Prezidentův tajemník Jakl byl Jiřím Pehem vyplísněn za opovážlivost. Jak si mohl – coby „pouhý“ státní úředník – dovolit kritizovat zvoleného ústavního politika, tedy rakouského prezidenta, za neúčast na pohřbu v Polsku? Něco na tom možná je.
Neděle po čtvrté hodině ranní. Vyjíždíme z Prahy do Krakova, cesta je bez problémů, v devět jsme na místě. Máme sraz s polským europoslancem Michalem Kaminskim, šéfem naší europarlamentní frakce ECR a jedním z nejbližších spolupracovníků zesnulého prezidenta (mj. architektem jeho úspěšné volební kampaně z roku 2005). Michal nám dává propustky na pohřební ceremoniál, pak jedeme na nádrží, kde čekáme na zvláštní vlak z Varšavy, který přiveze další účastníky pohřbu.
Kvapem se blíží parlamentní volby ve Velké Británii (6.května). Přes veškeré spekulace o volební plichtě se zdá být téměř jisté, že vládnoucí labouristy vystřídá po 13ti letech u moci britská Konzervativní strana a že příští britský premiér se bude jmenovat David Cameron. To mnohé příslušníky evropského establishmentu znervózňuje.
„Ve chvíli kdy se EU potýká se změnou svých zahraničně-politických struktur, aby měla větší vliv na globální úrovni, je tato schůzka dvojitou ztrátou - pro státy, které se zúčastní večerního summitu, i pro EU.“ Těmito slovy odsoudil Guy Verhofstadt, předseda liberální skupiny v Evropském parlamentu a bývalý belgický premiér, schůzku prezidenta Obamy s hlavami států střední a východní Evropy v Praze.