Přes dvacet let světově respektovaný Open Society Fund se vždy dostával do sporů s diktátory, autoritářskými režimy a jejich slouhy na celém světě především proto, že se stavěl za svobodu slova a pomáhal rozvoji nezávislé žurnalistiky. Nyní si dovolil udělit cenu za investigativní žurnalistiku v České republice za rok 2010 Michaelu Fialovi a Davidu Havlíkovi (pořad Reportéři ČT) za jejich cyklus tří reportáží o nestandardním postupu státu při prosazování zájmů anonymních offshorových společností, které se právě s otevřenou podporou státu dožadovaly několikamiliardového podílu na sporu České republiky se společností Diag Human. Reakce potrefených českých potentátů (a jejich slouhů) si co do stylu a jazyka v ničem nezadá s režimy demokratické diskuzi notně vzdálenými.
Ať mně Libor Stejskal promine, jde o přesnou citaci... Sám bych to nikdy nevyslovil.
Bývalý minkovický bachař a donedávna poslanec KSČM Josef Vondruška dnes sám sebe označil za “svini komunistickou”. Je to překvapivé, ale nevím zda není možné nesouhlasit. „To nemohu říct...“, jak by podotkl Cimrman. Poté, co ho liberecký soud osvobodil z obvinění, že počátkem osmdesátých let brutálně týral a mlátil politické vězně ve věznici v Minkovicích, prohlásil pan Vondruška se spokojeným úsměvem doslova: "Já jsem se před tento soud nedostal proto, že bych někoho bil, ale proto, že jsem ta 'svině komunistická', která má dokonce tu drzost, že ještě žije."
Dvacátého dubna roku 1653 vešel do britského parlamentu voják Oliver Cromwell. Pronesl zoufalou obžalobu nemravnosti, korupce a neochoty se dohodnout v zájmu země a, podpořen oddílem kyrysníků, poslance jednoduše z parlamentu vyhnal, aby se sám na pár let stal lordem protektorem a nejvyšším napravovatelem neřádů.
Petr Nečas kdysi správně nepřijal nabídku stát se ministrem obrany. Tehdy ještě chápal, že být umírněným a slušným jednotlivcem ve vedení strany je něco zcela jiného, než přejmout osobní zodpovědnost za vedení celé instituce. Škoda, že si to neuvědomil, když, jak se stále jasněji ukazuje pouze načas, přebíral vedení celé tak shnilé party, jakou je ODS.
"Pro mne otázka Rukopisů byla v první řadě otázkou mravní – jsou-li podvržené, musíme se z toho před světem vyznat. Naše hrdost, naše výchova nesmí spočívat na lži. A pak: ani svou vlastní historii jsme nemohli správně poznat, dokud jsme klopýtali o vymyšlenou minulost." – řekl Tomáš Garrigue Masaryk Karlu Čapkovi (Hovory s TGM, s.83)