Zaujala mě zpráva, že Jiří Paroubek prý chystá rošádu ve svém stínovém kabinetu, která by měla vylepšit v poslední době klesající preference ČSSD. Tedy, sama o sobě je to víceméně nevýznamná a nezajímavá informace. Vtipné je spíše kritérium, podle něhož se budou v Lidovém domě křesla měnit. Hlavy stínových ministrů se budou stínat dle jejich výkonnosti - nikoli však programové, jak by mohl člověk očekávat, nýbrž mediální.

Je známá věc, že Jiří Paroubek se od svého nástupu do funkce snaží vzbudit dojem, že v sociální demokracii probíhá nějaký modernizační proces, který má stranu proměnit podle západoevropského vzoru. V tomto ohledu je příznačný osud klenotu jeho údajné modernizace – zavedení přímé volby předsedy ČSSD, jež byla před nedávnem z obavy před zesměšněním raději odpískána. Protože se nedaří pozměnit stranu jako takovou, nezbývá než soustředit se alespoň na stranické ústředí, jehož činnost má být profesionalizována a řízena dle nejpokrokovějších zásad soudobého managementu. K těm neodmyslitelně patří také orientace na výkon. Zkrátka, kdo nepracuje dostatečně, musí z kola ven.

Jak ale změřit výkonnost a pracovitost stínových ministrů? V sociální demokracii mají jasno. Úspěšný stínový ministr se totiž pozná podle toho, kolik tiskových zpráv dokáže vyprodukovat. Ročně, měsíčně, týdně, nebo, v ideálním případě denně. Sám Paroubek v tom jde příkladem. Chrlí tolik tiskových zpráv, stanovisek, vyjádření a článků a zahlcuje s nimi redakce, že se to až stalo terčem novinářského posměchu. Teď chce totéž po svých stínových ministrech. Jinými slovy: psát, psát, psát. Že není o čem? Nevadí, hlavně, když je to kritické a útočné, je v tom neomalenost, provokace, případně urážky. Je komické, jak na jedné straně Paroubek a spol. spílají novinářům do ignorantů, píšících v cizím žoldu a na straně druhé tolik stojí o to, aby jejich výplody tiskli. Ještě komičtější pak je, pokud jsou možní budoucí ministři vlády vybíráni jen podle toho, nakolik dokáží ztropit mnoho povyku pro nic.