Jako občané jsme v bezprecedentní situaci – vláda oficiálně přiznala, že osoby, reprezentující stát, v minulosti umožnili rozkradení poloviny fondů, darovaných Evropskou unií, aby v kritickém období transformace podpořily rozvoj malého a středního podnikání. Pokud Evropská komise nepřimhouří obě oči, bude dnešní vláda muset s mezinárodní ostudou vrátit z našich daní více než čtyři sta milionů korun. Namísto, abychom jako daňoví poplatníci vydělali, proděláme. A o několika miliardách zisku, který mohl vzniknout při zodpovědném hospodaření s tímto darem Evropské unie, si můžeme nechat jenom zdát.
Vláda v pondělí oznámila, že z rezervního fondu velkoryse zaplatí dvě stě milionů korun, které, podle jejího vyjádření, zmizely z fondů, darovaných Evropskou unií v roce 1994 České republice na podporu malého a středního podnikání v postižených regionech. Aby se Brusel nezlobil a nechtěl, nedejbože, peníze ještě zpátky. A prý se po těch třinácti letech konečně i ta pomoc podnikání dá do pohybu. Buď jsme svědky revoluce, nebo velkého podvodu.
Návštěva iránských poslanců v Praze byla, sama o sobě, dobrým nápadem. Přímá jednání s Iránem chce dnes vést každý, včetně americké prezidentské kandidátky Hillary Clintonové. V minulých týdnech po letecké katastrofě v jihovýchodní Azii dokonce poprvé přímo spolupracovali iránští a izraelští diplomaté a experti při identifikaci těl desítek obětí, turistů z obou zemí. Jednat se má téměř za každých okolností – a to i s těmi, s kým v mnohém nesouhlasíme. Záleží ovšem na tom, o čem a jak.
Druhý den soudu s deseti obžalovanými v případu údajného pokusu o vytunelování eurofondů ministerstva pro místní rozvoj, nebyl odpoledne v soudní síni už ani jeden novinář. Projednávaná odhalení by přitom měla patřit na titulní stránky novin.