Fiskální disciplína a vyrovnané rozpočty, hlavní témata summitu EU, jsou nepochybně chvályhodnými cíli. Nelze proti nim nic namítat, naopak. Nicméně jejich primární příčinou dnes není ekonomická agenda (ozdravění financí), ale politická agenda (udržení eurozóny v alespoň současné podobě, další prohloubení evropské integrace). A to už problém je.
Krize eurozóny se blíží svému klimaxu. Levice tvrdí, že její hlavní příčinou je nedostatečná regulace hamižného finančního sektoru. Pravice kontruje, že na vině je především přebujelý evropský sociální model. Pomiňme tento levo-pravý střet. Za celou dnešní situací totiž stojí zejména „europeistická“ federalistická ideologie. Ta není ani pravicová ani levicová, spíše neo-imperiální. Promítají se do ní tradiční vzorce chování velkých evropských národů, které by rády přetvořily Evropu do podoby globální mocnosti, kterou ovšem budou řídit. Evropská integrace má postupně zažehlit všechny členy EU do takového jednotného politického, ekonomického a právního rámce. Jedním z integračních nástrojů byla a je také jednotná evropská měna. A jsme u jádra problému.