Když místo slov, třebas ostrých, létají jiné předměty, lhostejno jsou-li to „jen“ vajíčka, něco není v pořádku. Politika je ze své samotné podstaty o střetu, ale právě proto jsme přijali demokratické zřízení, které tyto nevyhnutelné střety řeší pokojným a institucionalizovaným způsobem, totiž volbami. Volby jsou oním vrcholným místem, kde je potřeba vyjadřovat souhlas nebo nesouhlas, ať už s nějakou politickou stranou, jejími představiteli nebo jejich politikou.
Tak jsme se sešli s Mirkem Topolánkem a Georgem Bushem. Sice jenom na plakátech, které viní českého ex-premiéra, českého europoslance a amerického ex-prezidenta z toho, ze způsobili světovou hospodářskou krizi, ale i tak mne účast v tomto triumvirátu ohromila. Tyhle billboardy jsou nejlepší komedií poslední doby. Daleko překonávají fantasmagorie, ve kterých ČSSD obelhává voliče, že v nadcházejících eurovolbách jde o důchody a přídavky na děti.
Aktivity sociální demokracie se v poslední době omezují především na dvě věci: slibování a strašení. Kudy chodí, tudy rozdávají sliby. Dnes už dokonce neslibují nic konkrétního – asi jim totiž došlo, že by to nemuseli vyplnit. Svým voličům proto hrdě nabízejí jistotu. Úžasnou věc, po níž každý touží. Ale jistotu čeho? Na tuto otázku nám už sociální demokraté odpověď nedávají. Co takhle jistotu vlády s komunisty, jistotu zadlužování či jistotu neřešení dlouhodobých problémů. Zkrátka, pro každého se nějaká ta socialistická „jistota“ najde.