé země. Tento zveřejněný výsledek je historickým propadem v rámci existence našeho státu.


Jsme zaostalá země říkají fakta

Agentura Bloomberg se řídila podle pěti kritérií: objem investic do výzkumu a vývoje firem a státu, výše přidané hodnoty výroby, ekonomická výkonnost, podíl domácích firem s high-tech výrobou, podíl vysokoškoláků na celkové pracovní síle, počet výzkumných pracovníků a počet patentů.

V tomto žebříčku, který je založen na komplexním vyhodnocení každé země podle nejdůležitějších kritérií relevantních pro inovativnost a technickou vyspělost země, skončila Česká republika na konci třetí desítky.
Jde o skutečně alarmující výsledek! Inovativnost a technická vyspělost země je totiž měřítkem nejen momentálního ekonomického stavu země, ale hlavně indikátorem, jak se dané zemi povede v blízké budoucnosti, jestli bude oproti ostatním zemím zaostávat nebo je naopak předbíhat.
Svět se mění, vyspělé země investují do inovací, technologického rozvoje a my jsme zaspali. V tomto ohledu jsme tak slabí, že pokud se něco nestane, čeká nás jen trvalý propad a návrat mezi vyspělé země nebude reálný.


Naše zaostalost není jen technologická, ale zastaralý a neefektivní je v mnoha ohledech i náš společenský a státní systém.
Vzdělávací soustava na úrovni základního a středního školství je nemoderní, často na úrovni 19. století. Výuka je stále založena spíše na memorování a biflování, než na pěstování dovedností a schopnosti spolupráce. Tím vychováváme generace mladých lidí, kteří mají potíže uspět v globální konkurenci dnešního světa. Sociální systém, který by ze své podstaty měl vyrovnávat velké rozdíly ve společnosti, vůbec nereaguje na skutečnost, že dvě třetiny našich lidí, byť těžce pracují, nedosáhnou na průměrný plat.
Důchodový systém je zastaralý, chaotický a nepřehledný a neodpovídá potřebám lidí v měnící se společnosti. Víme, že v budoucnosti nebudeme mít dostatek prostředků na pokrytí penzí a spousta lidí, kteří celí život poctivě pracovali, budou žít v chudobě a strachu o zítřek.
Zdravotní systém disponuje daleko větším počtem doktorů než za minulého režimu, který měl lékařů dostatek, a přesto nám doktoři zoufale scházejí. Máme špičkové zdravotnictví, ale špičková péče se nedostane na všechny, je tedy evidentní, že i tento systém je nastaven chybně.
Máme v Evropě ojedinělý způsob zemědělské jedno-plodinové produkce založené na obrovských farmách a lánech, který vede k masivní erozi orné půdy a k jejímu vysoušení, a to zrovna v době, kdy díky klimatické změně dramatickým způsobem nastupují tropická vedra a sucho i u nás.
Dálnice stavíme dvakrát dráž a třikrát déle než v sousedním Německu. Vystřídali jsme desítky ministrů dopravy, ale nenašli řešení.
Dlouho mluvíme o tom, co by se mělo, ale výsledky se nedostavují a situace se nezlepšuje.

Tento stav nedostatečnosti se přenáší i do společenské atmosféry, kterou charakterizuje jakási zapšklá otrávenost. Václav Havel to nazval „blbá nálada“. Lidé jsou izolovaní a opuštění, nic je pořádně nespojuje, každý jede jen na sebe a svou rodinu, o druhé v podstatě nejeví zájem. Ztratili důvěru v sebe jako společnost, chybí nám pocit vzájemnosti. Nejsme s to sdílet víru, že může existovat něco jako všeobecná dobrá vůle. Společnost je rozeštvaná různými křiklouny a extrémisty, kteří vše demagogicky a nesmyslně nálepkují, a tím společnost rozdělují. My ostatní tomuto neblahému zlozvyku nálepkování a rozdělování podléháme.

Jak je toto možné, jak se to mohlo stát? Vždyť ekonomika roste, nezaměstnanost je na rekordně nízké úrovni a zde se náhle vyjevuje, že stojíme nad propastí zvanou zaostalost. Na vině jsou do značné míry dosavadní politické reprezentace, které uvažovaly jen v horizontu čtyřletého volebního období a až na výjimky prováděly politiku založenou na jediném cíli - být znovu zvolen. Chyběla nejen vůle, ale i kompetence k formulování a prosazování moderní vize pro naši zemi. Namísto toho politici u moci doslova projídali naši budoucnost v duchu hesla po nás potopa.

Levice založila svojí politiku na maximalizaci sociálních benefitů z veřejných peněz, aniž by se více starala také o to, jak naše bohatství vytvářet a kde vzít na stále větší sociální výdaje.
Pravice všechno svěřila volnému trhu, který ovšem ani zdaleka neřeší všechny problémy a navíc v době globální ekonomiky postavené na velkých nadnárodních firmách odstavuje malé a střední státy na vedlejší kolej.
Ani levice, ani pravice nenašly odpověď na globální výzvy. Navíc ať už vědomě či nevědomě ponechaly stát a jeho struktury napospas finančním a ekonomickým zájmům, takže ekonomika prorostla do politiky natolik, že se politika stala v mnohém ohledu služkou ekonomických zájmů různých skupin.


Jak se vrátit mezi vyspělé země

Ze všeho nejdřív musíme obnovit důvěru v sebe jako společnost. V sebe jako společenství lidí spojených všeobecnou dobrou vůlí, tvořících dohromady jeden kulturní celek. Kultura není jen schopnost komunikace a organizování se za různými účely, ale především vědomí jistých duchovních a materiálních hodnot, které vytváří prostor pro důstojný společný život.
Prvním krokem k obnově naší společnosti bude v sobě nalézt důvěru v to, že svět může být lepší, že my se o to můžeme přičinit. Sebevědomí nám nechybí, jako individuální bytosti si věříme, že můžeme uspět. Teď potřebujeme sebevědomí pro společnost, pro naši zemi, bez jejíhož celkového růstu a rozvoje se stejně nikam daleko nedostaneme. K tomu potřebujeme étos, něco nadosobního, povznášejícího, založeného na sdíleném mravním nároku, který je nad námi a jemuž se zodpovídáme.

Étos se nedostaví sám od sebe. Musíme se spojit jasnou vizí dalšího směřování naší země. Vizí, která půjde daleko za horizont jednoho volebního období, tedy za horizont běžného politického provozu. Bohatou a prosperující zemí budeme jen v případě, že budeme vnímat vývoj, kterým se ubírá vyspělý svět, budeme na to schopni reagovat, vrátíme se ke všemu dobrému, co jsme v minulosti uměli, znovu obnovíme společnost, která je propojená a jejíž síla je v podnikavosti, ve vzájemné pomoci a inspiraci.
Pokud opravdu chceme odvrátit riziko propadu mezi chudé a zaostalé země, pokud chceme zabezpečit našim lidem to, na co mají právo, tedy kvalitní a naplněný život v hrdé a vyspělé zemi, pak před námi stojí celá řada úkolů.


Cesta k Modernímu Česku – vyspělé zemi a bezpečnému domovu hrdých lidí

Je třeba zejména:

1. Formulovat dlouhodobou strategii hospodářského a technického rozvoje České republiky a na jeho základě zavést systém státních pobídek na technický rozvoj firem, zejména na výzkum a vývoj. Tím se zajistí maximální technický pokrok, následně růst produktivity práce a ekonomický růst.

2. Zvýšit podstatně platy učitelům a zvýšit jejich počet, současně uskutečnit reformu způsobu vzdělávání směrem od biflování k pěstování dovedností a schopnosti spolupráce na bázi kreativní výuky s účastí žáků. Tím se zajistí kvalitní vzdělání pro naše děti tak, aby obstály v globálním světě.

3. Vytvořit systém sociálních pobídek pro lidi s podprůměrnými příjmy tak, aby se všichni v rámci možností podíleli na prosperitě. Tím se odstraní nejkřiklavější nerovnost a podpoří sociální koheze společnosti.

4. Transformovat úřady práce v efektivní organizace schopné maximální rychlostí vracet nezaměstnané do pracovního procesu. Je třeba věnovat maximální péči lidem, kteří se ocitnou v tísni. Nejde jen o efektivní řešení nezaměstnanosti, ale i o to, že na to lidé nezůstanou sami.

5. Reformovat dotační systém v zemědělství tak, aby podporoval schopnost krajiny udržovat vodu a bránil erozi zemědělské půdy. Tím se zajistí přirozená schopnost krajiny udržovat vodu a nebude se ohrožovat produkční schopnost půdy, zabrání se její erozi.

To jsou nejnaléhavější úkoly. Existuje celá řada dalších oblastí, jako je zdravotnictví, doprava nebo energetika, které trpí zastaralostí nebo systémovými poruchami vyžadujícími nápravu. I na ně musí časem dojít.

Samotný technický rozvoj určitě přinese růst produktivity práce a následně i růst životní úrovně. Ale to nestačí, musíme se opět na základě společného étosu a vize spojit v jeden státní celek, v jednu republiku, v jednu zemi, o niž nám jde, pro niž jsme ochotni leccos obětovat, za níž neseme odpovědnost a na kterou chceme být hrdí.

Svým podpisem pod tento manifest se zavazujeme, že nebudeme dále nečinně přihlížet k úpadku naší země, ale podle svých možností přispějeme k restartu naší země a pomůžeme vybudovat Moderní Česko.


Petiční výbor:

Jan Štern, producent a publicista
Kryštof Kodl, podnikatel
Nikola Šeborová, studentka
Kryštof Šámal, produkční
Jan Bors, dramaturg
Pavel Štern, projektový manažer
Alois Ullmann, finanční expert

Petici je možné podepsat zde:
https://www.petice24.com/manifest_za_moderni_esk?u=2264278